Poslední zúčtování s rokem 2023. Dnes s Jirzou z Kabinetu, Banánem z PROTIJEDU a Rádia Wave, Bizzim z Marastu, Ondrou z LYCANTHROPHY, SKIPLIFE a Go and Kill zinu, Dáši ze SYMBTOMY, Symbolic festivalu Soulgrinder zine, Deadly Storm a Souls of Underworld records. Zakončeno Skořím z EXORCIZPHOBIE a Štembusem z BRUTALLY DECEASED a SOMNIATE a Viktorem z Modelářů. Lets go!
Jiří „Jirza“ Pospíšil (Kabinet records, Kainet Múz)
Koncerty mimo Kabinet:
HIGH VIS – Lipsko
NALA SINEPHRO/FACS - Le Guess Who
HOME FRONT – Bratislava
FAIM - Fluff fest
Koncerty v Kabinetu MÚZ:
BORIS, WAYFARER, LILIXELBE, GINGER WIZARD & THE PETER JACKSONS
Desky:
HOME FRONT - Games Of Power: Osvědčená kombinace posledních let. HC kids hrají cold/post punk s trochou Oi. Zde citelný vliv Blitz. Neuvěřitelný desek se prodalo přes 10 000ks. A ke všemu děsní sympaťáci a sypaťačka.
PHAROAH SANDERS - Pharoah (deluxe box 2023): Skladba Harvest Time je tak magická. A kouzelný je i tento box.
FIDDLEHEAD - Death Is Nothing to Us: Třetí deska těchto emařů mně dala dost zabrat. Napřed převládal pocit, že už to není tak dobrý jako dřív až se z poslechu stal návyk.
GINGER WIZARD & THE PETER JACKSONS – EP: Psychedélie a prog rock a špetka Jethro Tull:)
HIGH VIS – Society Exists / Stationhouse Demos: Další tutovka. Ingredience: léta strávená v HC kapelách, silný vliv post punku, decentně Oi a britpopu. V roce ‘23 nevydali žádné nové album, ale zachránili mě touto kompilací songů z období covidu.
Hudební knížky:
Dan Ozzi - Sellout
Mark Lanegan - Zpívej pozpátku a plač
Milan „Banán“ Trachta (PROTIJED, THULSA, Radio Vawe)
Koncerty:
HELLSHOCK na Sedmičce: Jedna ze zásadních kapel fenoménu zvaného "portlandský crust", která za 20 let neuhnula z vytýčené cesty ani o milimetr a pořád vydává naprosto drtivé desky a hraje skvělé koncerty. Jejich současný zvuk je ještě více načichlý death metalem ala Bolt Thrower a naživo je to prostě masakr. V sestavě je v současné době i Todd z Tragedy, což ještě násobí sílu a tlak, který dokáží Hellshock vytvořit.
HIGH VIS v Lipsku: Hype okolo téhle anglické kapely je v mnoha ohledech naprosto zasloužený, což dokázal i jejich koncert, na který jsem se extrémě těšil, protože jejich poslední desku Blending jsem nesundal z gramofonu několik týdnů. Mix post hard coru a téměř až brit popových melodií, ovšem s rabiátskou energií anglické ulice funguje až neuvěřitelně dobře a to rozhodně i naživo.
HOME FRONT v Bike Jesus: I v případě Home front je rozhodně namístě slovo hype, i když na návštěvnosti toho pražského koncertu se to nějak zásadně nepodepsalo. Průšvih to ale rozhodně nebyl, tím spíš, že kapela hrála jako o život. Oproti nahrávkám, které jsou právem přirovnávány k punkovým THE CURE, byl koncert ostřejší a tvrdší, ale geniálně vymyšlené refrény a post punkový odér zůstaly, takže vše v naprostém pořádku. Navíc i lidsky to byla jedna z nejsympatičtějších kapel za hodně dlouhou dobu. Sežeňte si jejich letošní desku Games of Power, je to bomba.
