Tihle mladí Švédové zřejmě svého upsání se ISP nyní litují, nicméně pravdou je, že CD vyšlo a je mezi lidmi. Nakolik přitom kapelu Immortal odrbal či neodrbal ponechme zasvěcenějším… Sbírka sedmi uchroptěných deklamovánek, pojednávajících jak jinak než o smrti, se nachází i v mile ponurém obalu s očičkem a hřebíky. Prostě stylové. Švédská nátura se v kapele nezapře, a tak se jinak v prvním momentě zdánlivě moderně a pseudoamericky pojatý deathmetal s občasnými sypačkami místy neubrání nostalgicky samozřejmým výletům do staroškolské a typicky švédské nálady, evokující Dismember či Centinex (ty vlastně evokovat ani nemusejí). Ostatně i ta americká inspirace zavání více než New Yorkem či Illinois především starou dobrou Floridou. Milá staroškolskost (v jiném pojetí u některých jedinců zastydlost) chirurgickho procesu zde tedy ze změti riffů a slušné, ač nepříliš nápadité rytmiky vyoperovala pět střípků krvavého puzzle. Že se nejedná o nijaký nový Disneyův motiv napoví malý exkurz do pitevního protokolu: Paedophilia cum sadissismus, She Speaks No More (jak ilustrativní, že?), Corridors Of Blood… o titulní záležitosti nemluvě. Z toho si předpokládám ráčíte udělat představu sami. Sbírka těchto „collected pieces stuffled in jars“ je pregnantně zakončena stylovým coverem, jenž nese název Zombie Ritual. Jak už to bývá, originál je lepší, ale jako závěr je to milé. Výsledkem celé krvavolázeňské procedury je placička kvalitní švédské oceli, jež je jaksi bezprostředně smrtící. Nic nového, převratného či dosud neslyšeného však nečekejte. Na závěr pak spíše pro inspiraci podotýkám, že tuzemské kapely by si měly vzít z těchto hošíků příklad minimálně v jednom – pánové totiž mají na své řádění sponzora!!!