Když PANYCHIDA se svým pátým studiovým albem „Gabreta Aeterna“ neochvějně opanovala ve výroční anketě „Břitva“ za rok 2020 první místo, byl to pro ni jistě významný moment. Být v očích novinářské obce nejlepším tuzemským metalovým albem, které za sebou nechá třeba „The Blackcrow“ Brunových HYPNOS, to je zkrátka věc, jíž podobná kapelu dosud zřejmě nepotkala.
A tak kuje černé železo, dokud je žhavé, zdá se. Monotématický koncept vzpomínaného alba, jež se věnovalo všeinspirujícímu pohoří Šumavy, zdaleka nemohl být v jeho dvanácti položkách vyčerpán, ze samotného nahrávání rovněž něco málo materiálu zbylo, čili vznik kratší nahrávky, chcete-li ípíčka, byl jasnou volbou. Obzvláště když – tak jako PANYCHIDA – máte chuť i potenciál to celé pojmout znovu velmi zodpovědně, s dalším bookletem protkaným fascinujícími obrázky, ilustracemi a neméně zajímavými texty.
„Říruřec : Dreisessel“ tedy má jen necelých třiadvacet minut, ale o to větší porcí zážitků přináší, nepochybně zejména proto, že všechny jeho skladby nejsou jen nějakým přílepkem z donucení, ale naopak velmi tučným bonusem, který se na jeho předobrazu, „mateřském“ albu, mohl vyjímat mezi ostatním jeho zvučným obsahem stejně dobře bez jakéhokoliv uzardění. Úplně nejvíc v tomhle směru boduje „Dřevo pánům příjmem, lidu obživou“ s velmi výraznou a rozmanitou kytarovou prací, jež prakticky velmi názorně a ve zkratce zároveň shrnuje celé vzpomínané album „Gabreta Aeterna“, ovšem podobně intenzivně záživný vjem si lze odnést i z „Prokletí Christlova dvora“, nově nahrané skladby z roku 2017, kdy byla (jako vůbec první věnovaná šumavské tématice) zaznamenána s cílem obsadit jí do role bonusu na předešlé studiové album „Haereticalia – The Night Battles“. Čistá esence melodického black metalu s dramatickým nádechem v jejím refrénu je totiž dokonale, ale vskutku dokonale uzemňující.
Závěr nahrávky obstarává zdánlivě odlehčený kus „Via Dolorosa“ z repertoáru blackmetalových legend IMPALED NAZARENE, a přestože se svým jemným punkovým feelingem stojí poněkud jinde, než produkce PANYCHIDY, zde působí naprosto nerušivě, zejména věnuje-li posluchač důslednou pozornost také (samozřejmě tématicky odlišné) textové části skladby. I její výběr však svědčí o vytříbeném dramaturgickém vkusu plzeňských, který si na EP „Říruřec : Dreisessel“ podává ruku prakticky se vším, co zde kapela na závěr svých pletek se Šumavou vymyslela a zvěčnila. Jistě, říkává se, všeho s mírou, ale marná sláva, jestli to příště už skutečně bude bez konceptu Klostermannova kraje, myslím, že to bude tak trochu škoda.
