Bylo jistě jen otázkou času, jak dlouho na sebe nechá v domácích končinách čekat odezva mezinárodního úspěchu finských NIGHTWISH. A jednu z odpovědí na tuto otázku podávají i NOVEL FEELING, vlastně téměř nová kapela (rok založení 2005), ovšem pokud se týče obecně muzikantských schopností, slyšitelně již celkem stabilizovaná. Tahle partička, dá se říci, zřetelně kráčí ve stopách Tuomase Holopainena a spol. (samozřejmě záměrně neříkám Tarji a spol.), byť pochopitelně vykazuje jisté odlišnosti, do jisté míry očekávané i neočekávané.
Tou první, nejzřejmější, je hlasový projev zpěvačky Pavlíny, od které se v nastavených souvislostech rozhodně čeká stoprocentní výkon, a to i ve vodách víceméně operních. V tomto směru je vše v nejlepším pořádku, protože Pavlína nejenže zvládá zpívat jako na zavedené divadelní scéně, ale navíc má ve všech ostatních chvílích příjemně a s trochu zvláštním odstínem zabarvený hlas, jemuž užívaná angličtina vysloveně sluší. Druhým významným momentem „Tears“ je příčná flétna, prakticky postavená na roveň ostatním nástrojům. Stejně jako klávesám se jí tudíž dostává hodně prostoru, což v konečném důsledku vrhá na produkci NOVEL FEELING poněkud chladnější a melancholičtější odstín (srovnání s plzeňskými INTERITUS je v tomto okamžiku zcela na místě a člověk se mu vlastně ani neubrání). Kapela se tím navíc do jisté míry vzdaluje svému hlavnímu vodítku a to jí rovněž není škodu, obzvláště když v některých případech zní tenhle dechový nástroj opravdu interesantně („Drinky Dreaming Of Fallen Woman“, „Interview With An Angel“ nebo „Cantate Domino“). No a v neposlední řadě nesmíme samozřejmě zapomenout ani na celkový dojem, který si z „Tears“ odnesete, neboť v něm se všechny zmíněné i nezmíněné drobné odlišnosti a nuance nakonec setkávají a definitivně tak utkávají pomyslné předivo lapací síťky na posluchače. Jak už bylo řečeno, nese si v sobě hodně z NIGHTWISH a to je pro něj dozajista ze všeho nejvíce určujícím. Proto také v drtivé většině hracího času stojí a padá s typicky heavy metalovou kytarou, chvílemi nenápadně upozaděnou, s barevným klávesovým podmalováním a s důraznými a dravými bicími, které nikdy nemají daleko k pořádné dvoukopákové smršti. Na jednu stranu je to v podání NOVEL FEELING jistě sázka na jistotu, neboť pospolu s jejich schopnostmi vám to dává určitou záruku slušně odvedené práce, na druhou stranu si však zároveň musíte položit otázku, na níž se chtě nechtě odpovídá jen a pouze kladně. Ano, takhle nějak už jsme to někde slyšeli.
Nerad bych ovšem, aby to vyznělo, že NOVEL FEELING chci vystavit nějakou vizitku bohapustých plagiátorů. Na to jsou, zdá se, až příliš kovaní. V rámci možností si navíc stále zachovávají svou vlastní tvář a sem tam se dokonce blýsknou i vskutku obstojným motivem či nápadem. Jsou vlastně jako jablko, které nepadlo daleko od stromu, ale všichni bychom ho přece jenom raději viděli ještě o kousíček dál. Ale časem snad dojde i na to.
