DYSRHYTHMIA - Coffin of Conviction
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skupina NOMEN MORTIS vznikla v roku 1992 okolo charizmatického lídra Martina Lukáča, ktorý je dnes okrem pôsobenia v tejto brutálne deathmetalovej skupine známy aj ako hudobný žurnalista - ako externista spolupracuje i s našou redakciou. Ale vráťme sa do roku 1994, kedy sa po otrasoch v zostave kapela konečne ustálila a nahrala v košickom štúdiu Masmédia svoj prvý zverejniteľný materiál.
Ten pod názvom „Twilight Of Humanity“ vydali ako originálne MC na vlastné náklady. Cover je autorským dielom frontmana skupiny, rovnako ako v prípade všetkých nasledujúcich nosičov z ich bohatej diskografie. Ohlasy na nahrávku boli nadmieru priaznivé, a to nie len v bývalom Československu, ale i v bližšom i vzdialenejšom zahraničí. V priebehu jedného roka sa predalo cez 1200 kópií, ktoré zahŕňali aj reedíciu D.I.Y. originálok. Osem skladieb vrátane intra a outra sa pohybuje vo vodách rýchlejšieho brutálneho death metalu, ovplyvneného od grindu až po heavy metal. Spev ale nenechal nikoho na pochybách, kam nahrávka naozaj patrí. Martinovo hrdlo produkuje brutálny kanálny a huhňavý rev, ktorý svojou extrémnosťou búral všetky hranice na slovenskej metalovej scéne. Síce mu asi nebudete rozumieť, ale načo je booklet, nie? Zvláštnu kapitolu tvoria dlhočízne grafomanské texty, po ich prečítaní ale zistíte, že majú nie len hlavu a pätu, ale autor v nich zanechal posolstvá, ktoré nestratili ani dnes nič na aktuálnosti.
Samozrejme ani ten najextrémnejší vokál a najúžasnejšie texty by neboli nič platné, ak by za nimi pokrivkávala hudobná zložka. V tomto prípade je síce možné odsledovať istú muzikantskú nevyzretosť, ale na druhej strane, čo iného očakávať od ledva odrastených tínedžerov? Vzhľadom k veku muzikantov ide o nadpriemerné výkony. Hudobný štýl, ktorý NOMEN MORTIS drtili v roku 1994 a ktorý s istými obmenami drtia vlastne dodnes, nie je práve mojou šálkou kávy a nemôžem povedať, že by som ich tvorbu nejako zvlášť obľuboval. Čo ale povedať a uznať musím, je fakt, že NOMEN MORTIS so svojim „Súmrakom ľudskosti“ inšpirovali minimálne tú extrémnejšiu časť slovenskej scény.
Čoskoro po vydaní debutu sa NOMEN MORTIS rozpadá a následne Martin Lukáč dáva dokopy novú zostavu a taktiež drobnou kozmetickou úpravou mení názov zoskupenia. Jednoduchým vyradením medzery vytvorí z dvojslovného jednoslovný - NOMENMORTIS -, pod ktorým kapela „funguje“ dodnes.
V roku 1994 boli NOMENMORTIS tou najextrémnejšou kapelou na slovenskej scéne.
1. Sinister Blessing (intro)
2. With Fire Touch The Evil Inside Their Heads
3. Terminal Obliteration
4. Monastery On The Sorrow Hill
5. Submited To Hypocrisy
6. Forsaken They Rot
7. Enslaving Dream/Suicidal Addiction
8. Outro
Forget Acradia (2011)
Promo 2009 (2009)
Hail Nemesis (split s CRUENT) (2008)
Exterminating The Bastard Forces (2005)
The Day You' ll Lose Your Head (2002)
Misanthrone (MCD) (2002)
How I Learn To Bleed... For The Things I Wish To Fo (2000)
Twilight Of Humanity (demo) (1994)
Vydáno: 1994
Vydavatel: samovydanie
Stopáž: 31:18
Produkce: NOMENMORTIS
Studio: Masmédia
najextrémnejšia kapela u nás v tých rokoch.
Instrumentální progrock převrácený na ruby. Parádní náladová deska plná technických fines s typickým svojským rukopisem Colina Marstona, který na posledních dvou deskách střídá basu s druhou elektrickou kytarou.
Přiznávám, že je to dle očekávání trochu oříšek. Chybí mi ta hravost starších alb. Tohle je víc komplikované a náročné, než bych si přál, byť další poslechy postupně zvedají tu oponu počáteční nepřístupnosti. Dobrá deska je to určitě, uvidíme jak moc.
Norský instrumentální prog metal, který využívá djentové manýry, přesto se neutápí v této stylové kaši. Silně vystupující basové linky "tvrdí" výraz a rezonují s kytarovými vyhrávkami. Sóluje se hodně často, takže trochu exhibice. Ale špatné to není.
Veteráni NWOBHM s omlazenou sestavou dávají najevo, že se s nimi musí ještě pořád počítat. A proč by také ne, když dnešní doba tak přeje oldschoolu? Nečekejte ovšem žádnou ostrou břitvu, album nabídne spíše jemnější sound a příjemný hardrockový feeling.
Gavin Harrison (THE PINEAPPLE THIEF, ex-PORCUPINE TREE) spolu s Antoine Fafardem stvořili již druhou porci instrumentální hudby bloumající kdesi v oblasti fúzí prog rocku s dalšími vlivy. Opět zajímavé, pro někoho možná i víc něž to.
I takové desky jsou třeba. Death metal s antracitovou aurou, jenž zatrhává všechna základní žánrová políčka. Ale žádné doplňkové. Nepřekvapí, nepřinese nic nového, přesto pobaví. Pokud máte chuť na výživnou jednohubku, GRAVE SERMON jsou vám k službám.
Dokud je to černý modrooký Rambo vs zkorumpovaný maloměstský policejní aparát, funguje to skvěle. Jakmile to zkomplikuje thriller o spravedlnosti a svědomí, začne se to drolit. Nakonec bohužel spíš slow než burn, i když na poměry streamů okej.