HAGGARD o sobě nedali nějakou dobu vědět, poslední studiový počin vydali před čtyřmi lety a až na pár koncertů více méně ticho po pěšině. Byla tedy nasnadě otázka, kterým směrem se nadále vydají. První alba (pomineme-li jich deathové prvopočátky) se nesla v duchu divadelní hry - časté mezihry, proslovy a pár silných melodií byly bez pochyby působivé jako celek. Na posledním albu se více přiblížili klasickému konceptu hudebních alb. Vsadili více na melodie a potlačili divadelní aspekt. Na „Tales Of Ithiria“ toto své směřování dotáhli ještě dál a již zcela kladou důraz na písně. Jde o koncepční album, které obsahuje dějové vsuvky vyprávěné zvučným, hlubokým hlasem (pro něž zapůjčil svůj hlas bubeník Mike Terrana) s ponurou hudbou na pozadí. Nemůžu se zbavit dojmu, že podobné vyprávění o bitvách jsem už někde slyšel… Jenže ony proslovy se k jejich rádoby renesanční hudbě příliš nehodí a i přesto, že jsou (naštěstí) jen mezi písněmi, jejich začlenění působí trochu krkolomně. Ale pomineme-li tento neduh, tak tu máme šest (pět původních) velmi podařených písní.
Hudba a celková kompozice skladeb na „Tales Of Ithiria“ je mnohem čitelnější než dříve, určitě hudebně vyspělejší a přitom plná zvratů, ale jako celek se dokáže držet tématu a rozpracovávat melodii v různých tempech. Opět sází na kombinaci klasických rockových postupů a starých nástrojů, které mají evokovat historickou atmosféru. Finální mix a celková produkce je podařená a kompozice všech prvků přirozená, nenásilná. Po této stránce mi přijde nové album jako to nejlepší, co dosud tito Němci nahráli. Dát větší důraz na melodie a kompaktnost jednotlivých písní bylo přesně to, co předchozím deskám chybělo. K tomu připočtěme vokální různorodost a velmi slušný výkon hlavní vokalistky Susanne Ehlers, které vydatně přichrochtává kapelník Asis Nasseri, další čisté zpěvy a bohatý sbor. Na druhou stranu nové album obsahuje pouhých pět skladeb a to mi přijde poněkud málo. Jako šestá figuruje známá píseň „Hijo De La Luna“ původně od španělské kapely MECANO z osmdesátých let, ale od té doby nespočetněkrát přezpívaná. Celkově vzato je „Tales Of Ithiria“ podařené album a komu se líbily počiny předchozí by s ním neměl mít vážnější problém. Rozhodně těch několik malebných melodií stojí za poslech.
Závěrem bych jen zmínil, že na HAGGARD v živém provedení si můžeme zajít na konci října do pražského Abatonu. Už jsme s nimi sice letos měli tu čest na letním Masters Of Rock, ale tam jejich set poněkud doplatil na zvuk. Ono nazvučit za půl hodiny tak různorodé nástroje, s jakými se na pódiu ukázali, není jen tak a těžko zvukaře hanět. Naštěstí se jim to podařilo časem podchytit a druhá půle vystoupení už byla celkem dobrá. Pro samostatný koncert budou mít spoustu času vše připravit, uvidíme tedy, jak jim to na živo půjde.