Desky:
ANOHNI - My back was a bridge for you to cross: Aranže, samotné písničky, cit pro detail, zvuk, nálada, texty a celkový koncept - vše dokonalé. Lepší deska letos nevyšla a žádnou jsem si tento rok nepustil víckrát, než právě Anohni.
MAGNITUDE - ...of days renewed: Reinkarnace devadesátkového straight edge hard coru se vším, co k tomu patří. Mám pro tenhle styl pořád obrovskou slabost i se všemi klišé, které k němu patří a Magnitude k tomu přistupují s neuvěřitelnou oddaností žánru, takže jejich nová deska zní jako mix Strife v období One Truth a kanadských Strain. A maká to jako hovado.
KURVY ČEŠI - Šnečí med: Geniální název kapely a v drážkách v nejlepším slova smyslu nemocný hc/punk s naprosto originálním přístupem, aniž se kamkoliv ztratila přímočará punková energie. Boží texty, ujetej vokál, zašmodrchaný melodie a rytmická sekce Vole = banger. Zároveň je ale jasné, že to rozhodně není deska pro každého.
FIDDLEHEAD - Death is nothing to us: Pat Flynn z Have Heart a jeho už třetí deska z Fiddlehead. Miloval jsem ty dvě předešlé a miluju i tuhle. Melodický hard core otevřeně čerpající ze zlaté éry Dischord records poloviny 80. let, konkrétně Rites of Spring nebo Embrace. To vše z jasným ukotvením v současnosti, které s přehledem zabraňujeme tomu, aby to bylo jen trapné retro. Opět hodně silné osobní texty. Boží.
Pavel „Bizzaro“ Pavlík (Marastmusic, Brutal Assault, Obscure production)
1. THE ZENITH PASSAGE – Datalysium: Roboťárna s emocemi a občasným fusion feelem. Aspirace na tech death trůn.
2. UNPROCESSED - ...And Everything In Between: Odklonění od prog/djentu po geniální Artificial Void mrzí, ale změnu a drzý vykročení k alt-rocku a Polyphia stajlu naznačovaly už následný singly. Manuel je ale bůh kytary, všechny songy makaj a emoce jsou furt silný, takže i při mňoukání říkám yes! Po minulý desce jsem si už nemyslel, že Manuel ještě sáhne do tvrdších tónů, které by dokonce podpořil screamem, a hle, místy je to Peklo a Očistec.
3. CATTLE DECAPITATION – Terrasite: rozehrávají další hru, kde lidstvo podrobují důsledkům jeho konání. Pokud se někomu tahle kapela vzdaluje, tak Terrasite bude další krok dál. Zvuk je čistej a vypiplanej, ale neztrácí sílu, vokály jsou místy hlubší, než kdy Travis dával, zároveň ubylo skřetího vokálu, ale zas tu je zpěv. A pak je deska docela hozená do atmosférična a využívá blackened poloh, čímž snižuje svou extremitu, ačkoli je místy rychlá as fuck, McGraw je pán.
4. MORTHYMER – Pedagog: Nejlepší tuzemské -instrumentální- album od tvůrčího dua z Keep On Rotting. Současný, ale především osobitý prog do všech směrů doplněný 8bitem, kde k osobitosti tělesa nelze moc najít příměry.
5. OMNIVORTEX – Circulate: Techárna z Finska? Jasan, ale to by nebylo jen tak, kdyby v tom nebylo trochu chladivého blackened odéru.
Ondřej Šemrinec (LYCANTHROPHY, SKIPLIFE, Psychocontrol, Play Fast Or Don't, Go And Kill zine)
Nechci, aby to znělo pejorativně, ale obecně musím říct a nejvíc mě pálí to, že se v záplavě nových nahrávek ztrácím. To samé se dá říct o koncertech. Možná bych jednou tu anketu otočil „vice versa“ a zeptal se, co za album sis nestihl poslechnout a na jaký koncert ses nedostal? Haha.
TOP3 Alba 2023
SULFURIC CAUTERY - Suffocating feats of dehumanization: Ke gore grindu mám averzi jako ke stylu (tupa tupa tanečky), ale tohle je úplně jiná káva. Tohle se rozhodně nehodí k tanci na obřích letních metalových festivalech jako podklad pro hraní si s toi toikou. Šílený, zběsilý, ultra-rychlý grind core náklep s bublavým gore zpěvem. Kapelu jsem neznal do té doby, než jim tohle dlouhohrající album vydal Max Ward na 625Thrash. Zahodil jsem předsudky a byl jsem odměněn. Zkus to taky. Jinak bubeník Isaac (taky Blast addict label, plus další projekty) je jeden z nejrychlejších bubeníků na světě.
COGNIZANT - Inexorable nature of adversity: Technický, dokonale zahraný, disonantní, extrémní, intenzivní, matematicky přesný grind core. Mašina a legenda Bryjan Fajardo za bicíma. Technické a disharmonické riffy Irvinga Lopeze, kterej mi stylem hry připomíná kultovního Takafumiho Matsubaru. Discordance axis vibe tam je taky, co chceš víc?
TOMB MOLD – The Enduring Spirit: Ta nová vlna death metalových kapel mi v jeden moment začala velmi splývat v jednu šablonu a hodně kapel mi zní naprosto identicky. O to víc si vážím TOMB MOLD, kteří na to jdou jinak. Já vždycky rád dřevní death metal, ale CYNIC, DEATH jsou láska, a to samý CORONER, VOIVOD v thrash metalu. A pokud ještě máte rádi progresivní rock, tak TOMB MOLD jsou tady pro Tebe. Poslech týhle desky mě občas zavane do časů, když člověk slyšel a vstřebával nový nahrávky Chucka a jeho DEATH, což jsem nevěřil, že se mi ještě někdy stane.
TOP3 Koncerty 2023
SHITBRAINS – OEF, Trutnov Já vím, na OEF byli nejlepší CARCASS, ale tohle by bylo moc snadný napsat, ani bych tam v podstatě nemusel jezdit. Tahle sympatická dvojka z LA vyfasovala nijak atraktivní hrací čas, ale se svým ultra fastcore-grindem rozjebala celé Bojiště na prach i po poledni. Strašný tlak a intenzita. Závislost na blast beatu. Takhle nějak to má vypadat
UŽ JSME DOMA – Národní fronta fest, Žďár nad Sázavou Chtěl bych v té záplavě amerických nebo japonských kapel zmínit i náš poklad. Pokud Ti ještě hrají venku před zkušebnou na D.I.Y. festivalu, ve Tvém domácím městě, za vlahé letní noci a dostane to ten extra vibe, tak je to přesně ono. A vůbec mi nevadilo, že jsem kvůli tomu oželel i koncert RIPPIKOULU.
DOODSESKADER – Fluff fest, Rokycany Hluk, zlo a chaos. Basa, mikrofon a bicí. Pokud bych na tenhle typ kapel chodil každej tejden, asi by mě to tolik nevzalo. Ale pokud to vidíš takhle svátečně jako já, tak je to velkej zážitek. Navíc ta všudypřítomná „atmosféra“ toho, že Fluff je (byl) naposledy.
Dáša „Duzl“ Beranová (SYMBTOMY, Symbolic festival, Metalegion Magazine, Soulgrinder zine, Deadly Storm, Souls of Underworld records)
TOP 5 ALB
Dumám nad tím, kolik jsem mohla za ten rok slyšet alb a rozhodně to bude hodně vysoké číslo, takže s ohledem na to, kolik toho naposlouchám si nejsem jistá, jestli označení “Top 2023” je to správné, každopádně je to pětice alb, která mě oslovila natolik, že jsem se k nim v průběhu roku několikrat vracela...
DESEKRYPTOR - Vortex Oblivion
FOSSILIZATION - Leprous Daylight
SANCTUARIUM - Into the Mephitic Abyss
COFFIN MULCH - Spectral Intercession
ASTRIFEROUS - Pulsations from the Black Orb
TOP 3 KONCERTY
Jednoznačně nezapomenutelným koncertem v loňském roce pro mě bude koncert CRISIX v Santiagu (Chile) v klubu Ambar s netradiční výzdobou, osvětlením a opravdu šílenými fanoušky, neskutečná energie a atmosféra, to se prostě musí zažít. Dále je to koncert kolumbijských MASSACRE v Londýně, což je kapela, která mi dlouhá léta unikala a přesto, že už jsem si na ně několikrát kupovala vstupenku, vždycky z nějakého důvodu nedorazili, ale rozhodně se vyplatilo si počkat, byl to neskutečný masakr, ktery ve mě dozníval ještě několik dní poté. Trojici završím koncertem MORBITORY v legendárním klubu Bambi Galore v Hamburku, protože takhle přesně si představuju osdm undergroundové koncerty v devadesátkách, takhle to má vypadat!
Tomáš „Skoří“ Skořepa (EXORCIZPHOBIA, FINAL FLAG)
Koncerty:
CARCASS na OE – Nejsilnější vystoupení loňského Obscenu. Výborný setlist, skvělá atmosféra.
PANTERA – Pro někoho výsměch, revival… Pro mě jako velkého fanouška, který neměl možnost vidět kapelu v originální sestavě, naprosto parádní zážitek.
MEGADETH – Megadeth předvedli v srpnu v Pardubicích precizní výkon. Decentní, ale stylová pódiová prezentace, kvalitní zvuk, dobrý výběr songů.
Alba:
MUTOID MAN – Mutants: Zatím co Matt Pike si pauzu High On Fire vyplnil projektem Pike Vs. The Automaton, Jeff Matz „odpočíval“ u Mutoid Man. Loni pro mě nejzábavnější a nejnápaditěiší věc co jsem slyšel.
OVERKILL – Scorched: Po všech stránkách nejlepší loňské thrash metalové album.
PRONG – State Of Emergency: Partu kolem Tommyho Victora mám hodně rád a tohle je za mě vydařená záležitost, na které se nachází pár výborných záseků!
INCULTER – Morbid Origin: Blackened thrash z Norska. Esteticky podobné POWER TRIP, ale s techničtějšími motivy a větší porcí střednětempých pasáží.
KING GIZZARD AND THE LIZZARD WIZZARD – PetroDragonic Apocalypse…: Hm, letos jenom dvě dlouhohrající desky? Australští nezmaři opět na výletě do tvrdších, hypnotických vod. Za mě rozhodně ano.
Marek „Štembus“ Štembera (BRUTALLY DECEASED, SOMNIATE)
Vítejte u dnešních nihilistic charts. Váš fundovaný průvodce nejprve tradičně nedokáže vyjmenovat pět alb, o kterých s jistou ví, že vyšly letos. Čas jsem nejčastěji trávil s notami z minulosti, kterými nebudu laskavého čtenáře zatěžovat. Zběžný pohled na slzavé údolí dohledaných žebříčků top 2023 se nese na první dobrou v boomerských mezích “neznám, asi nechci”, “to znám, to nechci” a “hm”, ale na pohled druhý to zase tak zlé nebylo. Nebudu hodnotit vyloženě underground, v peklometalu mám obvykle lag cca půl dekády. Následující glosa budiž místo stupňů vítězů více popisem náhodných srážek s relativně mainstreamovějšími počiny roku dvacet tři, které mi algoritmy naservírovaly pod nos.
