Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Před deseti lety vydavatelství Frontiers rozhodlo, že dva populární metalové zpěváky sjednotí do jednoho projektu. Překvapivě tento záměr nejenom vyšel, ale dočkal se i několika pokračování. Letos duo ALLEN/LANDE vydává již čtvrté album, tentokrát pod názvem „The Great Divide“. Nejvýznamnější změna se udála na pozici kytaristy/skladatele. Magnus Karlsson, jehož dítě tento projekt v podstatě bylo, odešel po vydání třetí řadovky a vydavatel se jej rozhodl nahradit jménem mnohem slavnějším – Timo Tolkki.
Ten svoji uměleckou kariéru opustil v roce 2011. Ještě se mu však ani kytara pověšená na hřebíku nestihla pokrýt prachem a již byl zpátky. Loni přišel s projektem AVALON. Příliš velká sláva to ovšem nebyla a nepomohly ani slavné zpěvačky u mikrofonu. Letošní AVALON pak byl k uzoufání nudný a prázdný. Tolkki sice v poslední době trpí záchvaty hudebního workoholismu, ale coby skladatel má za sebou již lepší roky (nejméně o deset let nazpět). Jestli bylo angažování zrovna Tolkkiho pro skomírající ALLEN/LANDE projekt oním potřebným nakopnutím, se teprve uvidí.
Singlová skladba „Lady Of Winter“ začíná velmi pěknou předehrou na piano, která přejde v hutné riffy. Jenže tohle jsme už kdysi slyšeli... Máme tu „Edge Of Thorns“ jak vyšité, či spíš přešité, ale můžeme to brát i jako poctu SAVATAGE. Další kousky na albu už zní lépe, alespoň pan skladatel cituje sám sebe a ALLEN/LANDE 2014 zní jako odlehčení STRATOVARIUS. Velkým bonusem jsou samozřejmě oba hlavní protagonisté. Jejich zlatá hrdla zachrání nejedno prázdné místo a hlavně díky nim se album docela příjemně poslouchá. Album má i své světlé momenty, „Come Dream With Me“, „Down From The Mountain“ nebo „In The Hands Of Time“ zní jako skladby z Tolkkiho nejlepších let zpívané skutečnými profíky.
Nakonec tedy výměna na pozici hlavního skladatele nebyla krokem špatným směrem. Tolkki se na tomto projektu nakonec vrátil k tomu, co mu jde nejlépe – melodickým rock/power metalovým písním, nepříliš náročným a komplikovaným, a trochu tak smazal ostudu z posledního počinu AVALON. Očividně se nadýchnul čerstvého vzduchu a z rukávu vysypal víc jak půl tuctu pěkných melodií. „The Great Divide“ je povedené rockové album, které dá vyniknout oběma zpěvákům. Za poslech určitě stojí.
1. Come Dream With Me
2. Down From The Mountain
3. In The Hands Of Time
4. Solid Ground
5. Lady Of Winter
6. Dream About Tomorrow
7. Hymn To The Fallen
8. The Great Divide
9. Reaching For The Stars
10. Bittersweet
Diskografie
The Great Divide (2014) The Showdown (2010) The Revenge (2007) The Battle (2005)
Moje první setkání s tvorbou této rakouské kapely probíhá za asistence emocemi prosycené muziky z různých "post" žánrů. Je tam dostatek nápadů i děje, aby to utáhlo přes hodinu trvající stopáž a zároveň motivovalo k opětovnému poslechu. Fakt supr chlapy!
Tradiční melodický heavy metal, ovšem výborný. Na desce je vše v pořádku, kvalitním zpěvem počínaje a vymazlenou produkcí konče. V rámci žánru mohu jen doporučit, jen tomu chybí nějaká ta vlastní přidaná hodnota.
Zmar nad zmar. GRAVE DIGGER přestali být opravdu zajímaví někdy kolem alba "Ballads Of A Hangman" (2009) a od té doby už si vlastně jen zoufale tahají ze své riffové zastavárny, co jim dříve nepřišlo dost dobré. A tentokráte to tedy rozhodně dobré není.
Parádní švédský old school death, který se vrací v čase do devadesátek a servíruje správně dusivou porci švédské žánrové klasiky zarámovanou do charakteristického chrastivého zvuku. Tohle by mělo chutnat především fanouškům starých DISMEMBER a ENTOMBED.
Třetí album švédských mladíků přináší zároveň i jejich nejvyspělejší materiál. Přechod k velkému labelu z intenzity jejich groovem načichlého blackujícího thrashe pranic neubral, navíc skupina přidala ještě více šikovnosti při kompozici. Svižný poslech!
Na rozdíl od kolegy Manatara si nemyslím, že se tihle Švédové nějak příliš stylově rozvírají. Většinu času je to prostě symfoničtěji pojatý black/death, který neurazí, ale nic zásadního se neděje. Jen ty čisté vokály trochu vybočují.
Čekal jsem možná trošku větší tlak, nazvučení nahrávky je totiž vzhledem k žánru poněkud vzdušnějšího ražení. Kompozičně však máme co dělat s kvalitní náloží disonantního death metalu lehce ve stylu GIGAN. Američtí debutanti však rozhodně nezklamali!