A je to tady. Další nenápadné půl album z dílny polských kovotepců, nekorunovaných králů death metalu. Člověk už trošku tone v záplavě jejich diskografie a má určitou tendenci přehlížet některé nepodstatné věci, což by ale byla v případě EPčka „The Art Of War“ veliká chyba.
„The Art Of War“ totiž přináší mnohými příznivci už několik let očekávaný průlom rutinní sterility, v níž už začali být VADER profesionální mistři. Přitom toho vlastně není až tolik nového ke slyšení. VADER jsou pořád VADER, ovšem s několika málo výraznými změnami, které už kapela potřebovala jako Darkmoor drbání. Tak předně je to zvuk. Ne Zvuk. Vlastně ZVUK! Právě ten mi pil krev skoro na všem, co VADER vydali od alba „Litany“ (i tam to vlastně bylo takový divný, nemyslete si, že nazvučit takhle kopák je normální). S „The Art Of War“ přišla kapela s dokonalým sexy zvukem a velkou odvahou. Death metalová ikona, zvučící si album dokonale čitelným thrash modelem made in DIMMU BORGIR 2001 (a DESTRUCITON 2005), je v hudebním světě opravdová raritka. Ten tam je podladěný deathový kanál. Zaplať pánbůh! A když už zmiňuji ty Dimmáče… Srovnání DIMMU BORGIR a VADER je zcestné. Na tom se asi shodneme. Ale jistá podobnost během majestátního symfonického (!) intra a monumentálního rozjezdu „This Is The War“ tu prostě je. A ještě jedna nepřímou paralelu s Dimmáči můžete v novém materiálu najít. Je jí nový bubeník Deray. Náhrada za dlouhodobě nemocného a nedávno zemřelého Docenta (RIP, brachu). Mé první setkání s Derayem proběhlo v rámci turné k mini CD „Blood“, kam jsem přišel omrknout právě Docentovu bubenickou manýru. Místo něj ovšem zasedl za bicí neznámý technik s kšiltovkou na hlavě a začal zvučit bicím způsobem, který…se dá jen těžko popsat. Myšlenka, že by mohlo jít o řadového technika, tedy vzala rychle za své. Zážitek to byl fantastický. Později vyšlo najevo, že šlo o bubeníka jakési neznámé polské blackové partičky, který za Docenta zaskakuje a rozhoduje se, zda vzít jeho angažmá na trvalo. Naštěstí to tak dopadlo a já se těšil na studiovku pod jeho palbou. Jaké bylo ovšem mé zklamání když vyšlo „Beast“, kde byly bicí sotva slyšet… „The Art Of War“ je toho nešvaru oproštěno, takže si můžeme všichni vychutnat dokonalou bubenickou palbu ne nepodobnou řeznickému umění Nicka Barkera, které celou kapelu neskutečně nakoplo. A ještě jedno překvápko. Ačkoli jde o EP, nenajdete tu ani jedinou cover verzi, jak bylo u VADER často zvykem. Jen dvě velmi vkusně stylová intra a čtyři totální vyhlazováky. Monumentální začátek „This Is The War“ s vyhlazovací střední částí a dvěma spojenými ultra brutálními sóly. Nářezovou „Lead Us!!!” dávající okusit rychlosti v případě VADER už dávno (ne-li nikdy) nezakusené. Střednětempý, lehce monotónní marš „What Colour Is Your Blood?“ a závěrečný (pro změnu vyhlazovák) „Death In Silence“ – kytary, riffy, sóla, hluboký leč výborně srozumitelný Petrův hlas, to všechno zůstalo na svých místech.
Takže si to shrňme. Nový a dobrý materiál s nezvyklým intrem, ultra dobrým netradičním zvukem, brutálně rychlým bubeníkem, mladickým náklepovým feelingem a spoustou skvěle využitých, však také patnáct let pilovaných hudebních zkušeností. To jsou aktuální VADER. Budoucnost ukáže, jestli bude tohle EP skutečným zlomem v kariéře, za který ho (možná mylně) pokládám, nebo jen posledním srozumitelným výkřikem agónie v osidlech rutiny umírající kapely.
