U Paradise Lost ten vývoj v druhé půli 90´s miluju, nevadí mi ani ustálení v dekádě 2000-2010, chápej to tak, že Paradise Lost jsem v době Gothic, Shades... neposlouchal, nebyla to má oblíbená kapela, neměl jsem rád ten chraplák, nikdy jsem podobnou hudbu neposlouchal, proto vývoj, kdy to vzali k větší "přijatelnosti" a "bohatším aranžmá jsem rozhodně vítal a sedlo mi i to, že šli do gothiky (mám rád The Cult, Mission...vždycky jsem měl). U Kreator - k těm jsem přišel v době Extreme Aggression...po Renewal je beru, pak cause hrozně zklamalo "samoúčelná agrese bez nápadů z Terr, Extr, Coma..." proto "Endoramu" beru jako takové víc melody vysvobození. Ale jinak vlastně od renewal už Kreator nevnímám jako svou srdcovku. Změny u Slayer, Testament, Anthrax po roce 93 beru taky jasně k horšímu, protože jsem vkusem šel spíš cestou od tvrdostních začátků k harmoničtější melodičtější hudbě. Mám ty kapely rád, ale tam někde to začalo jít mimo to, co jsem si od nich představoval.