BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
velmi podhodnocené album.. skladby jako: The King for A 1000 Years The Invisible Man Born on Judgment Day Mrs. God Silent Rain CD 2 - Occasion Avenue The Shade In The Shadows My Life For One More Day jsou hity/!
Nehladajme za pompeznym nazvom albumu nic ine nez marketing. Drviva vacsina fanusikovskej zakladne je velmi, velmi citliva na nesmrtelne Keepre a tak to dala kapele opat raz pekne vyzrat. I ked, kapela ma pravo si album nazvat ako chce. Ak boli presvedceni, ze v ramci zlozeneho materialu su tam paralely, prosim. Ale nemozno sa divit zrovnanaviu s opus magnum osemdesiatych rokov. A tu tak trocha nastava kamen urazu. Deris nie je Kiske ako Gerstner nie je Hansen. Deris je sie vyborny zpevak ale Gerstner nie az tak dobry kreativny gitarista ako Hansen alebo Grapow. Ale i napriek tomu sa tu najdu svetle momenty, ktore ale uhasinaju v dlhej stopazi rotiahnutej na dve cd. To je kamen urazu dva. Ak by kapela dala hlavy dohromady, vybrala to relativne najlepsie co dvojdisk ponuka, ano mozeme sa bavit o solidnom albume a ako tak dostojnom pokracovatelovi Keeprov. Takto je to ale dvoj album s par dobrymi skladbami, ktore sa tak trocha topia vo vseobecnej vate.
Výborný album! Veľmi rád ho počúvam, sú tam výrazne melódie, krásne refrény a každá skladba tam má zmysel. Predchádzajúce albumy som si až tak neobľúbil (s výnimkou Kiského éry samozrejme), ale toto ma dostalo a ak niekto tvrdí, že Derris nie je výborný spevák, považujem ho za blázna. Rád sa k tomu vraciam...
-bez slovního hodnocení-
Priemerne album...nehodne mena "Keeper of the 7 Keys"... Pocuvatelne, ale nic zaujimave tam velmi nenasiel..
-bez slovního hodnocení-
-bez slovního hodnocení-
Beru zpět své neskutečně příkré hodnocení! The Legacy opravdu nenavazuje na první dva díly ( to ani nejde s ohledem na současnou sestavu kapely). Ale kromě toho stupidního a neodpovídajícího názvu jde o skvělou metalovou šlehu. Vyhodil bych pouze skladby Get It Up a My life for one more day. Jinak je to album super. Deris je otřesný, ale jako skladatel nemá chybu. Paradoxně jedno z nejkomplexnějších alb Helloween. Jen škoda, že z něj na koncertech nic nehrají ( stejně jako případ The Dark Ride). Super album.
nicnerikajici zbytecna blbost
Neviem co ich to napadlo siahat na kultove meno Keeper of the seven keys. Ked ale odhliadnem od nazvu a zameriam sa len na hudbu, ide o vyborne album, niekde medzi temnym vyrazom z Dark Ride a happy-vyrazom Rabbita.
Jedno z drobnejších zaváhaní v rámci diskografie týchto nemeckých rýchlikov.
:(
-bez slovního hodnocení-
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.