Už před více jak dvěma roky slibovali SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY na květen 2020 domácí klubové turné „May(be) Tour“, jak se později ukázalo, s velmi trefnou slovní hříčkou v názvu. Místo něj totiž následovalo jen víceméně dvouleté kovidové ticho, které nás všechny z prostor hudebních klubů nadobro vyhnalo. Že snad ale máme už to nejhorší za sebou, pomalu se vracíme do běžného života a s ním i právě do hudebních klubů, nachystali si hraničtí sympaťáci repete zmíněné akce, tentokráte pod názvem „Aerosouls Tour 2022“, na níž si se všemi svými příznivci hodlali vyřídit koncertní dluhy. Společníka si k tomu vybrali více než symbolického: rovněž severomoravské DYING PASSION, se kterými je pojí podobná minulost, neb obě skupiny kdysi svorně kráčely na čele tuzemského doommetalového boomu.
Od té doby už ale uplynulo více než hodně vody a každá z kapel si zvolila vlastní cestu, jak na tuto minulost navázat, resp. ji dále rozvíjet. SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY se ve stále metalovém duchu sblížili s folklórem, zatímco DYING PASSION již opustili vody těžkého kovu definitivně a jejich produkce stala mnohem více (post)rockovější či alternativnější. I proto byl zřejmě drobný rozdíl mezitím, jak v plzeňském klubu Pod lampou v předvečer Filipojakubské noci vyzněla jejich živá vystoupení.
Jako první vystoupili právě DYING PASSION, kteří zahráli mimo jiné i na podporu svého zánovního alba „Skylor“, a pro nezasvěceného to jistě muselo vypadat, že to podstatné na pódiu má zřejmě teprve přijít. Jejich hudební výraz zjevně nebyl pro každého, kdo ten večer dorazil, a tak i když podpora přihlížejících nebyla ze zanedbatelných, nemohl jsem se zbavit dojmu, že v klubu panovala poněkud ospalejší nálada, než by se asi na prostory věnované živé tvrdé hudbě slušelo a patřilo. A i když to v některých chvílích celé zhruba padesátiminutové produkce bylo jistě celkem zajímavé (typicky třeba v klipové novince „Aerosouls“, která zjevně dala jméno také celému turné), i když nešlo odolat výraznému hlasovému projevu zpěvačky Zuzany Jelínkové, přišlo mi, že postupem času pozornost některých (včetně té mé, bohužel) opadávala.
V okamžiku, kdy pódium opanovali (a tím pádem se tam vlezli jen tak tak) sedmičlenní SILENT STREAM OF GODLESS ELEGY, se ovšem situace rázem změnila. Zazněly poctivé metalové riffy, propletené krásnými melodiemi, a najednou jakoby se klub proměnil v jeden jediný organismus, který doslova žil a dýchal slovanským folk metalem. V setu založeném především na znamenitém posledním albu „Smutnice“ pak kapela dokázala prodat všechno, co v ní dřímá, a zjevně to ještě navíc vynásobila všemi těmi měsíci, kdy byla nuceně odstavena od živého hraní. Celé vystoupení se protáhlo až na půldruhé hodiny (byť pravda, nějaký ten čas, který zpěvačka Hanka Hajdová strávila odskočením si do zákulisí, a který se občas nemile protáhl, je třeba odpočítat) a v duchu mého konstatování o odstavec výš to jen posílilo domněnky o tom, kdo byl ten večer hlavnější z obou účinkujících. Úplný vrchol pak přišel v „Synečkovi“, skladbě, která dává vzorově vyniknout jedinečným hlasovým kvalitám vzpomínané zpěvačky, jejíž nástup do cimbálového úvodu spolu s přiléhavým bílým osvětlením scény v tu chvíli maloval v mysli přihlížejících vskutku fantastické představy.
Ty dva roky, co nám kovid všem ukradl, budou zkrátka chybět, a ukazuje se to nejzřetelněji právě v takových chvílích, jaké nabídla i plzeňská zastávka „Aerosouls Tour 2022“. Bodejť by se za to soudruzi z Číny navěky smažili v pekle. 
