Star Wars seriálová franšíza za poslední dva roky dokázala překvapit tím, jak rozdílné její projekty mohou být. Od dvou nepovedených sérií, které slibovaly prozkoumat jedny z nejkultovnějších postav univerza (Obi-Wan Kenobi a Boba Fett), po naprosto promakaný akční politický thriller Andor, který pro mě byl tím nejlepším, co za poslední dekádu ve světě hvězdných válek vzniklo. Očekávání od Ahsoky, jako jedné ze zásadních postav z kreslených seriálů, byla velká.
Ashoka velmi úzce navazuje na seriál Povstalci, a to je zčásti i její prokletí. Na jednu stranu máte obrovskou radost z toho, že se povedlo převést vaše oblíbené postavy, ale třeba i vesmírné koráby do “hraného” světa, ale ne vše tu funguje tak, jak bych si představoval. Ahsoka sama o sobě je skvěle obsazená Rosariou Dawson a její charakter plně koresponduje s tím, jí známe. To se ale ne zcela povedlo u další výrazné postavy, Hery Syndully, jejíž zelená maska působí velmi lacině a poněkud plastově.
Pojďme na příběh. Děj nás zavádí do podobného času jako seriál Mandalorian, tedy do doby po zničení druhé Hvězdy Smrti, kdy se nově zrozená Republika snaží vytvořit nový a lepší svět pro všechny planety. Nic ale není tak růžové jak se zdá. Při podrobnějším pohledu je vidět, že imperiální síly stále přežívají a po částech demontují novou vládu ve snaze zorganizovat se pod novým velením. To by měl představovat velkoadmirál Thrawn.
Thrawn je velmi zajímavá postava, která sehrála významnou roli už v nekanonických novelách Timothy Zahna z počátku devadesátých let. V kanonickém universu, poté co Star Wars zakotvily v doku jménem Disney, Thrawn fungoval v imperiální flotile a byl jedním z nejnebezpečnějších velitelů. Na konci seriálu Povstalci se se svým křižníkem spolu s hlavním hrdinou Ezrou Bridgerem přes hyperprostorovou anomálii ztratili.
Pokud by to na vás bylo zamotané, tak to zjednoduším. Část seriálu je o hledání Thrawna i Ezry v dalekých neprozkoumaných oblastech vesmíru a následném řešení cesty zpět. Ale to asi není nic překvapujícího. Překvapujícím faktorem je to, jakým způsobem se to celé děje a kdo u toho asistuje. Tak zaprvé tu máme dvojici (zřejmě) sithů, jenž vypadali v trailerech velmi cool. Hlavně tedy silový bojový styl Baylana Skolla, který používá světelný meč jako obouručák, bylo něčím, co jsem v SW ještě neviděl. To, jakou roli on a jeho učednice Shin Hati nakonec v celé sérii sehráli, je pro mě však silně neuspokojující. To samé lze říci o postavě Morgan Elsbeth, která je z počátku hybnou postavou celého děje, ale její charakter je až příliš mělký. Víme o ní jen to, že je to původně členka čarodějného sesterstva z planety Dathomir, ze které pocházel Darth Moul. O postavách svírajících rudé světelné meče se nedozvíme téměř ani to. Do této skvadry počítám i Marroka, který je zřejmě přeživším imperiálním inkvizitorem, ale v seriálu je zoufale nevyužitou figurkou.
Osoba Thrawna, která má působit jako chladná a přísně logicky uvažující, funguje dobře na povrchu a na efekt, ale když se člověk zamyslí and tím, co dělá a v jakém pořadí, tak jeho strategický genius získává vážné trhliny. Abych jen nehanil, zajímavý příběhový oblouk tu má nová učednice Ahsoky Tano, kterou není nikdo jiný než Sabine Wren. Co mně vadí více než mělce prokreslené nové charaktery sithů jsou do očí bojící nekonzistence v ději, které mě v mnoha chvílích celkem dost mátly. Například v jednu chvíli se hrozně moc spěchá a jde o každou sekundu, a o díl později, ačkoliv se situace nezmění, jsou všichni hrdinové silně v chillu, jako by byli někde na pikniku. To samé lze říci o schopnostech síly, kdy jedna postava nedokáže v jednu chvíli ani přitáhnout malý objekt, aby doslova po několika minutách dokázala hodit lidským tělem. A takových „drobností“ je tu více.
Některý scény nedávající smysl a hrají vyloženě pouze efekt. Třeba že má někdo na sobě úplně zbytečně imperiální zbroj ve chvíli, kdy mu díky tomu může hrozit nebezpečí smrti. Kdo by tak zbytečně riskoval jen aby si pak teatrálně sundal helmu a vyjevil, že není imperiál. Chcete další? Kříženec Twi'leka a člověka vypadá jako člověk, jen má trochu dozelena zbarvené vlasy. Tyto podivnosti zbytečně kazí seriál, který dle mého měl ambici být opravdu solidním Star Wars příběhem. Ono to jde trochu víc přehlížet u kresleného seriálu, ale v hraném to opravdu bije do očí.
Vše ostatní tady totiž funguje. Produkční level je na jedničku, výtečně tu fungují digitální a fyzické triky, skvěle pracuje i prostředí a hudba od Kevin Kinera, který je podepsán třeba i pod seriálem Peacemaker. Některé, podotýkám některé, souboje se světelnými meči jsou fakt super po choreografické stránce. Planety působí uvěřitelně, ať už jde o pláně Lothalu, kde máme možnost vidět i kultovní lothalskou kočku nebo hornatá nehostinně působí Peridea. Vzal jsem na milost i to, že se tu jezdí na zvířatech, která ze všeho nejvíc připomínají křížence mezi koněm, vlkem, krokodýlem a rasou Skeksiů z loutkové fantasy ságy Dark Crystal. O něco více mě překvapilo, že stvoření, co má čelisti jako aligátor, je poměrně mírumilovné a zřejmě žere trávu, protože když se před ním objeví jiná stvůřička, kterou by úplně v pohodě mohl pozřít, tak nejeví zájem. Ale budiž, to už se dostáváme do příliš velkého detailu.
Celkem by mě zajímalo, jak si seriál užije člověk, který neviděl ani kreslené Klonové války ani Povstalce, protože mě pronásleduje neodbytný pocit, že seriál až příliš počítá s tím, že divák všechno toto viděl, což je obrovská změna oproti Andorovi, který z mého pohledu dokáže obstát i u lidí, kteří o Star Wars nikdy neslyšeli. Mě samozřejmě potěší odkazy na Bohy Motysu nebo Sestry Noci, ale spoustu těchto odkazů, které tu hrají celkem výraznou roli pro pochopení souvislostí, tu nikdo nevysvětluje.
Ahsoka měla nakročeno velmi dobře. Bohužel příliš otevřený konec a dějové kopance to táhnou k průměru. A přitom to chtělo jen trochu více péče ve scénáři a výsledný dojem mohl být mnohem, ale mnohem lepší.
