Ach ty rozchody. Bývají častokrát bolestivé a jen málokdy se obejdou bez vášně a emocí. Je tomu, pravda, už nějaký ten pátek, kdy se uzavřela kapitola KYUSS, ale že žádná rána není vždy zcela zahojená, dokázaly nedávné tahanice ohledně jména KYUSS LIVES!. Pod tímto vystupovala sestava bývalých pouštních rockerů, pochopitelně okleštěná o Joshe Hommeho, jenž spolu s bývalým basákem Scotem Reederem napadli u amerického federálního soudu jméno až příliš nápadně připomínající kdysi úspěšnou a zavedenou kapelu. Z těchto nedávných údálostí je až příliš zjevné, že na nějaké skákání si do náručí to mezi těmito rozkmotřenci v nejbližší době určitě nevypadá.
Mír jako poselství směrem ke druhé straně? I tak by jsme mohli interpretovat název nové desky skupiny, jež se z výše uvedených důvodů rozhodla ke změně názvu. VISTA CHINO nepojí s již poměrně dávnou minulostí KYUSS jen jména trojice jejich bývalých členů. Poslech desítky písní alba "Peace" totiž navodí i další otázky, z nichž tou nejdůležitější bude, zda-li je vůbec smysluplné vypravit se na pouť proti proudu čas.
V hudebním světě je to bezpochyby možné a často se tak, pravda s poněkud střídavými úspěchy, i děje. VISTA CHINO nás z roku 2013 teleportují minimálně o 20 let nazpět. V zahuleném klubu někde poblíž jedné z mnoha pláží v širší anglomeraci Los Angeles už na pódiu zvučí partička nepřítomně se tvářících týpků, kteří to však zanedlouho rozbalí s takovou grácií, že většina z přítomných okamžitě odloží lahve větrajícího piva, které do té doby svírali v ruce v očekávání další z obyčejných a nudných lokálních kapel, a pustí se do divokého tance, bude-li možné to tancem vůbec pojmenovat.
Jsou na světě skupiny, a není jich málo, které takříkajíc nestárnou. Do tohoto seznamu si připišme další, byť je tady řeč teprve o "debutové" nahrávce. Všichni však už víme, jak se věci mají. Je však tématem k polemice, jestli tohle drhnutí dřevního stonerrocku dokáže být v dnešní době konkurenceschopné. Světe div se, může. Máme sice co dělat s po všech čertech kompletním datadiskem k dnes již legendárním album KYUSS, ale to něco, co tyto dělalo skvělými demonstracemi odvázaného rocku, je tady stále přítomno.
Může za to chrchlavé nazvučení kytar, dodávající celkovému soundu stále tu neodolatelnou atmosféru pouštních vichrů, vířících písek do všech stran? Anebo to snad připočtěme na účet silně bijícímu rockovému srdci uvnitř tohoto organismu, jenž se vám na dotaz ohledně případného bypasu kvůli vyššímu věku jen s ironickým úšklebkem vysměje do tváře? Ať je to jak chce, moc dobře to funguje i po dvou dekádách. Snad je to i díky silné vlně retra, které se vkrádá takřka do všech hudebních žánrů, ale jen s tímto vysvětlením si prostě není možné vystačit.
Ex-KYUSS zkrátka nezapoměli skládat velmi dobré, až výborné skladby. Nezapoměli tyto vyzdobit promyšlenými tahy v podobě podmanivé psychedelie a okázalé náklonnosti k rockovým létům šedesátým. Nezapoměli sázet ostré a výbušné songy, které navíc se samozřejmostí sobě vlastní obdaří zamatovatelnými motivy. Naproti tomu na druhé straně ani nezapoměli na delší a členité kompozice, které ve své neskrývané náklonnosti k lehkým omamným látkám přímo zvou na nejeden dobrudružný trip.
Je nabídelní, že mnohí na této nahrávce neshledají nic zajímavého či nového, co by už dávno neměli doma ukryto v drážkách svých hýčkaných desek s logem KYUSS. Je to pravda, ale odmítnout takto poskládaný a atraktivní materiál jen jako přehrávání starých zpěvníků by bylo krajně nespravedlivé. "Peace" je šťavnatou rockovou kolekcí, jež by se v dnešní době a navzdory (anebo možná právě kvůli) důrazu na pevné stonerrockové hodnoty neměla v žádném případě ztratit.
Klip ke skladbě "Sweet Remain" vytvořený fanouškem:
