Třetí album od DIVISION OF LAURA LEE vyšlo sice již před rokem, ale jelikož jsem tuto kapelu objevil teprve nedávno, recenze vychází s ročním opožděním. Mám za to, že vydavatelská firma Burning Heart je nejenom ve Skandinávii nejvyhlášenějším dodavatelem nespoutané retro rock’n‘rollové hudby řízlé punkem. Ze známých jmen vzešlých z Burning Heart vzpomenu např. v současnosti věhlasné neposedy THE HIVES, již neexistující hardcore agitátory REFUSED, kteří dnes pokračují pod hlavičkou THE (INTERNATIONAL) NOISE CONSPIRACY nebo norské vypitky TURBONEGRO. Mými největšími objevy jsou však nedávno recenzovaní melody punkoví MILLENCOLIN a právě posmutnělí digitální retraři DIVISION OF LAURA LEE z Göteborgu, jejichž třetí album „Does Not Compute“ se zde pokusím okomentovat.
Album otevírá naskratovaná vypalovačka „Does Compute“ opatřená praskavým elektrizujícím zvukem moderních kytarových synťáků (ostatně podobným jako těm na poslední desce THE HIVES) a automaticky přesnými bicími. Refrén této písně vám jen tak z hlavy nezmizí a neustále se vám v častých útržcích vrací. Sebejistá a výrazná, adrenalinem přeplněná vypalovačka je ideální volbou na úvod alba. Následující „We Are The Numbers“ je precizní ukázkou post-punkové rétoriky. Tato skladba ve mně evokuje pocit osamocení v neznámých temných prostorech. Rychlá popůlnoční jízda po prázdné dálnici někde hodně daleko je jeden z příkladů této odloučenosti. Plynulé nostalgické vokální linky dodávají nad strojově přesnými rytmy atmosféru beznaděje a existencionální tíživosti. Vrcholem celé desky je však trojka „Endless Factories“, při které se vám jako noční můra vynořují vzpomínky na nekonečné směny strávené na výrobních pásech uvnitř zahraničními investory rychle vybudovaných fabriček. Že jich tu všude kolem za poslední roky vyrostlo? Tajemná a oproti předchozím mnohem pomalejší skladba „Breathe Breathe“ je oslavou britských veteránů THE DAMNED a jejich tvorby zejména v elektrizujícím období okolo roku 1980. Píseň „Breathe Breathe“ je zároveň i jakýmsi uvolněním z neustálého pocitu napětí a ohrožení. Romantická výpověď, kde nám někdo blízký našeptává, že není čeho se bát, jen se uvolnit, opřít, zavřít oči a volně dýchat. Podobnou atmosférou odevzdání jsou naplněné i další dvě pomalejší skladby, které obsahuje album „Does Not Compute“ a sice „To The Other Side“ a "There´s A Last Time For Everything". Svižná „Dirty Love“ je naopak zas tutovou post-punkovou hitovkou, jejíž refrén obohacuje svým vokálem Nina Persson od mnohem známějších krajanů CARDIGANS.
Kdybych měl celkově zhodnotit novinku DIVISION OF LAURA LEE, tak bych ji přirovnal k mixu kultovních Batorsových post-punks LORDS OF THE NEW CHURCH, nebo chcete-li romantičtější podoby THE DAMNED s posledním albem krajanů THE HIVES. Oproti THE HIVES jsou však DIVISION OF LAURA LEE méně splašení a nervní a naopak více melodičtí, romantičtější a zvukově bohatší. Deska je přesto, že se jedná o garážové retro, opatřená prvotřídním velmi moderním zvukem a skvělou produkcí. Pro fanoušky THE HIVES a současných garážových kytarovek naprostá povinnost, a to i protože DIVISION OF LAURA LEE sice nejsou tak známí, ale jsou už o něco dále.
