Vidět švédské MESHUGGAH během necelého roku již podruhé je prostě příležitost, která se neodmítá. Je totiž zjevné, že skupina je momentálně ve skvělé koncertní formě a na „stará“ kolena tak představuje velmi žádanou koncertní atrakci nejen pro pamětníky jejího nejlepšího tvůrčího období. Velmi slušně zaplněný koncertní prostor Fora Karlín o tom koneckonců vypovídal dost jasně. A to v našem hlavním městě toho večera probíhala paralelní koncertní akce s účastí amerických BOTCH, kde se dal očekávat výrazný překryv cílových skupin.
Loňské vystoupení v rámci festivalu Brutal Assault se pro mnohé stalo velmi silným zážitkem. Nabuzená skupina, vynikající zvuk, působivá světelná show a v neposlední řadě bohatá diskografie, ze které by se dalo sestavit hned několik rovnocenných koncertních setů. Očekávání podobného, ne-li ještě intenzivnějšího zážitku byla tedy zcela namístě. Když hned úvodem odseknu, že kouzlo letní festivalové noci mělo v tomto směru přeci jen o poznání výhodnější pozici, můžeme seznam výtek na tomto místě i rovnou zakončit. Nenechte se ale prosím zmást, „indoor“ to byla rozhodně nesmírně sugestivní a atmosférická show.
Potemnělý rozjezd skladby „Broken Cog“, která kromě prozatím posledního alba Švédů celé představení i otevírala perfektně poslouží hned v několika směrech. Natěšené publikum dostává pomalu ale jistě do varu, rozsáhlý světelný park zatím šetří energií a přitlumenými efekty nechává vyniknout pouze siluety postav rovnoměrně po velikém pódiu rozmístěných členů kapely. Jakmile však zanedlouho zazní první tóny léty osvědčené koncertní hitovky „Rational Gaze“, vše nabere na obrátkách. Moment, který už nikoho nepřekvapí a přesto na něj většina přítomných dychtivě čekala.
Koncertní představení MESHUGGAH byly vlastně v jejich bohaté historii vždy žádanou atrakcí, tak proč to odvážné prohlášení o nejlepších letech z nadpisu článku? Troufám si tvrdit, že momentálně se Švédové nacházejí ve fázi perfektního vyladění své koncertní prezentace. Léta zkušeností, na kapelu de facto stále spíše z okrajovějšího hudebního spektra monumentální světelný aparát a propracovaná show. Všichni v ní znají své místo a svůj prostor, a když nepočítáme kytarové eskapády pana Thordendala, není v ní ani veliký prostor pro improvizaci. Žádné běhání po pódiu ani hecování publika. Pěvec Jens Kidman sice tu a tam změní své stanoviště, celkově to však obrázek soustředěné a statické kapely nemění.
MESHUGGAH to vždy dávali na silné charisma svých osobností a především silné charisma své hudby. Odlidštěná, nekompromisní a velmi tvrdá. V kombinaci s aktuálních světelnou show, „pohybovým“ nastavením muzikantů a bohatým výběrem skvělých skladeb prostě lze jednoznačně říci, že toto je kapela v tom nejlepším rozpoložení pro koncertní vystoupení.
Když už jsme u toho bohatého výběru skladeb – bezmála hodinu a půl trvající vystoupení přineslo i šikovně seskládaný řez historie skupiny. Chronologie byla tradičně na přeskáčku, tedy úplný úvod z poslední desky „Immutable“, pak 20 let zpátky k „Nothing“ a v podobě koncertní premiéry „Kaleidoscope“ opět návrat do ještě stále aktuální současnosti. Zkrátka nepřišli ani fandové kontroverzní desky „Catch 33“, zato milovníci „Chaosphere“ čekali marně. V kostce se však dá říct, že setlist velmi dobře reflektuje vývoj i současnou tvorbu MESHUGGAH, včetně všech významných milníků a experimentů („Catch 33“).
Pražské vystoupení švédské legendy pro mě potvrdilo skutečnost, že i přestože se na nové studiové počiny skupiny už neklepu nezvladatelnou nedočkavostí, koncertní provedení letitých i nových skladeb rozhodně stále neprovází nudná rutina a sázka na jistotu v podobě věrné posluchačské přízně. MESHUGGAH zůstávají skvělou koncertní kapelou. Roky sice nezastavíš, ale na pódiu pražského koncertního sálu to určitě na žádnou únavu materiálu nevypadalo.
Setlist: Broken Cog, Rational Gaze, Perpetual Black Second, Kaleidoscope, God He Sees in Mirrors, Born in Dissonance, Mind's Mirrors, In Death - Is Life, In Death - Is Death, Humiliative, Future Breed Machine, Přídavky: Bleed, Demiurge
Z úplně jiného, a to nejen hudebního, soudku bylo představení dalších Švédů THE HALO EFFECT. Těm připadla nevděčná úloha bezprostředně naladit publikum před setem hlavní hvězdy a v zásadě se dá říct, že se tohoto úkolu zhostili se ctí. All-star band složený z bývalých anebo současných členů IN FLAMES a DARK TRANQUILLITY vsadil nepřekvapivě na vzývání duchů göteborgských. Duchů nejvíce řádicích v devadesátých letech. Vždyť taky co jiného lze očekávat od těchto muzikantů?
Vlastně by to v tom v zásadě ani neměl být žádný zádrhel až na fakt, že to celé vyznívá až příliš okatě jako sázka na jistotu. O sofistikovaných kompozicích starších nahrávek kapel z druhého největšího švédského města to rozhodně není. Skladby naopak sází na přímočaré a průhledné riffy a vcelku jednoduchou stavbu. Chytlavé motivy na první dobrou a melodie, které jako by pocházely z nějaké hudební banky severského melodického (death) metalu. Jakoby tíha celé existence THE HALO EFFECT stála na věhlasu, kterému se jednotliví členové těší. Ovšem vzhledem k tomu, že publikum s chutí a energií vystupující kapele zobe z ruky, mnohé motivy ze skladeb si samo pozpěvuje a že celkově se skupina těší více než vřelému aplausu, a to rozhodně neplatilo jen pro návštěvníky ve věku pamětníků devadesátkového metalu, je asi vše v nejlepším pořádku. Uvidíme, na kolik nahrávek to Švédové nakonec (pro)utáhnou.
Úplný úvod před ještě stále se scházejícím publikem obstaralo německé duo MANTAR. Těžkému úkolu zaujmout ještě trochu nesoustředěné hudební fanoušky však čelilo statečně a když po úvodní skladbě zazněl z předních řad poměrně silný aplaus, bylo jasné, že své věrné v hledišti má. A těch rozhodně nebylo málo. Průřez tvorbou, která v posledních letech inklinuje od temně sludgemetalových začátku spíše k punkové přímočarosti byl podán se slušným nasazením i energií, která v tomto směru nezůstávala pouze na pódiu, ale svoje si z ní vzalo i těch nemálo posluchačů pod ním. Nicméně faktem zůstává, že minimalistické složení – kytara / bicí se nejlépe cítí v menším a sevřenějším klubovém prostoru. Na již poměrně velké scéně karlínského pódia se dvojice z německých Brém tak trochu ztrácela. Hluk však dokázala vytvořit pořádný a o to šlo především!
Fotografie: FB stránky zúčastněných kapel
