Zpětný pohled za loňským rokem opět jednou přinesl své ovoce v podobě čtrnácté desky těchto norských eklektiků. Slušný výkon na kapelu existující již přes dvě dekády a o to větší je radost, když se jí stále daří znít přesvědčivě a svěže.

Celá deska se návazně na předchozí počiny nese v duchu jisté uvolněnosti a zklidnění toho neurvalého a brilantně smíchaného koktejlu hard rocku, progu, psychedelie a bůhví čeho ještě, se kterým si kapela hlavně ještě v minulém miléniu, nepřílišné známosti navzdory, vydobyla takřka kultovní postavení. Velmi sporadicky je cítit též závan jazzových vlivů, a teď fakt nemám na mysli tu pěknou trumpetu v druhém tracku, spíše sem tam v instrumentaci, nic okatého.

Skladby mají stále, v zřetelné formě, písňovou strukturu, která je ale prolnuta improvizací, díky níž některé písně získají na mohutnosti a výpravnosti, ovšem bez zbytečné pompy a patosu. Tu a tam atmosféru doladí vkusně nenápadné klávesy, zkrátka takový space rokec a skvostně podaný zemitý flák zároveň. Je vidět, že skupině tato teritoria už delší dobu nejsou cizí. MOTORPSYCHO nestagnují, nýbrž na svém umu a zkušenostech staví, žel, jaká rarita.

Co se týče ošetření produkce, není za co plísnit, jen si dovolím menší poznámku k výzoru alba a kapely vůbec, a sice že zvuk může na první dojem budit zdání cílené retro fasády, no neshledávám na zvláště nepřikrášleném zvuku kytar a nástrojů vůbec, kláves třeba (imitace mellotronu atd.), nic tak do minulosti se ohlížejícího. Za sebe mohu říct, že tohle album zní aktuálně.

V čem vidím dost možná jediný menší svízel, jsou různé detaily, a teď nenarážím na rozdíl mezi studiovou a koncertní prezentací, i když ta, jak je oproti první strožší, tak je mnohdy působivější.Ani se nehodlám rozepisovat ke konkrétním aranžím, ovšem s postupnými poslechy jsem si zkrátka stačil uvědomit různé skoro až titěrné „vychytávky”, které lehce potěší, nicméně bych je asi nepostrádal. To je však jen chabý pocit a spekulace.

A pak nemůžu opomenout ani fakt, že samotní MOTORPSYCHO mají na pažbě zářezy, které na mě udělaly o něco větší dojem, což mi sice potěšení z poslechu tohoto alba nesnižuje, ale nelze to nevzít v potaz. Tak jako tak se jedná o velmi příjemné album, které se poslouchá téměř samo a už tak bohaté a pestré diskografii kapely ostudu rozhodně nedělá, takže se nedá jinak, než jej doporučit.