Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokračujeme v zvestiach z poľského chrámu pravovernej metalovej temnoty. Táto je o tom, že v bangladéšskej Dháke od roku 2014 v zložení Mal’akh (basgitara), Impaler (bicie) a Krypthpoth (gitary a vokály) pôsobí teleso s názvom SERPENT SPELLS. Štvorskladbové EP „Mantras Within Ascending Fire“ je ich debutom a počujeme na ňom spolok, ktorý by v dnešnej dobe „exotickým“ pôvodom ohúril asi už len niekoho, kto podniká prvé nesmelé kroky na pôde extrémneho metalu, a preto stavia hlavne na hudbu.
Atmosféra úvodných tónov nás na chvíľu prenesie do atmosféry starého Bengálska a pri tónoch tradičnej indickej hudby v podvedomí zacítite možno aj vonné tyčinky. Tie však čoskoro vystrieda výrazný zápach síry a vyvalí sa na vás rozhodne nie beznádejná zmes death a black metalu raných 90. rokov. V rýchlych, naklepaných a temne zlostných pasážach dokonca počujem čosi ako ozvenu smrtiacich švédskych kultov typu GROTESQUE, v pomalších partoch a ponurých harmóniách si zase možno spomenúť na black metal tak, ako ho hrali NECROMANTIA či MYSTIFIER. Dobrý dojem robí hutný oldschoolový zvuk a prskajúci, jedovatý vokál. Rodnú krajinu SERPENT SPELLS by ste v ich hudbe hľadali márne, ale mám pocit, že by tam v tomto prípade bola navyše.
6 / 10
Vydáno: 2016
Vydavatel: Godz Of War Productions
Stopáž: 19:22
Odpověď na otázku, jestli je možné hrát pidlikací progmetal bez toho, aby tam pidlikali kytary. Tento projekt spájí dvě velká basová jména, kterými jsou Steve Di Giorgio a Jeroen Paul Thesseling. Pokud jsi basák, budeš si pravděpodobně uchcávat štěstím.
Melodie umí Španělé složit pěkné, to se musí nechat. Jinak je jejich druhé album, vydané v poměrně rychlém sledu od prvotiny, kolekcí příjemného heavy metalu plně oddaného zvuku 80. let. Deska šlape velmi slušně, byť ke konci už trošku na setrvačník.
Mistři melancholické hudby se ani tentokrát nedokáží či nechtějí vydat mimo svou komfortní zónu. Není to kolekce špatných písní, ale jsou to stále tytéž variace na čtvrt století staré téma. Dejme tomu z úcty ze starým nahrávkám ještě pár poslechů.
Skupin s názvem THRONE je samozřejmě více. Zde se jedná o Italskou partu, která to valí v hutném sludge doomovém stylu a je to po všech stránkách správně surová a devastační masa hudby. A jelikož nechybí ani pěkně temná atmosféra, tak mi to dost chutná.
Počúvať tento koncert takmer tridsať rokov po kultovej epizóde Simpsonovcov je úplne sureálne. A zároveň zábavné počúvanie s mohutnými interakciami publika, živými bicimi ako aj celkovým dôstojným vyznením nových aranžmánov.
Tahle kvílivá poloha PARADISE LOST se poslouchá moc dobře. Vyvolávání zašlých, krásných obrázků, co každý pořádný metalista nosí hluboko v srdci, funguje na novém singlu dokonale, čili nezbývá, než obligátně doufat, že takové bude i celé nové album.
Druhý singl a zároveň titulní píseň sedmé studiovky BATTLE BEAST naznačuje, že králové diskotékového metalu zacházejí ještě dál, až někam k osmdesátkovému popu... Dá se to ještě kombinovat? Tahle skladba kupodivu říká, že vlastně ano...