Soudný den se blíží. Už brzy se roztočí kolotoč promáčů k nejnovější nahrávce CHILDREN OF BODOM a mnoha fanouškům se mnou v čele začne nová životní fáze. Fáze absolutního blaha a neustálého poslechu nové desky. Ale ještě před tím než se tak stane máme tu čest stát tváří v tvář sólové desce člověka, který je vedle Alexiho Laiha nejdůležitějším pilířem jezerní kapely. Je jím Janne Warmen.
První album „Unknown Soldier“ vzniklé pod hlavičkou WARMEN bylo věru zajímavým projektem, jaký bych čekal od neposedného klávesáka s přetlakem hudebních nápadů v hlavě. To, že sem tam inklinoval k otrlé sebepředváděčce bych mu neměl ani tolik za zlé (Konec konců. Je to jeho album.) Zvlášť když snažení vyvažovalo několik opravdu kvalitních a poslechově zajímavých songů. K následujícímu „Beyond Abilities“ jsem byl však už poněkud skoupý. Tam mi vcelku přišlo, že by delší tvůrčí pauza byla vhodnější, protože pan klávesák už patrně trochu vařil z vody. A pauza přišla… Byla dlouhá. Nejsem si však jist, jestli jsem si po prodlevě přál zrovna tohle. I když musím přiznat že začátek je našlápnutý hodně solidně. Skladba „Accept the Fact“ nejen, že nás přinutí akceptovat fakt, že WARMEN už je definitivně excelentní kávesák, ale zaujme i velmi zajímavou instrumentální onanií, která ač bezezbytku dostává svého přízviska, nemůže před posluchačem ukrýt lukrativní hitovost, jíž ocení nejen vyznavači černobílých klapek. Pokud vám ta skladba něco říká, nejste vůbec vedle. Jako otvírák nového alba CHILDREN OF BODOM by mě totiž vůbec neurazila. Nikdy před tím se WARMEN nepřiblížil domovské kapele, jako právě v téhle věcičce. Paráda! Jenže jedna skladba bohužel album nedělá. Pokud byly WARMENovy předchozí desky jakž takž zajímavé a neotřelé, pak nová je bezesporu STRATOVARIUS revival. Bohužel. „Invisible Power” je pro jistotu posychrovaná samotným Timem Kotipeltem, stejně tak jako „Puppet” a mně by vůbec nepřekvapilo, kdybych ty skladby slyšel i na nové desce STRATOVARIUS, kde by dozajista plnily funkci albové vaty. O moc jinak na tom není ani druhá “Waters of Lethe” zpívaná Marko Vaarou (TUNNELl VISION). Trošku líp je na tom hutná a těžká „Lying Delilah“ taktéž za Markovy účasti. Ta aspoň trochu dává zapomenout nechutného vznosného speed metalu made in Finland. „Roppongi Rumble“ jsou zase STRATOVARIUS, tentokrát instrumentální. Prostě normální Finskej bygblít. Zajímavější je tedy až „They All Blame Me“ zpívaná Jonnou Kosonen (ex-Nylon Beat) s nevtíravým hitovým potenciálem. Do úplnosti nám tedy chybí takřka až klasicky (nutno říct, že dobře) znějící kompozice „Return of Salieri“, navazující na „Warcry Of Salieri“ z prvního alba. Finové mají zkrátka Amadea rádi. To je známá věc. Vše je zakončeno singlovou cover verzí stařičkých ROCKWELL, kde si pouští hrdlo na špacír starý známý borec Alexi Laiho. Snaží se zpívat v rámci možností i melodicky, což mu jde k dluhu. Parádní skladba. WARMAN potažmo Alexi covery prostě umí. Je trošku škoda, že se na album nedostala „Faithful Eyes“ z B strany singlu. Ta by snad trochu vyrovnala revivalovou mánii, jejíž obětí se nebohý posluchač stává.
Jak už jsem naznačil. Čekal jsem věci trošku jinačí. WARMANa bohužel zaslepil obdiv k jeho oblíbencům, takže tentokrát je album trošku monotématické. Téma se jmenuje Finský hitparádový bygblít. Mnohé to možná osloví, ale já si s klidem počkám na to, co předvedou dětičky dohromady.
