Říká vám něco jméno Bobby Rondinelli ? Ne ? A co takhle Neil Murray ? Alespoň pamětníci by již měli zabrat. Tedy ještě jedno jméno, Tony Martin. Ano, toho znají snad všichni od tvrdé hudby. A co že tedy mají, nebo měli tato jména společné ? Zde se již není třeba dále ptát, odpověď skrývají dvě slova, název skupiny, která se časem stala víc než legendou. BLACK SABBATH. Právě v této skupině se s postupem času všichni potkali.A před nedávnem se sešli znovu, v seskupení, které nese jméno RONDINELLI, podle bicmana a hlavního mozku projektu.
Bobby Rondinelli, prvotřídní bicman jež se především proslavil svou stáží u RAINBOW a BLACK SABBATH, hrál i s DORO, SCORPIONS a nyní hraje u BLUE OYSTER CULT, si na svůj projekt přizval rodinné příslušníky, bratra Teddyho (je spolu s Bobbym autorem hudby), který již svých šest strun rozeznívá takřka tři desetiletí, a za klávesy usedl jeho otec Robert Rondinelli. Již zmíněný Neil Murray je krom své stáže u Sabbatů (př. album „Tyr“) znám především z WHITE SNAKE a nyní hraje u COMPANY OF SNAKES. Tonyho Martina lze bez skrupulí zařadit mezi nejlepší hardrockové zpěváky. Jen si vzpomeňte na vynikající Sabbatovská alba z přelomu osmdesátých a devadesátých let, na „Headless Cross“ nebo „Tyr“. Martin byl rovněž i zpěvákem s nejdelší stáží u Sabbatů, než ho v nedávné době vystřídal Ozzy, aby se tak pokusili vzkřísit to, co vzkřísit nelze.
Na společném albu těchto profesionálů nám každým coulem především servírují poctivý, kvalitní hard rock. Devět skladeb ve středně rychlém tempu ze kterých je „stará škola“ znát při každém akordu. Nejvíce by se dali přirovnat k albu „Cross Purposes“, jenže bez balad (ty jsou Iommiho doménou). Postaveny na hutném rytmu, jenž je povětšinou ještě přitemněn Teddyho rify, a klávesy zde slouží jen pro dokreslení zvuku nebo pro krátké intro. Bobbyho nápadité bubnování, vyžívající se v přechodech (dle fotek v bookletu jich nemá zrovna málo) a Teddyho sólové parádičky jsou nejvýraznější hudební složkou. Ostatně o tom nás přesvědčují již v první skladbě „Naughty Dragon“, kde vyniká střídání těžkých rifů s „kvílením“ na spodní struny a provází nás i na většině ostatních skladeb. Bratrské virtuózní soupeření pak umocňuje Martinův charakteristický, výborný hlas. Lepší hlas si pro svůj projekt bratři ani zvolit nemohli. Po bubenicko-pěvecké exhibici v “It´s A Lie“ přichází na rifech postavená „The Meaning Of Evil“ s melodickou, klávesovou vsuvkou, nicméně dlouho si přeci jenom taťka nezahraje a je vystřídán dalším kytarovým sólem. V úderné „Bull´s Eye“ se opět rozklepou okenní tabulky, přesně dle vůle tlustostrunného úderníka Neila Murraye, především střední pasáž skladby je zcela v jeho režii a i jinde tolik výrazná kytara zde jen tlumeně přitakává. V nepolevujícím rytmu těžkého rocku titulní „Our Cross – Our Sins” album uzavírá.
„Our Cross Our Sins” je zdařilé hard rockové album, po instrumentální stránce parádní věc. Nicméně zde jeden nedostatek přeci jenom je. Albu jako by chyběla ta tolik potřebná jiskra, skladby jsou si dost podobné a tak tu chybí členitost alb Sabbatů ,ke kterým to po hudební stránce má opravdu blízko. Přesto tomu, komu jsou novější alba BS krevní skupinou vřele doporučuji, nemůže šlápnout vedle. Tady Hard Rock šlape jako za starých časů.
