Pokud si zahraju menší hru se svou stále děravější pamětí, tak WITCHERY jsou ta kapela, se kterou jeden čas vystupoval ďábel z reklamy na Clavin (ve slasherové úpravě) a která nahrála album „Symphony For The Devil“. O něm jakýsi agrárník, vystupující na Metalopolis pod mým nickem, sepsal tuto recesistickou recenzi plnou duchaplných bonmotů. Desku jsem neslyšel, nemohu soudit, zda se ten zemitý chlapík plete. Ale dál.
Od té doby uplynulo patnáct let a tři alba. V kapele už není sexuální ďábel, ale jen celkem normálně vypadající vlasatý pán s bronchitidou. Jinak se ale dravý tok času na tváři WITCHERY nijak nepodepsal. Nová deska se stylovým bondovským názvem „In His Infernal Majesty´s Service“ by se klidně mohla jmenovat „Pekelný slabikář“ nebo „Oblíbené scény z dějin satanistického metalu“, eventuálně „Satan seděl na větvi a rozjímal o tom, co se mu v životě podařilo“. Stačí si projít názvy skladeb a uznale zamlaskat. Je tu všechno podstatné. LaVey křížený s Leviatanem, jeho eminence Nosferatu, barbecue v Salemu, lovecraftovský sightseeing, krev i hrobky.
Tenhle breviář stoupenců pentagramu je navíc doprovázený zvukovou stopou, o níž se dá říct celá řada slov, přesto se mi k němu nejvíc hodí adjektivum „ryzí“. Hobluj, když to dokážeš. WITCHERY se stále klaní osmdesátkovému tahu na branku, řízným heavy/black/thrash metalovým riffům, rozpumpované a zvonivé groovy rytmice a vzteklému vokálu, který kucká slabiky jako člověk stižený záchvatem černého kašle. Novic Agnus Norder si s trnitým žezlem předchůdců Emperora Maguse Caliguly i Toxina poradil více než se ctí. Jeho hrdelní projev je přesně tak špičatý a agresivní, aby neustále uhánějící kapelu ještě nakopával.
Tahle prastará receptura je samozřejmě roky prověřená a drobet zasmrádlá, což absolutně nevadí, pokud jí realizujete s takovým nasazením jako tihle seveřani. Název i grafické provedení obalu naznačují, že WITCHERY rozhodně nevymítají ze své tvorby zdravou ironii. A ruku v ruce s ironií jde zvláštní, takřka bezstarostné nasazení, s jakým kapela provádí zašlé a dobře známé rituály. Aby všechno probíhalo důsledně v duchu tradic, uchýlila se kapela do uppsalských Dug Out Studios k legendárnímu Danielu Bergstrandovi, který se postaral o nabroušený a útočný severský sound (s patřičnou kompresí, aby se v tom metalisti zbytečně neztráceli).
První polovina alba má vskutku infernální flow, kterou naplno rozdmýchá hoblovačka roku „Netherworld Emperor“ a plamen v pohodě udrží rozvážnější singl „Nosferatu“ i uhánějící rychlíky „The Burning of Salem“ a „Gilded Fang“. Následuje lehce spadlá trolej v „Empty Tombs“ a „In Warm Blood“, kde se namísto přívalu energie začíná dostavovat daň podobně koncipovaného retra – stereotyp. Zbylé tři tracky sice zase nakopnou masakrální motor zpátky do otáček, ale v případě podobně úderných alb prostě každý výpadek bolí dvakrát víc.
Nenechte si ale kazit sabat. Pro příznivce řetězů, řemenů, hoblingu, thrashingu a aktivního rouhačství nabízí „In His Infernal Majesty´s Service“ přesně ten hlt nakuřovaného metalového ležáku, který lety neztrácí říz. Nehledejte eleganci a sofistikovanost tam, kde vládnou rány na komoru. WITCHERY mají své vidle slušně seřízené a zapichují je téměř do černého.
