Fúze rozmanitých metalových žánrů, zejména pak těch „techničtěji“ pojatých, jsou v posledních letech velmi v kurzu a kapel, které se touto cestou vydávají, je jako hub po dešti. Nicméně kvantita neznamená nutně kvalitu. Mezi čelní reprezentanty lze dnes úspěšně zařadit např. TEXTURES, GOJIRA či již klasiky STRAPPING YOUNG LAD. A směle se mezi ně mohou rovněž počítat francouzští HACRIDE, jejichž aktuální řadovka „Amoeba“ nenechává na pochybách, že tato čtveřice skutečně umí.
Dalo by se říci, že hudební vývoj u podobně zaměřených kapel je takřka symptomatický – výborná první deska, která zatím trochu nesourodě kupí přehršel zajímavých a precizně provedených nápadů, přeci jen však jde spíše o hledání, než jasný pohled na věc. A toto rovněž beze zbytku platí pro HACRIDE. Zatímco debut „Deviant Current Signal“ hýřil citacemi někdejších DEATH, ukázkovými deathmetalovými postupy ze staré školy či striktně strojovými figurami v duchu MESHUGGAH a notnou porcí atmosféry, „Amoeba“ pokročila o nemalý kus dále. HACRIDE se posunuli směrem ke kompoziční konzistenci a především vlastnímu výrazu, z něhož jsou i nadále cítit výchozí inspirační zdroje, ty však slouží spíše jako ingredience ke zcela vlastnímu specifickému receptu. A výsledek je to nadmíru barvitý. Kapela umně balancuje mezi precizními deathmetalovými, thrashovými a jinými polohami nabitými průrazností a divokostí s ostře řezanými hranami, a volnějšími, líbivými melodiemi prostoupenými pasážemi, jež však hudebníci dávkují relativně spoře – o to zajímavěji však celek působí. O silná místa není skutečně nouze – HACRIDE vrství jeden nápad za druhým, přechází od tématu k tématu, efekt pejska a kočičky se však nedostaví. Je spíše až s podivem, jak je celek výborně vyvážen – jestliže první tři skladby dokáží poměrně strhnout, další části tento stav spolehlivě udrží a odhalují stále nové a zajímavé nápady, které upoutají pozornost. Zběsilý, sekaný úvod v „Cycle“ např. takřka upomene na poslední fázi kariéry EMPEROR, aby vzápětí plynule přešel v polyrytmicky se přelévající kytarové vlny a později zvolnil do takřka rockového výrazu ve stylu TEXTURES. Příjemné překvapení si kapela připravila v podobě cover verze skladby „Zambra“ barcelonského seskupení OJOS DE BRUCHO, které se natáčení rovněž účastnilo. A nutno dodat, že mix prvků flamenga v protikladu k „neotesanému“ riffování působí v kontextu desky velmi svěže. Ostatně ozvuk španělského temperamentu a nálad se v podobě akustických vsuvek prolíná celou stopáží desky.
„Amoeba“ je ve všech směrech povedená deska, navíc zcela prosta módní pózy, která rozkvétá se vzrůstajícím počtem poslechů. Výborné nápady a odpovídající instrumentální a technické provedení provedení mluví jednoduše samy za sebe.
