VLOŽIT HODNOCENÍ

-bez slovního hodnocení-

9 / 10

-bez slovního hodnocení-

6,5 / 10

Štandardné album, aké takéto dôchodcovské kapely zvyknú robiť=retro riffy zabalené do moderného zvuku. Miestami to aj baví, ale čo ho ozaj zabíja je prepálená stopáž. Ak by to malo max 50 minút, išiel by som s hodnotením trochu vyššie. Takto nevidím žiadny dôvod, prečo, načo a hlavne za čo tomu dávať nejaké body naviac.

5,5 / 10

Za mě dobrý, pro mě ta deska roste s každým dalším poslechem. Baví mě rozhodně víc než tři předchozí.

9 / 10

Čakal som niečo viac po celkom podarenom Hardwired to self...aj keď sa nejedná o žiadny prepadák je to len priemerný album . Silná 6

6 / 10

-bez slovního hodnocení-

3,5 / 10

Ach jaj... prečo? Prečo má najväčšia metalová kapela na svete zároveň aj armádu najufrfľanejších fanúšikov, ktorí dookola pičujú na každý jeden nový album, ktorý táto legenda predhodí svetu? Toto je zle, hento je zle, je to príliš dlhé, je to príliš nudné, po black albume to stojí za hovno, po justice stojí za hovno, po master to stojí za hovno, nekonečné vzývanie starých albumov, ktoré sa už nikdy konať nebude, pretože to jednoducho nie je možné a oveľa viac - toto všetko sa vyčíta Metallice nonstop pod všetkými recenziami a rôznymi článkami. Ale vychváli sa od určitých ľudí do nebies napríklad neskutočne nudná, preceňovaná a senilná sračka Senjutsu od Iron Maiden (u nich nielen to), ktorí Metallice dávajú podpriemerné hodnotenia. Nie priatelia, tak to teda nie. Sere ma, že moju recenziu som musel začať takto, ale inak to nešlo. Metallica natočila parádny album, ktorý má charizmu a má v sebe niečo, čo človeka stále láka k tomu, aby si to púšťal znova a znova a tešil sa na koncertné turné s programom No Repeat Weekend, s ktorým ešte nikto dosiaľ neprišiel. Som rád, že Kirk a Rob dostali väčší priestor pre svoje nápady a Robovu basgitaru, to albumu určite prospelo. Lars si síce hraje ten svoj šroťákový štandard, ale ruku na srdce - jemu je to úprimne u riti a lepšie to už s ním nebude. Proste zakladateľ a majiteľ značky Metallica, ktorý si môže robiť čo chce. Rovnako sa treba zmieriť s tým, že Kirk už nikdy nenatočí také výborné sóla, ako v dobách prvých piatich albumov a že si veselo znásilňuje ten svoj wah-wah pedál ako sa mu ľúbi, bez toho aby si robil ťažkú hlavu z posmeškov a dlhoročnej kritiky. Dôležité je, že hlavná devíza tejto kapely, ktorú dovolím si povedať z drvivej väčšiny počúvame kvôli jednému mužovi - Jamesovi Hetfieldovi - to celé drží nad vodou s obdivuhodnou rezervou a že tento riffmajster a výborný spevák vymačkal zo šiestich strún výživný materiál, ktorý bude fanúšikov živiť dlho po vydaní. Výdatná porcia hudby, ako to je už u Metly zvykom by si síce občas možno zaslúžila nožnice, ale inak to pokope drží ako neprestrielný celok. Či už ideme od úvodnej titulky 72 Seasons, rokenrolovejšej pecky Screaming Suicide, valivej You Must Burn!, cez kratučkú, NWOBHM nasiaknutú vypaľovačku Lux Æterna, groove metalovejšiu záležitosť Crown of Barbed Wire, vynikajúcim textom opatrenú "temptation" hulákačku If Darkness Had a Son, Room of Mirrors s úžasnou melodickou vyhrávkou v druhej polovici až po najdlhšiu skladbu Metallicy dosiaľ, jedenásťminútovú obludu Inamorata, ani v jednom prípade nesiahnete vedľa. Pod škaredým obalom sa skrýva ich "žltý" album, ktorý pôsobí ako prechádzka všetkými hudobnými etapami Metallicy (samozrejme, okrem St. Anger) a ktorý síce "len" nadväzuje na predošlé, výborné CD "Hardwired...to Self-Destruct", v niektorých aspektoch je aj o niečo lepší, ale za to prináša opäť nesmierne inšpirujúci materiál, ktorým James a spol. presne tak ako som predpokladal, opäť naprdeli do tváre poslednej nahrávke od večne namosúreného, bývalého samozvaného alfa-samca Metallicy z Megadethu. Dávam palec hore a ak sa s nami chlapi touto fošňou lúčia, je to kurevsky dôstojná rozlúčka. Ďakujem páni.

