Rychlost versus zarputilost. Neurvalost versus těžká váha. Otrokovice versus Brno. Split nahrávky jsou vděčným sběratelským artiklem a stejně tak výhodně rozloženým prostorem pro interprety, kteří nemají momentálně chuť vydávat EP nahrávky sólo. Základním předpokladem úspěchu takového počínání je přítomnost alespoň jedné silné kapely, ale pokud si to na ploše nosiče rozdají 2 rovnocenní "soupeři", není důvod si moc stěžovat.
Zvukově (anebo spíše hlukově?) velice slušně naládovaný vinyl potěší samozřejmě hlavně fajnšmekry těžkotonážního metalu. A je vcelku jedno, jestli preferují nákládačku ve vyšší rychlosti anebo si rochní v pomalých rytmech, dávkovaných s patřičně hutnou kytarovou polevou. Obojího je k dostání měrou vrchovatou. Ačkoliv uznávám, že to je vzhledem k omezenému prostoru split nahrávky pojmem notně relativním.
Vysokooktánový crust, do nějž se vydatně přilévají hustá kytarová aditiva v našich končinách na světové úrovni předváděli už před pár lety pražští GUIDED CRADLE a dá se říct, že v jejich hlubokých stopách kráčejí i TOMORROW'S HELL. Kapela z moravských Otrokovic sice neprojevuje až takové epické choutky, jinými slovy to tentokráte nebude o heroických kytarových vyhrávkách a kudrlinkách, ale veškerou svojí sílu soustředí do jednoho bodu. Tím je takřka až na krev odehraný žánrový nadstandard, který i navzdory absenci jakékoliv originality lze označit za vyšší. Čtveřice skladeb odsýpá nenuceným způsobem a přesně v momentě, kdy by se měl z důvodu menší proměnlivosti dostavit kolovrátkový efekt, nastupují velmi jemné náznaky melodiky, které však ve výsledku jen stvrzují celkový devastační dojem.
Dva roky starý bezejmenný debut TUMMÖ jsem na tomto místě, myslím, vychválil více než dostatečně. Tato poněkud kratší připomínka zahnilé existence brněnského tělesa nepřináší nijaký výraznější posun v jejich výrazivu, ale spíše jen kontroluje kvalitu kotevního upevnění v divokém sludgemetalovém přístavišti. Plnoštíhlý kytarový zvuk vás sice nesemele jako právě dorazivší tajfun, ale stavět se tomuto obéznímu rarachovi do cesty taktéž příliš nedoporučuji. Kráčí si sice tou svojí neomalenou chůzí, kdy se přehazuje ze strany na stranu, čekat však od něj časté přestávky jako důsledek dýchavičnosti by bylo pošetilým bláznovstvím. To koneckonců, když ve druhé části této skladbové trilogie lehce přidá do kroku, asi pochopí úplně každý. Zuřivost a celkově velmi agresivní přístup zůstávají takříkajíc na svém. To však zatím určitě neznamená stagnaci, ale naopak jemné korekce vlastního výrazu, který v případě této kapely lze popsat jako vyspělý.
TOMORROW'S HELL a TUMMÖ, to je energie a nasazení, dávkované ve dvou odlišných formách v zásadě totožného pohledu na věc. Je to jako když si to dva slušně stavění sumo zápasníci rozdají nejprve v ringu, aby pak společně zašli na jedno.
