Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Album „Formulæ“ je už čtvrtým řadovým počinem od slavného návratu kapely v roce 2009 a je zjevné, že její diskografie tím pádem utěšeně narůstá. To může být důsledkem prakticky jen dvou skutečností: buď se Mistrovo kladivo nechalo strhnout vesměs pozitivními ohlasy ze všech stran na zejména první dvě ze vzpomínaných nahrávek (tedy „Mantras“ a „Vracejte konce na místo“) a nahrává proto hlava nehlava, co se do studia vejde bez ohledu na kvalitu, anebo prostě má takový dostatek nových a neotřelých nápadů, že mu zkrátka nic jiného nezbývá.
Přesně s touhle myšlenkou jsem si novinku poprvé pouštěl a po několika soustředěných posleších musím říct, že nakonec hlasuji pro druhou alternativu. Cestu k ní bych ovšem označil za poněkud strastiplnou a delší, než v případě předchozích tří „novodobých“ zápisů.
Proč? Inu, protože tentokráte Franta Štorm coby výhradní autor nepřišel s žádným jasným hitem na první dobrou a zároveň znovu trochu (a možná i pod vlivem jeho dalšího projektu MORTAL CABINET) více popustil stavidlo Necrocockovým elektronickým pazvukům, jež zkrátka také nejsou pro každého. Ve světle celkového efektu, který se na povrch prodírá víc a víc s každým dalším poslechem, je ovšem zřejmé, že i tak kouzlo MASTER´S HAMMER třetího tisíciletí trvá dál, a že má stále na to, aby uhranulo nejednoho posluchače těžkého kovu.
Ať už to vezmeme z kterékoli strany, „Formulæ“ přináší nadprůměrné zážitky ve všech směrech. Je znovu vybaveno navýsost povedenou grafikou, která je samozřejmě doménou ústřední postavy kladivářů, a která je prostřednictvím převážně fantasticko-hmyzí-všelijaké tématiky téměř jakoby pupeční šňůrou spojena s obdobnými tématy v textech. Ty jsou stejně tak znovu naprostými originály, jimž rovné se na domácí scéně jen tak nenajdou, svádějícími mnohdy až k údivu nad rýmovací schopnostmi autora („Monstrum stojí na zápraží, když bába přišla z pole, hmyzím hlasem suše praví: „Měníme si role!“) a efektem jakéhosi nehmatatelného strachu z neznáma, tolik podobnému třeba pocitům z četby díla H. P. Lovecrafta (jehož souborné vydání mimochodem před nějakým časem František ilustroval). Do definitivní podoby šmrncovního post-blackového taháku s příchutí značné avantgardy to pak všechno tvaruje pekelný kytarový stroj, jemuž nikdy nedochází riffové palivo, a samozřejmě mrazivý mistrův chraplák, který stále působí, jako když jedu ukapává.
Korunu těmto „Jednoduchým zaklínadlům k vyvolávání duchů a sprostým popěvkům pro každodenní upotřebení“ nasazuje majstrštyk „Rurální dobro“, který to všechno dává smyslně na odiv v jedné jediné geniální symbióze, požehnané navíc hostujícím dobrem. A jelikož i v minulosti vzývaný živý bubeník byl při nahrávání přítomen, je nad Mistrovo indické inspirační slunce jasnější, že i tentokráte MASTER´S HAMMER zasluhují, aby se při hodnocení jejich studiové novinky nijak nešetřilo. Kdo to vidí jinak, tomu nejspíš (slovy autora) „nejeblo“, ale mělo by, protože jedině tak je podmiňováno porozumění produkci kapely, která dle mého skromného názoru nejspíš ovládne vyhlašování hudebních cen za rok 2016.
1. Den nicoty
2. Maso z kosmu
3. Votava
4. Shy Gecko
5. Arachnid
6. Všem jebne
7. Biologické hodiny
8. Phenakistoscope
9. DMT
10. Podburka
11. Jazyky
12. Durga chce pít
13. Rurální dobro
14. Ukolébavka
15. Aya
Obrovské plusové body za famózne texty. Album, ktorý potrebujete počúvať stále dokola, porozumieť každému slovu, zasadiť to šokujúcich kontextov a veľmi dobre sa baviť.
India, cestovanie duší, transformácie, zakázané látky, oddych od bežnej reality. A aj hudobná zložka drží formu, palec hore za jednoduchú a funkčnú elektroniku pána Necrococka.
Jeden z dôležitých soundtrackov leta 2016.
Těžká a zároveň křehká věc, nejtemnější v diskografii bych řekl. Zpěvnost (i na poměry rapu či hip hopu) je pryč, hravost se slovy zůstala, ale vyprávějí se spíše příběhy. Dominuje důrazný Sifonův vokál, Milesa poněkud upozaděna. Ovšem skvělé jako dycky.
Výborný retro hevík s chytľavými nápadmi a estetikou dua nápodobnou súčasným DARKTHRONE. Album pre všetkých, ktorých sklamalo smerovanie GHOST po debute.
Někdejší výrazná naděje hodonínského metalu otočila kormidlo a začala hrát pop. Prý dark, v temných klipech se míhají dívky jen mírně oděnější než Bianca Censori a evidentně se hledá díra na trhu v oblasti elevator music. To je zrada, napsal jsem.
Tuomas Saukkonen se svou náladovou variací na finskou zimu opět nešlápl úplně vedle. Má to svou specifickou atmosféru, jen vokál stále jaksi nevýrazně plochý. Na působivější album "Waves" (2020) to nemá, ale i tak celkem příjemné.
Finská zpěvačka Rioghan Darcy na druhém albu svého projektu pokračuje v mnohotvárné rock/metalové alternativě, kde dokáže kombinovat poprockové melodie s vyhrocenou progresí i emotivní gothicou. Hodně náladové a návykové album.
Štve vás, že Neige je moc zasněný a Herbst zase rozněžnělá bábovka? Zkuste ALIÉNATION a zavzpomínejte si na staré ALCEST, LANTLÔS, FEN a nebo AMESOEURS. Němci se věnují tradičním post-BM / shoegaze recepturám, ale občas se dotknou i melancholického DSBM.
SACRED NOOSE se věnují death/doom/black metalu v jeho extrémní, nebezpečné podobě. "Vanishing Spires" je dílo dostatečně disonantní, hrubozrnné, ale současně nasáklé poctivou dávkou siřičitanů. Variabilní vokály rovněž stojí za to. Album dle mého gusta.