VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

Jo, určitě. Psát Kladivo byla spíše radost, nežli závazek. Fakt, že se do toho tentokrát zapojilo víc lidí, je příjemný bonus navíc.

Díky i za fundovanou a podnětnou diskusi, která se rozjela u prvního dílu.

Subeer: Rádo se stalo, taky díky :)

Ten film je rozhodně působivý, především na první zhlédnutí. S každým dalším se ale umocňuje pocit formálně v pořádku odvedené práce, ale zcela bez osobního zaujetí a bez emocí. Všechno do sebe zapadá jako křížovka, i ty paralely s tehdejším děním jsou naservírovanané jako na podnose, podobně jako detaily typu Boblig ředící si víno vlažnou vodou. Prostě Otakar Vávra, pragmatický, chladně kalkulující řemeslník. Povahou a mravním založením bohužel právě spíš Boblig než děkan Lautner.

Film jsem, díky prvnímu dílu tohoto poučného elaborátu, po druhé shlédl. Ten pocit z lidského hnusu, který snímek před mnoha a mnoha lety vyvolal, zůstal, nicméně emoční neklid se nedostavil ve stejné míře jako tomu bylo kdysi. Zvyšující se míra pragmatismu, jakožto následek vlastního stárnutí, si spíš vynucuje jakýsi analytický pohled a vytlačuje ty emoce stranou. Každopádně klíčem je, jak se i v článku zmiňuje, strach. Kolikrát jste už slyšeli, pro klid duší vynechávám kde, jsi Boha bojný člověk. Proč ta otázka nezní, jsi člověk respektující Boha. ANO, respekt může znamenat až bázeň a zde se právě vzniká ten prostor pro manipulaci. V tomto případě mám o příčině zla jasno.
Forma filmového vyprávění je velmi cílená, dokonce bych si dovolil hovořit o velmi přímočarém konverzačním dramatu, kde geniální vstupy bezejmenného mnicha (Václav Lohniský) jsou důmyslným mocnitelem onoho strachu. Úsporné interiéry a exteriéry střídmě dokreslují atmosféru, ale nestrhávají na sebe vyloženě pozornost. Obrazově zpracováno efektivně, nikoliv pro efekt. Po technické stránce mě takto vedený příběh opravdu hodně baví.
Pánové děkuji za impuls k tomu abych se povídal znovu, vámi popisovaná místa jsem projel na mapách a snímcích, inspirující.