Amíci hrají Göteborg. Takto jednoduše by to šlo shrnout. Americká deathmetalová scéna je dostatečně bohatá a početná, aby si vychovávala široké řady svých následovníků. O to nečekanější je, když se v Seattlu najde partička fanoušků severské školy, konkrétně raných alb IN FLAMES nebo DARK TRANQUILITY. Své počátky datují teprve k roku 2018 a před dvěma lety vydali svojí prvotinu.

Přestože svůj materiál nahráli v domovském studiu The Office Studio (Seattle), mix a mastering jim provedl věhlasný Dan Swanö v německém Unisound studiu. Tím si zřejmě chtěli pojistit „švédský zvuk“ a atmosféru evropského severu. To se jim nakonec i podařilo. Ostatně jsem při prvním poslechu sám sednul na lep a vychutnával si „další švédskou bandu“. Samozřejmě se můj přehled na poli death metalu nedá srovnávat s živoucí encyklopedií kolegy Reapera, který by mi zajisté učinil mnohahodinový odborný systematický výklad spojený se zvukovým výplachem a přeprogramováním mozku. Nakonec bych musel vkleče kajícně přiznat, že jsem ty jasné stylové nuance měl odhalit už při prvním poslechu.

S reinkarnací devadesátých let švédského undergroundu přišli i nedávno THE HALO EFFECT. Jenže tam to bylo autentické od samotných autorů, návrat ke kořenům a také trochu sázka na jistotu či malá domů. Z pozitivních ohlasů je jasné, že toto hudební období má stále své věrné posluchače, mezi které pánové z VERITERAS bezesporu patří. Přesto, pokud bychom chtěli sáhnout po desce lépe vystihující úvodní termín „Amíci hrají Göteborg“, by to bylo jejich první album „Shadow Of Death“. Tam je to krystalické, slyšitelné na první dobrou a není tam tendence se z žánrových mantinelů kamkoliv vzdalovat. Mé doporučení se tak vztahuje i na tuto prvotinu. Agrese postavená na ostrých riffech a deathovém řevu prokládaná melodickými motivy někdy až popově chytlavými. Na debutní nahrávku je to bezesporu podařené album. „The Dark Horizon“ jde dál a ač je inspirace nepochybná, je z ní i více patrné hledání vlastní tváře, otevření se širším vlivům, implementaci různorodějších nápadů i využití motivů zcela mimo svůj žánr. Vesměs je dodržované schéma, kdy po počáteční bouři se objeví oáza klidu a zajímavá melodie, která je posléze smetena v drtivé gradaci.

„Celestial Darkness“ mají hlavní motiv postavený na skotačivém folkovém tanečku. Najdou se i melodičtější a od počátku otevřenější skladby, která mají pomalu hitový potenciál („Abyss“). „Manufactured Dreams“ vyčnívají ústřední melodií, která je nádherně chytlavá a líbivá a přesto je vpletená do smrticí riffové řežby a ubíjející černoty. „Last Rites“ zavání italským power metalem. Ještě tak přiznat, že se mi to líbí a od Reapera dostanu ban na recenze v jeho rajónu. Samotný závěr alba je ve skladbě „Light in the Darkness“ i jejím vyvrcholením. Intenzita hudby postupně graduje a přes melodické pasáže se přelije do duetu se sopránem. A dále… je už konec! Půlhodina uplyne až závratně rychle. Pro mě je „The Dark Horizon“ jedním z nejzajímavějších objevů tohoto roku.