„Room clearing grindcore” je pro tuhle trojku z Filadelfie vlastně celkem velmi padnoucí označení. Jejich živé koncerty jsou pověstné zběsilostí zpěváka Gena Meyera, jemuž za zády zuří naprosto skvěle seštelovaná instrumentální mašina. Poté, co minulý rok BANDIT uhranuli Obscene Extreme energickým setem, konečně vyhodili do světa desku, kterou lze po zástupu kratších formátů považovat za plnohodnotné LP.

BADIT jsou v rámci grindcorového světa vlastně poměrně zvláštním úkazem. Jejich hudbu lze vnímat jako poměrně novodobou inkarnaci žánru, nicméně je v ní cítit velký vliv slavných metalových dinosaurů. Vždyť kytarista Jack nejraději nosí trika SLAYER, SODOM a CARCASS. V jeho riffech je tato inspirace znát. Kvůli sedmistrunné kytaře je výsledný sound výrazně jiný a možná i díky tomu dokáže svým inspiračním vzorům vtisknout ryze současnou tvář. Občas máte pocit, že posloucháte nějaký brutální mathcore nebo hrubozrnné grindcorové titány, jakými jsou třeba PIG DESTROYER. Po svém boku má na bubenické stoličce navíc velmi silnou oporu, kterou si BANDIT půjčili od nepálských noisegrindcoristů CHEPANG. Právě bubeník Gobinda jeho riffy podporuje s citem pro jeho riffotvorbu i zběsilost. Ti dva se naprosto perfektně doplňují a vycházejí si vstříc. Oba ví, kdy se trochu upozadit pro dobro skladby.

Nutno dodat, že tu není basa, a nevadí to. Hlavně díky tomu, jakým způsobem je kytara nazvučena a jak parádně a „hutně“ je zde zastoupena rytmická artilerie. O mix i master se postaral polobůh snad všech alternativních metalových desek z New Yorku a jeho blízkého okolí. Samozřejmě mluvím o Colinu Marstonovi u BEHOLD… THE ARCTOPUS, DYSRHYTHMIE, velmi aktivních KRALLICE nebo legendárních GORGUTS. Díky tomu jde o opravdu čistou práci. Na to, jak špinavý žánr grindcore je, se jedná o celkem velmi srozumitelnou a krystalicky jasnou desku, která neobsahuje žádný balast. Všemu je dokonale rozumět a to i přes opravdu velké množství prolínajících se nápadů, které se na vás při poslechu sypou s obrovskou rychlostí.

Na chvíli se ještě zastavím u textů. Ty totiž také stojí za to. Když se podíváte na atletickou postavu zpěváka Gena, jak polonahý lítá po klubech, ve kterých se na zemi válí v každém špinavém koutě, tak byste možná neodhadli, co je jeho profesí. Krom toho, že jeho dalším velkým koníčkem jsou komediální standupy, si na denní chleba vydělává jako terapeut. Texty BANDIT jsou právě o tom. O vnitřních démonech, úzkostech a lidských příbězích. Na každém koncertě Gene před koncem setu opakuje, že pokud máte problém, máte ho řešit a není to žádná ostuda. Právě on vtiskává neopakovatelnou tvář i koncertům. Je to komediální grindcorový standup o vážných věcech. Nutno dodat, že standup, kde instrumentální část za jeho zády má tu nejvyšší jakost. 

První velká deska BANDIT se povedla. Je to zvukově precizní a hutná nálož nápadů, které vás nepřestanou nudit. Možná i díky tomu, že většina skladeb vám na to nedá prostor. Stopáž se povětšinou pohybuje mezi mantinely jedna až dvě minuty. Místy je to hektické, jindy příjemně „groovy“. Pokud by se mě někdo zeptal, jak zní grindcore roku 2023, vyndám ze sbírky „Siege Of Self“.