S tvorbou kapely THE.SWITCH jsem se nyní výrazněji srazil po šesti letech. Tedy od časů, kdy vydali album „Svit“. Od té doby jsem vždy nakrátko přivoněl k tomu, co vaří ve svém kotlíku, ale nikdy mě ten materiál výrazněji nepřipoutal a nepřiměl zajímat se o aktuální hudební dění úspěšné crossoverové formace více. Aktuální třetí díl EP trilogie „Na Dosah“ se snaží THE.SWITCH ukázat v netradičních polohách, které si chtěla sama kapela vyzkoušet. „Na dosah III.“ chce hledat svoji tvář v experimentování, elektronice a řekněme i vyspělejší a náladovější aranžérské práci.

Většina atmosféry, která vás obalí, však mizí, jakmile se ozve zpěv Štěpána Šatopleta. Může to znít tvrdě, ale bohužel to díky němu zní jako béčkové odřezky z nějakého Landova rockového muzikálu a díky častým hostům se mnohem více obnažuje problém u Štěpánových toporných vokálů, které se vyznačují velkou dávkou sterilnosti. Nedaří se uvěřitelně přenášet emoce. Tentokráte si THE.SWITCH na desku pozvali hned několik hostů na postech zpěváků a ten rozdíl je více než hmatatelný. Stále si říkám, jak by skladba „Hyena“ fungovala pouze s vokálem Dády z DIVE, jenž tam hostuje a u kterého se jakékoliv teatrální přehrávání v projevu dokáže zaříznout opravdu hluboko. Díky Štěpánovi se ve stejných situacích klouže jen po povrchu. Čím více se skladby snaží opírat o melodické vokály jako o nosný výrazový prostředek, tím více selhávají.

Kompozice samotné jsou něčím, co tu ze scény, odkud THE.SWITCH pochází, zatím nikdo neudělal. Tlačí se na dějovost, kompoziční barevnost a vytváření hudebních obrazů. Potkáváme kapelu ve velmi slibné instrumentální symbióze, která zajímavě a dalece překračuje hranice svého původního žánrového teritoria. Právě proto a i díky tomu, co jsem zde předeslal o vokálu, by mne velmi zajímalo, jak by celé album vypadalo čistě instrumentálně popřípadě pouze s hostujícími vokalisty.