Zvolenské hardcorové trio patří k těm nejagilnějším projektilům new schoolové hardcorové scény u našich slovenských bratří. Jejich přístup je dostatečně otevřený pro to, aby nasával post metalové mlhavé pasáže i tříštivé mosh corové veletoče a tvořil tak celek dostatečně členitý, aby nenudil, ale stále přísně soudržný, promyšlený a nenásilně aranžovaný. MADCULT jsou důkazem, že na plnohodnotnou kapelu bohatě stačí tři lidé, zpívající kytarista Fifo většinou kombinuje silové řvaní s vyšší rašplovitě neurvalou hardcorovou polohou, lze ale vysledovat mnoho dalších hlasových rejstříků, které nejsou zastoupeny v tak hojné míře. V kytarách se prolínají funkční hardcorové motivy s náladovějšími plochami, co ale u zvolenských rozhodně stojí za povšimnutí je Jagova hra na bicí. Není to pouze zvuk, který bicí předsunuje před kapelu, je to především svojský a výtečně do kytar padnoucí rytmický um, který z bicí soupravy dělá zajímavý a posluchačsky vděčný atribut. Od punkových klepaček, až po nápadité hraní si s rytmickými detaily.

Škoda snad jen, že celkovému zvukovému šatu nebylo věnováno více pozornosti. Zvuk je sice slušný a tlačící, ale pouze ve srovnání s jinými tuzemskými tělesy natáčejícími poloamatérské demáče. V porovnání s materiálem vznikajícím za hranicemi bohužel neobstojí, počínaje podivně vytlačeným plechovým rytmičákem, konče masterem. Příště jinak a lépe, zvuk zbytečně zabíjí celek.

Nejsympatičtější na aktuální desce „In The Hour Of The Slowest Clock“ je jednoznačně fakt, že si nechce hrát na další klon zámořského metalcoru, má svůj specifický rukopis, nebojí se ubrat nohu z plynu, zastavit se a zamyslet a přece v kontextu neztrácí nic z agresivity poplatné žánru. V MADCULT je skrytý potenciál i invence a pevně doufám, že v budoucnosti vykvete v lepším zvukovém květináči a vzhledem k tomu, že další nahrávání je naplánováno ve studiu Rolanga Grapowa věřím, že mi v dohledné době předloží slovenští bratři vyzrálejší materiál v mezinárodním zvukovém balení.