Víte jaké je nejdéle hnijící promo CD na mém stole? Musím se přiznat, že se jedná o první kotouč tohoto žateckého ansámblu, který bývá v poslední době poměrně hodně často přirovnáván ke kanadským DESPICED ICON. Ačkoliv jistý žánrově příbuzenský vztah tu cítit je, přímému srovnání bych se vyhnul - BEAUTIFUL CAFILLERY hrají přece jen něco trochu jiného a trochu jinak… Do „Reciprocal Transfusion“ vede brána v podobě krátkého intra, které pohltilo celou řadu zvuků, rozhovorů, gegů… po něm již následuje odpočet na bubenické paličky, který rozjíždí zběsilý parostroj postavený na parádně jedoucím dvojšlapákovém základě, sérii svižných riffovaček a zastřeném brutálním vokálu, který povětšinou přešlapuje v death metalových vodách.
Srdcem celého organismu jsou jednoznačně bicí, které pumpují životadárnou mízu do všech skladeb s rozmyšlenou neurvalostí, spoustou hráčských fines a hlavně bez toho, aby se ztrácel přímý tah na branku. Kytary pracují sice technicky, ale pro celek, málokdy na sebe strhávají pozornost nějakou ekvilibristikou, poměrně nenápadně, ale funkčně je zasazena do skladeb basa. Sadil se se svým vokálem snaží pracovat, neusíná na jedné poloze a na můj vkus by mohl na dynamice a hlasových rejstřících ještě trochu přidat, neboť některé jeho exkurze mimo standardní, poněkud zahuhlaný deathový štěkot zní poměrně zajímavě a bylo by jen ku prospěchu celku je rozvíjet. Dodat je zapotřebí, že živě je jeho řvaní o mnoho řezavější, výživnější a živočišnější. Oproti promáči z roku 2003, který pozvolna obrůstá mech na mém stole, se ledacos změnilo. Dílka vydané v mezidobí se mi úspěšně vyhýbala, takže je pro mne novinka velmi příjemným překvapením. Z prvního dema přímo čpěla atmosféra betonových labyrintů, kde si osamocená dítka plácají bábovičku na neudržovaném pískovišti, kam si většina místních psů ulevuje. Bezútěšná pouliční periferní sklíčená prázdnota, která evokuje pohled na živořící sídlištní zeleň obklopující opuštěné houpačky se jako mlžný opar nad blaty vznášela kolem této nahrávky, hudebně inklinující k ne příliš výraznému metalickému hardcoru se sociálně kritickým podtextem. Plnohodnotné současné album má mnohem více záchytných bodů, které člověka baví a naplňují. Ať už jde o aranžérsky propracovanější skladby nebo vyloženě chytlavá místa, která v minulosti CAFILLÉRKÁM chyběla. Hudebně se kapela zvedla z šedavého průměru, nasála barvy současnosti, přešla k anglickému jazyku, který ji sluší mnohem více a nyní ji stále vzrůstající vlna pohánějící death corovou lodičku nese vpřed. Pokud mám vybírat zajímavé skladby, tak se jednoznačně mezi moji osobní špičku řadí „Fear“ a závěrečná „Reciprocal Transfusion“. Zajímavé jsou sporadické sonické dekorace, velmi vkusně lemující například počátek „Spring“, či zprostředkovávající náhled do válečné vřavy v „Eternity Of Moment“. Připočtěte nadprůměrné zvukové balení a máme tu domácí albovku, která vyrostla nad většinu podobných v daném žánru a nyní svěže kvete. Stačí jen sehnout se a přivonět si.
