BODY COUNT - Merciless
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„This is a fucking killer man, I´m proud to be a part of this album“, nechal sa počuť elitný člen svetovej deathmetalovej smotánky Erik Rutan (MORBID ANGEL, HATE ETERNAL). Nečudo, novinku „Welcome to the Battlefield“ švédskych zabijakov IN BATTLE sám produkoval a v skladbe „Serpents“ si s chuťou vystrihol gitarové sólo.
Je vskutku zaujímavé, akými metalmorfózami IN BATTLE prešli. Od brutálne rýchleho blacku z bezmenného debutu v roku 1997 cez vikingské obdobie dosky „The Rage of the Northmen“ až po súčasnosť v znamení zrelého a po všetkých stránkach vyšperkovaného death/thrashového pekla. Doska „Welcome to the Battlefield“ sa nahrávala na troch rôznych miestach. Kým bicie, gitary a basa boli zvečnené v dvoch štokholmských štúdiách, rev Mr. Sandina prišiel na rad až po príchode na Floridu pod ochranné krídla pánov Othaniho a Rutana, ktorí sa postarali aj o výsledný zvuk celého diela. Čo si teda máte predstaviť pod „Uvítaním na bojovom poli“? Na svoje si prídu predovšetkým fanúšikovia technicky precíznej a umnej gitarovej hry – Hasse Carlsson (hral aj v DIABOLICAL) je naozaj skvelý – len si vypočujte tie jeho parádne vyhrávky v novej verzii songu „King God“ (nachádzal sa už na MCD „Soul Metamorphosis“ spolu s rovnomennou skladbou).
Zbesilá guľometná paľba rytmického tandemu dvoch F - Frölén & Fjellström v ničom nezaostáva za sofistikovanou hrou svojho vyššie menovaného kolegu. Kým v skladbe „Despoter“ ako keby spevák Sandin spomínal na obdobie, keď boli IN BATTLE posadnutí „Hnevom Severanov“ (zborový refrén v štýle unavených vikingských veslárov), v „Blood Divine“ už nechýba blackový škrekot, nuž a v záverečnej sci-fi brutalitke „Mass Produced Hybrid Humans“ si ide svoje hlasivky doslova vyrevať z hrdla. Pôsobivé! Americký zvukový obal dodáva švédskej oceli zvláštny lesk. Severská škola je tu v priamom strete so zaužívanými U.S. brutal postupmi - pod prsty sa priam tisne škatuľka „DISMEMBER meets HATE ETERNAL“.
Nuž hej, IN BATTLE sa u nových vydavateľov Cold Records/Metal Blade Records uviedli v najlepšom možnom svetle – ako hovorí Erik Rutan, ich nový album je naozaj „fucking killer“!
IN BATTLE sa u nových vydavateľov Cold Records/Metal Blade Records uviedli v najlepšom možnom svetle – ako hovorí Erik Rutan, ich nový album je naozaj „fucking killer“!
8 / 10
Odhinn Sandin
- spev
John Frölén
- basgitara
Nisse Fjellström
- bicie
Hasse Carlsson
- gitara
1. Shunned By Life
2. Madness
3. Eld Jättar
4. Scorched World
5. Soul Metamorphosis
6. Despoter
7. Serpents
8. Blood Divine
9. Stonefaced Mountains
10. King God
11. Mass Produced Hybrid Humans
Welcome to the Battlefield (2004)
Soul Metamorphosis (MCD) (2003)
The Rage of the Northmen (1998)
In Battle (1997)
Vydáno: 2004
Vydavatel: Cold Records/Metal Blade Records
Stopáž: 42:27
Produkce: Erik Rutan
David Gilmour popri melancholickom novom albume stíha aj trochu aktivizmu. V nepravdepodobnej spolupráci s BODY COUNT sa na gitare riadne odviazal do šesťminútového sóla. Skvelé!
Velmi solidní album, jak se to snad od arizonských veteránů už tak nějak dá i očekávat. Power s thrashem si na něm intenzivně a přátelsky ve známých pózách potřásají rukama a místy je to skutečně intenzivní, zejména tedy v první půli celé nahrávky.
Nová americká skupina poskládaná ze zkušených hudebníků na svém debutu hezky kombinuje svižný progresivní death s trochou té blackové černoty, notnou dávkou melodiky, chmurné atmosféry i nějaké té lehčí hitovosti. Šlape to po čertech dobře.
Už tady byly různé pokusy (i velmi úspěšné) propojit death metal s jinými žánry, ale nevzpomínám si, že by někdo až takto mohutně zfůzoval smrtící kov se sedmdesátkovým art rockem. Deska, která chce svůj čas a deska, o které se bude hodně mluvit.
Redakčný Schrödingerov paradox. Ak je Manatar sklamaný, môže to byť dobré. Rudi chváli - treba byť opatrný. Mari nehlási album roka. Fajn, že Aaron skúsil projekt mimo MDB – doposiaľ premárnená príležitosť. Výsledok ako tvrdší „One Second“ neurazí.
Další emoční zkrachovalec, co tíhu světa ventiluje skrze black metalový one-man projekt. Rockový základ, na který je nabaleno blackové vřeštění. Depresivní, chvílemi podivné, ale zajímavé. Jde o poněkud garážovou nahrávku, ale ty emoce jsou autentické.
Při prvním poslechu mi to sice připadalo jako když pejsek s kočičkou vařili dort, ale nakonec si to sedlo a je z toho opravdu příjemná krmě, sice hodně kořeněná všemožnými extrémy, ale chutná to skvěle.