BEHÖLDER - In The Temple Of The Tyrant
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Doba stále praje hudobným návratom. Do extrémnej dokonalosti dovedený okultný boyband GHOST žne jeden úspech za druhým, každý nový album DARKTHRONE predstavuje čoraz hlbšiu cestu do metalového praveku a aj nejedna legenda sa opakovane pokúša o návrat ku koreňom.
OCTOBER TIDE patria spolu s Fínmi BARREN EARTH do špeciálnej kategórie retro výletov tým, že pokračujú v tom, čo kedysi pomáhali spoluvytvárať.
Už dávnejšie im prischla nálepka projektu členov KATATONIE. A napriek tomu, že Jonas Renkse tentokrát pomohol s textami, v ich novodobej histórii predstavuje prepojenie oboch telies jeden bývalý člen známejších Švédov.
Prvé dva počiny OCTOBER TIDE boli úspešným pokračovaním konceptu jednoduchého melodického doom metalu definovaného kultovým album „Brave Murder Day“. Obnovením OCTOBER TIDE sa Fred Norrman relatívne úspešne pokúsil nadviazať na pomerne unikátny koncept - „A Thin Shell“ predstavoval svojho času príjemné spomínanie.
Novinka opäť prináša formálne dokonalé doomové štandardy s typickými postupmi a plynie stredným tempom s častými spomaleniami. Samozrejmosťou je pomerne zrozumiteľný growling nováčika Alexandra Högboma, zmenu na tomto poste však bez podrobnejšieho skúmania aktuálnej zostavy nemusíte odhaliť. Aj to je možno jedna z výhod staromilského formátu produkovaného týmto zoskupením.
Oproti minulosti však ešte o niečo viac ustúpili melódie, presnejšie sú menej výrazné než na predchodcovi a oproti prvým dvom počinom úplne nenápadné. A práve to je na novinke kameňom úrazu. Bez typických melódií sa nahrávka jednoducho stráca v šedom doomovom priemere a niekoľko pekných nosných tém („Watching The Drowners“) je pohltených množstvom nevýrazných a do nekonečna rozťahovaných momentov.
Pokus o určité napredovanie a posun sa na „Tunnel Of No Light“ míňa účinkom. Od žánrovky tohto typu sa očakáva niečo celkom iné a pokus o prekročenie vlastného tieňa býva v týchto prípadoch dosť riskantný. Podstatne lepšie to na poslednej doske výchadza tematicky a žánrovo spriazneným Fínom BARREN EARTH. V tomto ohľade je názov albumu mimoriadne výstižný.
Pokus o posun na novinke OCTOBER TIDE celkom nevyšiel, najmä pre upustenie od typických melódií. Bez nich ide tohto roku len o mierne nadpriemernú žánrovku.
6 / 10
Fredrik "North" Norrman
- gitara
Alexander Högbom
- spev
Mattias "Kryptan" Norrman
- basgitara
Emil Alstermark
- gitara
Robin Bergh
- bicie
1. Of Wounds To Come
2. Our Constellation
3. Emptiness Fulfilled
4. Caught In Silence
5. The Day I Dissolved
6. Watching The Drowners
7. In Hopeless Pursuit
8. Adoring Ashes
The Cancer Pledge (2023)
In Splendor Below (2019)
Winged Waltz (2016)
Tunnel Of No Light (2013)
A Thin Shell (2010)
Grey Dawn (1999)
Rain Without End (1996)
pokračování A Thin Shell , nic víc nic míň.
Dřevitý heavy doom s milou fantasy tematikou povyšuje na nový level vokál Johna Yellanda (JUDICATOR), který svého vnitřního Hansi Kürsche přetavil v dramatického a barvitého Pána jeskyně. Radost bloudit!
Švédsko. Death metal. Devadesátky. Sunlight. Chrastění. HM-2 pedál. Melodie. Nesmrtelnost. Old school. Tradice. Oddanost. Kult. Respekt. Úcta. Konzervativní přístup. DISMEMBER. GRAVE. ENTOMBED. LIK.
Nádherně vrčící zabahněná bestie švédského OSDM vylezla ze svého hrobu a rozsévá tvrdé rány zrezlou sekerou, které mají dostatečnou pádnost. A když ležíte v tratolišti, napíchne vás na melodický hák a zavěsí pod trám jako morbidní ozdobu. Žánrová radost!
ANCST se po drone/ambientním experimentu vrací k tomu, co umí nejlépe. "Dominion" agresivitou navazuje na "Culture Of Brutality", ale současně poskytuje dostatek životního prostoru melodiím. Chybí snad jen masivnější crustový podvozek, jinak spokojenost.
Opět Profound Lore. Tentokrát tu máme technický death metal s devadesátkovým feelingem (četné vlivy DEATH, v sestavě současný kytarista ATHEIST). Je to hravé, ale současně hrubější, místy dost připomínající BLOOD INCANTATION. Nemůžu to přestat poslouchat.
Že je Duch bezducha víme už pár let, ale tenhle hudební kostěj, to je bezmála nedůstojné. Směsice ulepené bezpohlavní gotiky a generického retro rocku už se pohybuje za hranou cringe. Tobias může střídat kostýmy, ale tenhle papež je hubený a nahý.
Hezky za čerstva to vidím tak, že mě to baví více než dvojice předchozích alb dohromady. Ten mix mezi tradicí a ozvěnami metalové moderny "pro mladé" generuje vcelku slušné skladby. Plynulý a sevřený poslech navíc značně usnadňuje přičetně zvolená stopáž.