CONCEPT OF GOD vznikl jako vedlejší projekt členů kapely SOLITUDE AETURNUS, poté co kapela v roce 1999 vydala své páté album „Adagio“. SOLITUDE AETURNUS se poté na spoustu let odmlčeli a následující album „Alone“ vydali až v roce 2006. Nicméně ještě krátce po vydání „Adagio“ se Robert Lowe, Steve Moseley, James Martin a dřívější bubeník SOLITUDE AETURNUS John Covington pustili pilně do práce na vedlejším projektu. Následovalo několik měsíců intenzivního koncertování a koncem roku kapela vstoupila do texaského studia Pineapple a pustila se do nahrávání devíti písní. Avšak objevili se problémy v „domácí“ kapele SOLITUDE AETURNUS, projekt byl odložen na vedlejší kolej, a už to vypadalo, že nikdy nespatří světlo světa. Až vloni v červenci si nahrávky vzal J.T. Longoria a společně se Stevem Moseleyem je dokončili. Pod jménem „Visions“ se pak materiál podařilo vydat u Massacre Records v listopadu téhož roku.

CONCEPT OF GOD a SOLITUDE AETURNUS kromě skoro shodné sestavy mají i více společných prvků, hlavní rozdíl pak spočívá v tom, že CONCEPT je o trochu svižnější,  jako by bylo cítit, že se páni muzikanti při hraní svého depresivního doomu samotní nudili, a tak si potřebují taky trochu rozproudit krev v žilách. Atmosféra „Visions“ je velmi podobná té, kterou známe z „Adagio“ nebo „Alone“, jen je rytmika jejich konzervativního doomu nahrazena rytmikou klasického hard rocku. Moseley se vysloveně vyžívá v hutných riffech, které značně přispívají k depresivní náladě celé desky, sem tam si střihne rychlejší sólo, ale po většinu času to drhne zatraceně hluboko, i když by možná někdy neuškodilo to drhnutí drobet obohatit - ony kytarové motivy zrovna nepřekypují proměnlivostí. Co se zpěvu týče, tak na „Visions“ dává Lowe svým hlasivkám mnohem víc zabrat, přiškrcený, agresivní vokál mu sedí o dost více, než jeho utrápená podoba ze SOLITUDE.

CONCEPT OF GOD, byť jde o vedlejší projekt, by se mohl brát i jako další album od SOLITUDE AETURNUS, rychlejší, obohacené o některé nápady, ochuzené o jiné, zajímavé na poslech, ale pokud vás úplně mine, tak se toho vlastně také moc nestane. Přesto bych „Visions“ k poslechu doporučil, své charisma tahle deska má.