Životní cyklus hudebního trendu je pokaždé stejný. Některá z kapel, můžeme ji pojmenovat startérem trendu, příjde s něčím novým, či v čím dál tím víc častějším případě příjde s něčím, co už tady dávno bylo, ale momentálně to není příliš in a hle, ono se zadaří a úspěch je na světě. Tento samozřejmě neunikne pozornosti dalších noshledů a v neposlední řadě ani samotných vydavatelů, kteří pak na nás chrlí jednu nahrávku za druhou. Proti tomuto postupu v podstate nelze mít výraznějších námitek. Hudba je v současnosti stejně tvrdý byznys jako každý jiný a o peníze jde až v první řadě. Co však na to my, chudáci posluchači?

Proč to vůbec zmiňuji? No právě proto, že TERROR jsou typickým příkladem výše uvedeného. Hrají nefalšovanou hardcoreovou muziku jako ze staré školy, se kterou už dávno přišli třebas takoví AGNOSTIC FRONT anebo později SICK OF IT ALL a když v nedávně době s podobným hudebním přístupem velice úspěšně zabodovali HATEBREED, není divu, že jim podobní se nyní rojí jako houby po dešti. Reklamní mašinérie zašla v tomto případě až tak daleko, že obal CD vyzdobila lacinou nálepkou s nápisem „This Is Real Hardcore“, což je vskutku odvážně tvrzení. Ozvláště v případě, že se jedná o debut.

Mají tedy tihle týpkové alespoň jediný pádný důvod k takovému sebevědomí? Nemají. „One With The Underdogs“ totiž nepřináší shola nic nového. Prostě klasický nasraný přímočarý hardcore s tvrdě metalovými kytarami, sekanými riffy, střídáním středních temp a punkových vypalovaček a s typicky uřvaným vokálem a angažovanými texty. Všechno už tady mockrát bylo a očividně ještě i bude. U tohoto žánru o líbí/nelíbí rozhoduje hlavně nasazení a schopnost kapely takříkajíc nakopat prdel. To první TERROR ještě jakž takž nabízejí, ovšem o kopání do zadnice nemůže být ani řeči. Spiše se jedná jen o takové nevinné plácnutí, na které po pár minutách zapomenete. Dojem laciné podbízivosti ještě podtrhují na obalu hrdě uvedení hostující vokalisté Jamey právě z HATEBREED a Fredy z MADBALL, ke kterým bych TERROR přirovnal asi nejvíce. Ovšem tomu, co MADBALL předvádějí hlavně na svém sběsilém debutu „Set If Off“ (1994) se TERROR nepřibližují ani jen na pomyslný dohled.

I přes moje značné výhrady, pramenící především z alespoň částečné znalosti starší hardcoreové scény, si myslím, že hlavně mladší fanoušky žánru si tato pětice získat může. Nepochybuji o tom, že jejich živé show jsou přesně tou pravou očistou, kterou mnozí její návštěvníci hledají. Koneckonců i poslech desky samotné pro mě nakonec nebyl takovým utrpením, jak se zpočátku zdálo. Časem se přeci jen v jednotlivých skladbách dá odhalit talent TERROR, který je však stále ukryt pod nánosem klišé a průměrnosti.