Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Škoda, že v tomto případě ještě nevzniknul film o filmu. Myslím, že by bylo mnohem zajímavější vidět, co film v průběhu tvorby pronásledovalo, než jeho výslednou podobu. Není totiž tajemství, že když Lionsgate film dokončili, tak bylo rozhodnuto, že je to taková tragédie, že je nedistribuovatelný a musí se zbrusu předělat. Chaos Walking pak čekal další čtyři roky, aby mu bylo vůbec umožněno spatřit světlo světa. Zajímavé je to, že mu původní scénáristickou formu vtiskl Charlie Kaufman a John Lee Hancock, ačkoliv ho v csfd v kreditech nenajdete. Předpokládám, že jejich návrh scénáře byl trochu sofistikovanější a ambicióznější. O to víc mě zajímá, co a kde se tak hrozně moc porouchalo.
Děj se odehrává na planetě Nový svět, která je podobná Zemi. Před léty ji kolonizovalo několik skupin lidí. Ačkoliv mají například moderní zbraně, tak žijí zhruba na stejné úrovni jako na konci předminulého století. Hlavním dopravním prostředkem jsou koně. Až potud to může působit jako film v duchu westernu, kříženého s postapo. Hlavní hrdina Todd, kterého hraje Tom Holland, žije ve vesnici Prentisstown s dalšími muži. Ženy tu žádné nejsou. Toddovi od narození vypráví storku o tom, že původní obyvatelé, kterým říkají „sándráci“, jsou zodpovědní za to, že ve vesnici není ani jedna dívka. V Novém světě funguje jedna důležitá anomálie. Žádný muž nemůže skrývat své myšlenky. Kdykoliv na něco pomyslí, tak se ta představa zhmotní kolem jejich hlavy v podivné projekci. Jak vizuálně, tak většinou i zvukově. Někteří to dokáží potlačit nebo využít, jiní méně. Todd je z těch, kteří s tím moc pracovat neumí.
Myšlenka, že nemáte své vlastní soukromí ani ve svých myšlenkách, mi přijde velmi zajímavá. Její ztvárnění, kdy se postavě ve filmu začnou v modrém obláčku kolem hlavy míhat vize poplatné tomu, na co právě myslí, už méně. A bohužel, ještě méně zajímavé je to, jak se s tím ve filmu nakládá. Napadalo mě opravdu mnoho situací, které bych chtěl vidět. Například, když někdo umírá nebo prožívá něco velmi intenzivního. Bohužel s tím Chaos Walking moc nepracuje.
Děj filmu začíá za situace, kdy v blízkosti vesnice havaruje modul další kolonizační vesmírné lodi a jediný, kdo přežije, je tajemná dívka zhruba v Toddově věku. Vesničané ji chtějí chytit a Todd ji ukryje a následně s ní utíká z města. Při tom se do ní samozřejmě zakoukává. Vzhledem k tomu, že je to první dívka, kterou v životě potkává, se při jejich úprku z Prentisstownu děje spousta lehce humorných situací, při kterých ona o Toddovi ví téměř vše a on o ní vůbec nic. Viola, jak se ztroskotaná jmenuje, míří s Toddem do sousední kolonie. Ve vzduchu zůstávají nejasné otázky. Co se stalo s ženami? Proč ženy nemají svůj „hluk“, který by prozrazoval jejich myšlenky? A proč se starosta se svými kumpány z Prentisstownu snaží dívku ulovit? Film některé otázky zodpoví, jiné ne. Jediné, co mě tu mrzí, je že zdaleka nejsou využity základní kameny, na kterých film stojí. Tvůrci tu jdou u všeho jen po povrchu.
Celý "Chaos Walking" zpracovává příběh z knihy „Hlas nože“ od amerického spisovatele Patricka Nesse. Knihu jsem nečetl, ale dávalo mi to naději, že by background toho všeho mohl být promyšlenější a hlubší. Režisér Doug Liman navíc sci-fi už točil a například „Na hraně zítřka“ považuji za opravdu povedené dílo. Tady mu ale nějak stále nejde karta. Má kolem sebe výtečný tým, hlavního padoucha hraje Mads Mikkelsen, který v nedávno recenzovaných Rytířích spravedlnosti předvádí skvělý výkon. Tady ale skoro nemá co hrát.
Celá myšlenka světa mi přijde zajímavá. Bohužel, zpracování už je jen velmi průměrné a nemohu posoudit, nakolik to je předlohou, kterou jsem nečetl, nebo režisérem. Měl jsem často pocit, že film mnohokrát přestříhávali. Je tu několik scén, které vyzní úplně do prázdna a zpětně jsem si kladl otázku, proč ve filmu vlastně jsou. Trochu rozporuplně působí i výprava. Film v jednu chvíli vypadá jako něco velmi ambiciózního a „velkého“, ale po pár minutách máte pocit, že se díváte na nějakou lacinou televizní zábavu, co obloukem minula kinodistribuce. Nicméně rozhodně to není katastrofa. Průměrné sci-fi se zajímavým námětem, pár humorných scén, kdy hlavní hrdina nedokáže skrýt svoje romantické představy, a pár zajímavých myšlenek, které se mi přelévají v hlavě i nějakou dobu po filmu. Stále mám pocit, že to mohlo dopadnout mnohem lépe, ale co už.
Průměrné sci-fi se zajímavým námětem, pár humorných scén a skoro nic víc. Stále mám pocit, že to mohlo dopadnout mnohem lépe, ale co už.
5,5 / 10
DALŠÍ INFORMACE
Režie: Doug Liman Předloha: Patrick Ness (kniha) Scénář: Patrick Ness, Christopher D. Ford Kamera: Ben Seresin Hudba: Marco Beltrami, Brandon Roberts Hrají: Daisy Ridley, Tom Holland, Mads Mikkelsen, Kurt Sutter, Nick Jonas, Demián Bichir, David Oyelowo, Cynthia Erivo, Oluniké Adeliyi, Tara Nicodemo, Blane Crockarell, Bethany Anne Lind, Harrison Osterfield, Isabelle Giroux, Michael Yarmush Producenti: Doug Davison, Allison Shearmur, Erwin Stoff, Alison Winter Střih: Doc Crotzer Scénografie: Dan Weil Masky: Frederic Belanger, Charles Carter Kostýmy: Kate Hawley
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.
Místy tak trochu těžkopádný death metal, který ale sází jak na zajímavé technicky neotřelé provedení, tak na dusivě temnou atmosféru. Pekelný vokál navíc dodává na dramatičnosti. U mě to celkem funguje.
Instrumentální postrocková klasika, která příliš nerozvlní stojaté stylové vody, ale má tu správnou jemnou atmosféru a i díky drobným přesahům například do progrockové či jakoby cinematic sféry nenudí. A to u současného post rocku není málo.
Zajímavý vánek z neočekávaného směru se objevil u power/progmetalových DGM, Italové nabrali směr do progrockového pravěku a v kombinaci s jejich powermetalovou energií je z toho neuvěřitelně svěží výsledek. A vůbec to nezní jako hloupé retro. Bravo.
Pětačtyřicet minut čirého utrpení. Denverská black/death metalová zrůda si zachovala až nesportovní tlak a k tomu nám ještě pořádně zčernala. Pokud se rozhodnete spočítat pasáže, kdy vám BLACK CURSE dají prostor se nadechnout, dojdete k číslu nula. Bravo.