Ten, kdo si kvůli EPHEL DUATH vypadnuvším z celého turné rozmyslel účast na tomto koncertním klání, udělal jednoznačně chybu. Koncert UNEXPECT u mě kandiduje na jeden z nejlepších metalových koncertních setů tohoto roku. Ale vezměme to hezky popořadě. Před kanadskými šílenci se ukázali úchyláci ze SEBKHA CHOTT, kteří budou důvěrně známí všem, kteří byli na letošním srpnovém svátku extrémní hudby zvaném Brutal Assault.
SEBKHA CHOTT – po všech stránkách nezařaditelní a bizarní. Jejich fůze francouzské šansonové školy, kabaretu a velmi řízného dishamorického free-jazzrock-noisy-metalu byla nejen hudební, ale hlavně vizuální atrakcí pro všechny přihlížející. Frantíci tentokrát přijeli okleštění o mafiánského perkusistu a syntezátorového papeže, to však nebyla v kontextu celku příliš fatální újma, neboť zajímavých bytostí bylo na scéně i tak dost. Jakmile se klub příjemně zaplnil, počali cirkusáci po krátkém intru ukrajovat svůj úchylácký chlebíček. Oproti setu na Brutal Assaultu se dá říci, že Francouzi předvedli mnohem více hudby a mnohem méně divadla. V sestavě tvořené šesti maškarami zaujal snad každý z členů. Prim měl samozřejmě černý teroristicko-kazatelsko-vizionářský kokrhel, který střídal bezhlavou bezpražcovou šestistrunku, klaviaturu syntezátoru a baskřídlovku, hned v závěsu za ním si nešlo nevšimnout anorektického bubeníka, naditého v ženských šatech určených pro břišní tanečnice s plyšovými vibrátory připevněnými na hlavě jako tykadla, před nímž své modré tělo natřásal bizarní tvor s modrou pokožkou, černým kloboučkem, který s vykuleným výrazem a neustále otevřeným orálním otvorem předváděl trhané robopohyby kolem své sbírky krásně nablýskaných saxofonů. Zapomenout bych rozhodně neměl ani na první kytaru, kterou nám obsluhuje odrezovaný jednooký pirát, který by si mohl v sexappealu bez problému zasoutěžit s idolem ženských srdcí Jackem Sparrowem a poněkud v pozadí nám kytaru se syntezátory a samplery střídá šílený chemik.
Show naprosto parádní, za všechny skopičiny mohu přiblížit to, že diváci mohli shlédnout rozverný bubeníkův sexy tanec na pokraji pódia. Inu škoda, že bubeník nebyl bubenicí. Jak jsem již předeslal, hudebně celý set disponoval mnohem barevnějším zázemím než na Brutal Assaultu. Krom neurotickéhoho kabaretu jsme se dočkali i chvilek, které nebyli daleko od francouzského písničkářství, byť se tyto pasáže zpravidla brzy utopily v chaotickém, ale brilantně zahraném zmatku. Zvukově byly poměrně dost vytaženy žesťové nástroje a baskytara, elektrické kytary tvořily jen velmi jemné pozadí. Tento záměr sice v koloritu celého ansámblu chápu, ale jako člověku, který má přeci jenom k tomu rocku nejblíže, mi v produkci bagetožroutů občas chyběly „koule“.
Následuje velká přestavba scény a nelze si nevšimnout jednoho - na pódiu nejsou téměř žádné komba, hlavy ani reproboxy, všechny kabely mizí v chobotu, který ústí u zvukařského pultu. Zmínit se sluší i to, že postavení obou kapel není příliš konvenční, totiž bicí jsou z pohledu hlediště na pravé straně a uprostřed, kde standardně bicí očekáváme, jsou v obou případech klávesy, popřípadě syntezátory. Čilý ruch sklízení, odklízení a zvučení diriguje nenápadný, černovlasý mužík s pronikavým pohledem, kterého podezřívám z toho, že u SEBKHA CHOTT zastával roli maskovaného černooděnce s baskytarou.
UNEXPECT jsou také řádně výrazné individuality. Na levé straně se nám zabydluje řádně vypasený kytarista s kozí bradou jménem Artagoth, napravo, hned vedle bicí soupravy, se o maličký životní prostor dělí devítistranný baskytarový ďábel Chaoth s dlouhodreddým kytaristou Syriakem. Uprostřed se mikrofonu chápe sympatická Leïlindel s řepou až na stehna, vedle níž pohupuje boky poněkud zasněný houslista. Na celý kolos dohlíží z vrchu klávesák. Jakmile kanaďané spustí, jsem přimražen. UNEXPECT působí jako jeden sevřený složitý a nesmírně organický mechanismus, kde každé kolečko přesně zapadá, tam kam má. Ze všech vyzařuje neuvěřitelná živelnost, a to aniž by hudební stránka věci ztrácela preciznost a glanc. Leïlindel občas vypadá jako porouchaná panenka na klíček. Neustále pohazuje rukama, vyžívá se v lehce teatrálních pózách, které však k ní i ke zbytku kapely sedí jak ulité. Vedle čistého vokálu, kde předvádí opravdu širokou škálu pěveckých barev a výrazů, dokáže navíc i velmi slušně zařvat. Po obou stranách ji v brutálnějších polohách sekundují kytaristé. Celý set působí jako tornádo, které víří po celém klubu.
Zvuk je i přes chybějící aparáty poměrně slušný, kytary sice nemají potřebný tlak a tah na branku, ale v kontextu jde o nepřeřvaný a poměrně čitelný sound. Pódiovka je bouřlivá, nezanechává však nelibé stopy na instrumentálních výkonech, ke slyšení jsou hlavně vály z alba „In A Flesh Aquarium“ a já si pokládám velmi často otázku, jak je to dlouho, co mě nějaký koncert, vystavěný na ryze metalovém základě, tak bavil. Kupodivu si nemohu vzpomenout. UNEXPECT dostáli svému jménu. Jejich výkon byl více než neočekávaný. Ve zlatém řezu setu hudebníci padají na zem, stát zůstává pouze vokalistka Leïlindel, aby přitáhla uzdu pódiovému řádění pouze svým vokálem na zamlženém klávesovém oparu, zanedlouho se, celý pestrý kolotoč roztáčí opět na novo. Chaoth předvádí se svým masivním devítistrunem parádní kousky nejen co se týče instrumentálního umu, ale jsem přesvědčen, že některé čísla by se ujala i ve varieté. Vše ale musí jednou skončit a tak i sympatičtí Kanaďané ohlašují poslední skladbu, po níž se dekují do šatny. Black Pes samozřejmě žádá přídavek, na závěr kapela volí starší skladbu, po které se již na scénu nevrací. Mně pak při cestě zamlženou dálnicí směrem na divoký západ zůstává v uších jen příjemný chuťový ocas, který letos už asi jen tak něco nepřebije.