CRYPTOPSY - As Gomorrah Burns: Předchozích EP se vypořádávala s absencí Jona Levasseura se ctí, nyní na první dobrou rutina. Nakonec si to ke mně cestu našlo. Kompaktnější formát méně a lépe (“Book of Suffering - Tome III” se dočkáme?) by pánům slušel víc. Pořád ale jedna z mála kapel, která dokáže dělat i po třiceti letech relevantní metal. Kde by byl Flo bez Donaldsona, (ne)víme.
RUÏM - Black Royal Spiritism - I - O Sino da Igreja: Slyšeno z rychlíku, ale zaujalo. Blasphemer ještě evidentně neřekl poslední slovo. Poznatelný rukopis a feel, aniž bych měl pocit, že jsem slyšel stejný vtip znovu. Neublíží přehledná, technicky velmi disciplinovaná nepřehulená produkce. Má to charisma, věnuji více pozornosti v budoucnu.
PARADISE LOST - Icon 30: Hejtům okolí a absenci silnější desky z posledních let navzdory je mám stále rád. “Icon” je pro mě metallicovským vajbem jedna z jejich méně zajímavých devadesátkových věcí, jakkoliv dobový význam chápu. Muselo to vzniknout znovu? Určitě ne. Ale jako vybruslení z paradoxní situace, kdy bylo lehčí desku znovu nahrát než vykomunikovat reedici, beru jako win-win. Překvapily mě odsuzující komenty na prý otřesný zvuk apod. Na to, že sesterská alba dělí tři dekády, bylo resuscitováno i co do aranží velmi konzervativně.
DYING FETUS - Make Them Beg for Death / SUFFOCATION - Hymns from the Apocrypha beru ve výčtu jako dvě mouchy jednou ranou. Obě kapely jsou živě poctivé řemeslo věčného kovu smrti, ale vůle pokračovat v poslechu z desky u mě končí po pár riffech. Můj problém, desky to zlé nebudou, čímž si vysloužily zmínku zde.
V rámci tuzemské scény vzpomenu na singl “The Post-Humanist Delusion” kolegů SUPREME CONCEPTION. Marty s Michalem se vzepnuli ke 12 minutám, což je hodně notiček. Ačkoliv mě baví hudebně předchozí tvorba více, na tyhle hráčské mety si tu samozřejmě sáhne málokdo. Chválím za odvahu nedržet se při zemi stran produkčních ani kompozičních voleb a obecně si to nedělat lehký.
Koncertů jsem kromě akcí, kde jsme sami hráli, viděl poměrně málo. Tohoto výběru z hroznů tedy budete ušetřeni.
Viktor Palák (Radio Wave, Jednota, label Naše desky, Full Moon)
TOP 3 koncertů
25. 5. Kabinet múz, Brno - BORIS, ASUNOJOKEI, OR: Loučení s nejlepšími OT, opáčko s nejopojnějšími pokušiteli basových tónin BORIS a překvápko v podobě ASUNOJOKEI, kteří byli tak dobří, až jsem nechtěl v Kabinetu další ořechovku.
16. 9. O2 arena, Praha + 24. 11. Quarterback Immobilien Arena, Lipsko – BJÖRK: Dokonalá, ale neokázalá audiovizuální hostina s myšlenkou. Nejdojemnější koncert, proto hned dvakrát. BJÖRK je jedním z mála mainstreamových jmen vzešlých z 90. let, které je stále relevantní.
10. 12. Divadlo 29, Pardubice - COLIN STETSON + STIAN WESTERHUS: Na plakátě all-star jmenovačka, v plném pardubickém divadle dokonalá hudební synergie na pomezí freejazzového experimentu a ztracených melodií MUSE.
TOP 5 alb
DANIEL BLUMBERG – Gut
MÖRKHIMMEL – Genium obskurity
SLOWDIVE – Everything Is Alive
SHACKLETON – The Scandal of Time
STIAN WESTERHUS – SOTT
