Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Toto EP jsem dlouho odsouval a teď rozhodně vidím a slyším, jaká to byla chyba. Jedna z nejlepších věcí, co se na Slovensku za poslední dobu urodila. Technickou smršť, ve které se kombinuje djent a death metal mají na bedrech už protřelé figury ze scény. Díky tomu nahrávka netrpí dětskými nemocemi, nahraná je více než solidně a je znát, že ji nežene kupředu touha stát se světovou djentovou hvězdou, ale čirá radost z toho skládat extrémní technickou hudbu s rytmickými motáky. Zapomeňte na veškeré novodobé djentové plochosti, kterých je všude plno. Nečekejte rychlokvašky, poctivé deathmetalové kořeny protagonistů (GOD DEFAMER, DISCONCRETE, …) jsou více než znát.
Základ tvoří nepravidelné riffovačky nekompromisně posazené na kopák, ze kterého občas létají integrály. Nad tím se staví vše ostatní. Cinkavé vyhrávky, mlhavé kytarové plochy, nervózní brnkání, ale hlavně mešugoidní matematický groove, který vše lepí dohromady. Melodičtější vokály bych oželel, ty extrémní jsou na jedničku. Michal Kolejak na tomto EP udělal dobrou práci. Už se těším na plnohodnotnou desku, v rámci žánru naprostá slovenská špička a výtečně a poctivě odvedené řemeslo.
Chutná jednohubka pro skalní příznivce. FATHER BEFOULED už přes patnáct let zasahují tam, kde je třeba ukojit poptávku po tvorbě ranných INCANTATION. Příjemné EP, které akcentuje spíše jednodušší stránky kultovní „pillardovské“ éry americké legendy.
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.