8,5 / 10

-bez slovního hodnocení-

3 / 10

Hetfield je super, konečne počuť basu!!! Album začne super a potom tomu padne úplne reťaz. Hardwired mal slabé chvíľky, ale dokázal udržať pozornosť. Škoda. Ale aj tak klobúk dole

6 / 10

...jako u novinky Megadeth, jedno z těch lepších alb a šíleně kritické názory? Trend dnešní doby? Nebo všichni už posloucháte něco jiného? A staré kapely vás překvapí maximálně vydáním nové desky? Kterou si pustíte jednou a hned ji obodujete? Za mě zní novinka zas jinak než minulá a jde ji poslouchat aspoň celou. Lepší zpěv, lepší zvuk, lepší nápady, lepší...? TOP: 72 Seasons, Room of Mirrors, Inamorata, Crown of Barbed Wire, Too Far Gone? a Chasing Light.

8,5 / 10

Album „72 Seasons“ je z mého pohledu na poslech trochu náročnější a ne každému asi sedne hned napoprvé. Mně samotnému deska zpočátku splývala v jeden monotónní celek, nicméně každým dalším poslechem mě baví čím dál tím víc. Přestože mi předchozí album „Hardwired… to Self-Destruct“ přišlo malinko posluchačsky přístupnější, tak jsem toho názoru, že „72 Seasons“ z kvalitativních mezí předchozích dvou alb nikterak nevybočuje, naopak sází především na jistotu, místy se dostaví i určitý závan nostalgie, žádné experimenty se tedy (díky bohu?) nekonají. Mezi top momenty desky řadím hned titulní pecku „72 Seasons“, energickou „Sleepwalk My Life Away“, těžkotonážní „You Must Burn!“, chytlavou „Crown A Barbed Wire“ a sympatickou „If Darkness Had a Son“, která je mým osobním favoritem na největší hit celého alba. Problém však nemám ani s ostatními skladbami, i ty jsou rovněž moc povedené, vyjma předposlední „Room of Mirrors“ a závěrečné jedenáctiminutové „Inamorata“, ty mně jako jediné doteď nijak zvlášť nezaujaly. Celkově jsem ale spokojený, výsledný počin příjemně předčil mé očekávání.

8 / 10

-bez slovního hodnocení-

6 / 10

Šest tomu dám, stále doufám, že Metallica u příštího, možná posledního alba najme schopného producenta, který z nich dostane v danou chvíli to nejlepší možné a trochu je umravní. Příšerný obal, dlouhá stopáž, je z toho slyšet, že skladby často vychází z nějakého jamu a skládání riffů za sebou, občas to funguje, někdy to nudí. Zvuk by také mohl být více vymazlený. James baví, jeho pěvecké schopnosti se možná stále zlepšují, jako riff master také OK.

6 / 10

... a všade-pritomna hajtka, v každom songu

6,5 / 10

povedená deska, marketing fakt masivní, počítám že nakonec půjde o propadák .... ale mě to nevadí, dost mne to motivuje k opakovaným poslechům i poslechům starších desek (třeba Load), nemá smysl na Metlu nadávat ... kapely jako Metla, DM atd... tvoří to co tvořit umí a budou velmi chybět až to zabalí ... pač místo nich je prázdno ....

8 / 10

vzdy ked vypusti Metallica novy album medzi davy, nestiham zasnut nad tym, aki su metalisti neskutocne ufrflani... pride mi to ako kritika pre kritiku, alebo ze by ste chlapcom vycitali, ze su uspesni a bohati?... no ja neviem... 72 Seasons je od Justice prvy album, kde nie je vacsina skladieb iba vycpavkou a kvalita si zachovava viac menej standardnu uroven... na rozdiel od Hardwired tu sice absentuju genialitky typu Spit Out the Bone a Halo on Fire, ale za to tu nie je 5 bezradnych kusov (polozky 7 az 11 na Hardwired), ktore musite pretrpiet, aby ste sa dopracovali k vydatnemu zradlu... ano, kritika Larsa a Kirka je vzdy opravnena, ale za to Larsik tie dvojkopy este nezabudol a aj Kirk sa mierne zlepsuje postupne od DM... premrstena stopaz mi nevadi a album ma, ako hovoria zapasnici "dzuduj sa svete", nesmierne bavi... to tu teda uz davno nebolo... len trochu dumam, aka by to bola pecka, keby junaci vystrelili album v trvani max 50 minut a potom o par rokov dalsi - to by sme sa vsetci asi posrali... svoj vylev zakoncujem zasluzenym matematikovsko-priserkovskym zavitim na tri, wauuuu...

9 / 10

Festival bezradnosti.

4,5 / 10

Kopu se nudou do prdele, nejde to při té stopáži doposlouchat najednou. Navíc tam slyším naprosto totožné motivy z předešlých dvou alb. Plusové body za jdou hlavně za Hetfieldem, který je furt ve formě.

4,5 / 10

-bez slovního hodnocení-

6 / 10

Ani som neni nejak sklamany, vela som od nich necakal, ale ajtak je to biedny album. Vselico ostatne, co som si po nom pustil, bolo vzdy lepsie.

6 / 10