ROMAN CANDLE - UNADULTERATED
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doba stále praje hudobným návratom. Do extrémnej dokonalosti dovedený okultný boyband GHOST žne jeden úspech za druhým, každý nový album DARKTHRONE predstavuje čoraz hlbšiu cestu do metalového praveku a aj nejedna legenda sa opakovane pokúša o návrat ku koreňom.
OCTOBER TIDE patria spolu s Fínmi BARREN EARTH do špeciálnej kategórie retro výletov tým, že pokračujú v tom, čo kedysi pomáhali spoluvytvárať.
Už dávnejšie im prischla nálepka projektu členov KATATONIE. A napriek tomu, že Jonas Renkse tentokrát pomohol s textami, v ich novodobej histórii predstavuje prepojenie oboch telies jeden bývalý člen známejších Švédov.
Prvé dva počiny OCTOBER TIDE boli úspešným pokračovaním konceptu jednoduchého melodického doom metalu definovaného kultovým album „Brave Murder Day“. Obnovením OCTOBER TIDE sa Fred Norrman relatívne úspešne pokúsil nadviazať na pomerne unikátny koncept - „A Thin Shell“ predstavoval svojho času príjemné spomínanie.

Novinka opäť prináša formálne dokonalé doomové štandardy s typickými postupmi a plynie stredným tempom s častými spomaleniami. Samozrejmosťou je pomerne zrozumiteľný growling nováčika Alexandra Högboma, zmenu na tomto poste však bez podrobnejšieho skúmania aktuálnej zostavy nemusíte odhaliť. Aj to je možno jedna z výhod staromilského formátu produkovaného týmto zoskupením.
Oproti minulosti však ešte o niečo viac ustúpili melódie, presnejšie sú menej výrazné než na predchodcovi a oproti prvým dvom počinom úplne nenápadné. A práve to je na novinke kameňom úrazu. Bez typických melódií sa nahrávka jednoducho stráca v šedom doomovom priemere a niekoľko pekných nosných tém („Watching The Drowners“) je pohltených množstvom nevýrazných a do nekonečna rozťahovaných momentov.
Pokus o určité napredovanie a posun sa na „Tunnel Of No Light“ míňa účinkom. Od žánrovky tohto typu sa očakáva niečo celkom iné a pokus o prekročenie vlastného tieňa býva v týchto prípadoch dosť riskantný. Podstatne lepšie to na poslednej doske výchadza tematicky a žánrovo spriazneným Fínom BARREN EARTH. V tomto ohľade je názov albumu mimoriadne výstižný.
Pokus o posun na novinke OCTOBER TIDE celkom nevyšiel, najmä pre upustenie od typických melódií. Bez nich ide tohto roku len o mierne nadpriemernú žánrovku.
6 / 10
Fredrik "North" Norrman
- gitara
Alexander Högbom
- spev
Mattias "Kryptan" Norrman
- basgitara
Emil Alstermark
- gitara
Robin Bergh
- bicie
1. Of Wounds To Come
2. Our Constellation
3. Emptiness Fulfilled
4. Caught In Silence
5. The Day I Dissolved
6. Watching The Drowners
7. In Hopeless Pursuit
8. Adoring Ashes
The Cancer Pledge (2023)
In Splendor Below (2019)
Winged Waltz (2016)
Tunnel Of No Light (2013)
A Thin Shell (2010)
Grey Dawn (1999)
Rain Without End (1996)
-bez slovního hodnocení-
Metalcore šmrncnutý vyhroceným screamem se zpěvačkou v čele. Mírně neuhlazené, občas sklouzávající ke klišé, ale jinak velmi solidní emotivní deska plná zajímavých hudebních zákoutí.
Masivní, přitom precizně vystavěné EP, které stojí někde na pomezí sludge a post-rocku. Spolupráce s Geoffem Ricklym v rámci lehce stonerové skladby se hodně vydařila. Je toho ale málo. Čtyři skladby u PELICAN namlsají, nezasytí.
Moderní progresivní hudba, vlastně takový komplexní post metal, který vstřebal klasiku prog rocku i metalu, ale též djent, metalcore či post hardcore tendence. Již předchozí EP stála za poslech, nyní je to přímo výborné. Už se těším na celou desku.
Hellenic dark metal model 1999 s láskou dělaný pamětníky. Ano, dosavadní dvě alba Řeků byla hudebně odvážnější a explozivnější, ale novinka mi navzdory nevyrovnanosti a pochybné úrovni čistých vokálů chutná. Na podobné hudbě jsem vyrůstal a to se počítá.
Jemný post rock smíchaný s hravým post hardcore a přesahy do math rocku, to díky místy hezky rozdováděné rytmice. Občasný vokál pak kontrastuje svými screamo tendencemi. Sugestivní dílo plné jiskřících emocí.
Velké překvapení. Kvalitativně velmi povedená kompilace latinskoamerických kapel s podobným náladovým ukotvením, pohybujících se od mathrocku po screamo. Není tu slabý kus.
Pouze pod svým jménem vstupuje Geoff Tate potřetí do stejné řeky. A náladu stěžejního alba se mu podařilo trefit přesně, materiál rovněž není špatný, takže pocit z dobře odpovedené práce mohou kalit snad jen lehká intonační kolísání v hlase principála.





