Z počátku jsem se nemohl zbavit dojmu, že King se (stejně jako v případě Pulsu) začíná zamotávat do vlastních sítí. Styl vyprávění Dolores Clainborn, přechody a záchrana v jiném světě jako Rose Madder či Talisman, objevování zanechaných stop partnerem jako v Pytli kostí..., asi za to mohla ta totální dezorientace v úvodu knihy. Jenže ve chvíli, kdy to dostane spád, jde z Kinga strach. Paráda!