RETRO VALHALLA 1996 - Top 10
Keď porovnávam prvú desiatku Retro Valhally 1995 s tou „tohtoročnou“, napadá ma veľa otázok. Čo sa to stalo s metalovou hudbou na prelome rokov 95/96?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Keď porovnávam prvú desiatku Retro Valhally 1995 s tou „tohtoročnou“, napadá ma veľa otázok. Čo sa to stalo s metalovou hudbou na prelome rokov 95/96?
Dnes je na programu benefit pro Food Not Bombs, který s sebou nese vzpomínku na Honzu Kučeru. Kluka, co zemřel 20.1.2003, když se postavil za své kamarády a už nerozchodil bodné rány v bitce s neonacistickou pakáží.
Pred tridsiatimi rokmi sme hudbu počúvali úplne inak. Keď tak pozerám na desiatku albumov v tomto článku, vracajú sa mi krásne spomienky na ten bláznivý fanúšikovský mix plný odriekania...
Úvodníky k těmto anketám, mapujícím 30 let stará alba prostě nelze nepsat osobně. Pro měl byl rok 1996 jedním z výrazných milníků formování mého hudebního vkusu.
Je zajímavé, jak můžou na stejnou věc nahlížet různí lidé odlišně. Třeba tyhle devadesátky – zrušily se hranice...
Po loňském, troufám si tvrdit hodně povedeném, žebříčku výročních alb na téma "30 let staré desky"...
Jeden z nejoriginálnějších a nejchytřejší raperů zase trefuje na komoru. Opřený o plnohodnotnou rockovou kapelu servíruje svou trademarkovou flow, sociálně provokativní texty a navzdory jiné instrumentaci i typickou staplesovskou atmo kluka od vedle.
Masakr zlých duchů. Jestliže jsem o předchozím albu „Ilion“ tvrdil, že je to nejlepší psychedelie, co jsem za poslední roky slyšel, pak o novém materiálu platí, že je to psychedelie nejšílenější. SLIFT co se týče extravagance překonali sami sebe.
Intimní, zasněné album, které si mě podmanilo už při prvním poslechu. Post-rock ve své nejkřehčí podobě, lo-fi zvuková estetika, epické smyčce a občasné screamo s jemným dotekem blackgaze. To vše v dokonalé harmonii.
Udělat dokument o vzniku vlastní poslední desky a k tomu přidat ještě samostatný soundtrack, to už chce kus odvahy. Denverští se však ničeho nebojí a servírují nám kosmický ambient coby pastorální protiváhu k „Absolute Elsewhere“. Citlivé a meditativní.
Už to není zrovna nejaktivnější kapela a navíc úplně jiná, než ta z nultých let, ale Italové i přes odklon z přehlednějších rockových struktur nezapomněli tvořit muziku plnou nostalgické atmosféry a sladkých podmanivých melodií.
V žánru, kde ještě nedávno byli za mladou naději, je dnes konkurence nesmírně tvrdá. Vědomi si tohoto faktu připřavili KHEMMIS svěží mixturu různých doomových odnoží s typickým zámořským feelingem. Není to nic revolučního, ale poslouchá se to moc dobře.
Celá léta si říkám, proč se tak výborný interpret nedá dohromady i s dobrým skladatelem. Takový hlas a takové mrhání talentem! Četní hosté tu nahrávku možná zpestří, ale nezachrání. Je to opět jen hezky zhudebněná a ve studiu vyšperkovaná nuda.





