Pro jistotu se odkopu hned na počátku. Melodický death metal v lásce nemám. Existuje jen několik výjimek a britští SYLOSIS jsou jednou z nich. Možná je to proto, že do výsledné slitiny přidávají poměrně mnoho ze starého pravověrného thrash metalu i mladšího progresivně orientovaného metalcoru. Možná díky nízkému věku sestavy má tvorba inspirovaná starým rychlým poctivě hoblovaným thrash a death metalem poměrně čerstvou příchuť. Aranžérsky košatá náruč obsahuje i okázalejší a pompézněji vyznívající aranže, ve kterých například bijí zvony, jinde zefektovaná kytara ledabyle rozfoukává hudební mlhu, akustika dodává oddechový čas nebo se tu a tam rozevřou klávesy na pozadí. Skladby hudebně mají svůj příběh.

"epický a košatý metalový strom s oldschoolovými kořeny a newschoolovými listy"

Doufejme, že sestava kolem zakladatele Joshe Middletona se konečně ustálila, neboť v této konstelaci to SYLOSIS šlape výtečně. Za dekádu existence kapelou prošlo více než deset lidí. Teprve před dvěma lety se rezignovalo na samostatného zpěváka a všechny vokály převzal Josh, který dokázal z dané situace vytěžit maximum a skvěle to dokáže prodat i živě. Jako hlavní mozek kapely přesně ví, kam chce dát jaký pěvecký výraz a dokáže ho tam i položit. Metalovou teorii skladby má plně pod kontrolou a velmi dobře zvládá i její praxi.Toto album má pevně ve svých rukách a svědčí mu to. Skladby hojně zasypává vyhrávkami a sóly jakoby ze staré školy, ale přece nemám pocit, že by v tom cokoliv zatuchalo nebo hnilo. SYLOSIS natočili nahrávku, která má oldschoolové kořeny a newschoolové listy. Největším neduhem alba je tak jen jeho zabijácká stopáž.