VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

Čert vem názory, které se ošívaji minulostí a budoucností kapepely. Podle mého názoru je to skvěle a trefně odvedená práce. Má to koule....Paddenův hlas tomu dává tu pravou potenci. Zaplať pánbůh, že je na světě zpěvák, který to dokáže naprat takovýmhle "drajvem"...

Jo Jeff už má svoje nejlepší léta asi za sebou, ale mě se hodně líbí i jeho nová tvorba. Je to víc o riffech a míň o pidlikání a všelijakejch vyhrávkách a to se mi líbí. Fuckin´horns up !!!! Jeff rules

To gotta: A která hudba je v současnosti ta, od které někdo něco čeká? Vždyť v tvrdě rockových žánrech je všechno nové na jedno brdo, až je to smutný, jak vymizela invence. Jinak to není problém jenom Annihilatoru, každá kapela, co působí déle na scéně, se tak trochu časem opakuje, ono to ani jinak nejde, důležitý je, že Annihilator pořád dokáže udělat desku, co hravě překoná většinu toho, co vychází, a spíš potěší, že tam člověk slyší i něco z dřívějška, vždyť ta kapela má na čem stavět a je to její styl, také daň za to, že jsou věrni své škatulce.

anwee: Annihilator jsou stejný případ jako, dejme tomu, Townsend...hrajou tak jak umí, furt to samé. Někdy hůř někdy líp a tak je tomu už od prvního alba. Stala se z nich hudba, od které nikdo nic nečeká,každý si to rád poslechne, ale toť vše...

Na tomhle albu je slyšet, že už trochu opadává ta nová energie a inspirace, kterou Jeff nabral po rozporuplném Criteria for a black widow, ale stejně bych hodnotil víc, než 5, protože oproti tý neskutečně jednolitý mase shitů, co teď vzniká v tvrdé hudbě, se jedná o poměrně dost kvalitní a hravou věc, i když uznávám, že s ničím extra novým nepřišly. První tři alba Alice in hell, Never neverland, a Set the world on fire (s přimhouřením očí nad zpěvem) jsou dodnes neskutečně dobrý, ale už my leze krkem to neustále porovnávání jich s novou tvorbou, je to fakt dementní, Carnival diablos, Waking the fury a All for you se jim vpohodě vyrovnají, ale je potřeba si uvědomit, že doba se změnila, kdyby dneska nahrál Annihilator něco po vzoru starší tvorby, tak ho všichni tady smetete pod stůl a akorát si zanadáváte, je potřeba se odprostit trošku od minulosti. Je třeba novej pohled, nebuďte konzervy. Annihilator samozřejmě vychází ze své staré tvorby, ale nová tvorba je hodně svá. Vykradený alba jsou Refresh the daemon a Kill the king, to je fakt průser!

pre mna dobre, predtym som od annihilatoru nic nemal okrem par songov tot bol vlastne moj prvy album....potesil,neprekvapil....urcite ma svoje kvality

To je fakt, řada riffů je z KOTK, případně ze dřívějších dob. Ale ten úvod míří spíš jinam: vzpomeňte na Sleeps with Thunder od Metal Church (Masterpeace - to je takový ten comeback/ne-comeback, že, ta předposlední deska, prostě před tím loňským malérem). Já si nemůžu pomoct, ale úvod Jeffovy nové desky, to je právě Sleeps with Thunder, kytara zní strašně moc podobně.

Jenže furt - přes vědomí nedostatků, já se zdráhám říct, že ta deska je špatná, mně se poslouchá docela dobře. V recenzi tu je: neurazí, nepotěší. Já bych řekl: potěší, nenadchne.

zejména zájmena :)

a zejména interpunkce a vijmenovaná slova

Nie, ten teraz vyučuje angličtinu, tvorenie otázky and so on:-)

holy is back?

s tym teda suhlasim.
jeffove experimenti za vela nestali a preto hraje to co vie, a ide mu to.

Tak nějak vnitřně nesouhlasím s pěti či šesti body z deseti, jak to tu napsala redakce. Já bych dal 7, 7.5. Přemýšlím jen, proč bych měl vlastně hodnotit výš, když všechno, co je tu napsáno, je pravda.

Tedy podle mého názoru Jeff fakticky neudělal žádnou chybu. Na rozdíl od A4Y, za kterou mu všichni myli hlavu (i když nebyla až tak špatná) mám v ruce desku, kterou dovedu tak nějak uchopit. Od samého začátku až do konce je to konzistentní dílo, jasné, čitelné, velmi slušně odvedené. I v některé z recezní zaznělo, že pořád ještě to je RYCHLÍK. Deska je snad ultraortodoxní, absolutně standardizovaná, jenže těžko právě to vyčítat, tohle jsou mantinely, které Annihilator sluší. Experimenty byly v téhle kapele vždycky průser (Remains, ale i jinde).

Jeff je excelentní kytarista a muzikant. Leč jako takový si také zaslouží vysokou míru kritičnosti, a tak řekněme rovnou: dostávám to, co jsem čekal, že dostanu, ale právě ani o kapičku víc. Na desce není nic překvapivého, nic, co se mnou zamává, nic, s čím bych snad nesouhlasil a nebo co by mne naopak dovedlo k úžasu. Kytarovky Annihilator mě vždycky potěší, já už jsem takový. Ale mezi slovy excelentní a výjimečný je zatracený rozdíl, a tady z jakéhosi oparu výjimečnosti není NIC. Což se týká minimálně třech posledních desek z téhle dílny.

A tak vlastně nevím. Recenze redakce jsou všechny trefné. Sympatie mi radí hodnotit výš zvlášť, když srovnávám s takovými běsy, jako jsou v poslední době Exodus nebo Overkill). Ale když mám v autě pocit, že to tak nějak opravdu pěkně šlape, rozsvítí se mi v hlavě žárovička s nápisem Never, Neverland... a ouvej, ona svítí o dost, o dost jasněji!