Máme tu favorita na Oskara. Nový Spider-man zatím sbírá jednu cenu za druhou a je nejjasnějším kandidátem na nejlepší animovaný film roku. Konečně. Po Loganovi je tu další zpracování Marveláckého světa, které se vymyká. Nezapadá sice do pečlivě budovaného expandovaného multiversa, ale to je možno brát i jako přednost. Tento film stojí a funguje sám o sobě, podobně jako třeba fungovali Watchmeni. Při tom všem ale po znalcích neustále pomrkává a dává odkazy, které ocení fajnšmekři. Některé věci vám budou dávat více smyslu, pokud postavy na place už znáte a víte, co je žene kupředu, ale je to spíše přidaná hodnota, než cokoliv jiného.
Přiznám se, že když jsem po Venomovi viděl v potitulkové scéně upoutávku na tento film, měl jsem z toho trochu smíšené dojmy. Venom se nevydařil a to byl velmi jednoduchý origin. Ukázka vypadala jako mnohem složitější „splácanina“, při které se sejde hned několik Spidermanů z různých dimenzí. Tedy mnoho možností, jak by se to mohlo celé překombinovat. Mnoho cest k tomu, aby se celý příběh s několika hlavními postavami rozpadl. Kupodivu se tento koncept podařilo tvůrcům udržet a udělat tak, že jsem se bavil jak já, tak šestileté děti kolem. Obě dvě skupiny se smály na jiných místech, ale obě dvě skupiny rozuměly ději, ačkoliv nebyl nijak triviální.
Pro některé možná bude překvapením, že hlavním hrdinou není Peter Parker, ale Miles Morales. Ten se ale v komiksovém světě objevuje již nějakou dobu a jeho postavu představila i poslední tříáčková hra Marvel’s Spider-man, kde je celkem srozumitelně načrtnutý Milesův příběh.
Jedna drobnost pro všechny hnidopichy, kteří negativně komentují barvu pleti hlavního hrdiny – Miles Morales nikdy nebyl bílý a ani jeho předloha nikdy nebyla.
A o čem film tedy je? Máme tu kluka, který rád sprejuje, jeho táta je policista, co nemá rád Spider-mana. Shodou okolností jeho syna kousne pavouk a je svědkem chvíle, kdy Peter Parker jako Spider-man umírá ve chvíli, ve které se otevře díra do paralelních dimenzí. Díky tomu se na scéně objevují další Spider-mani. Krom čtyřicetiletého „ztroskotance“ Petera Parkera je tu třeba černobílý noirový Spider-man z třicátých let, Spider-vepř nebo manga Spider Mech-warrior z budoucnosti. Zdá se vám to ujeté? Nebojte se toho!
Film si jede několik linií, které se skvěle proplétají. Od superhrdinského příběhu, kdy musíte nakopat zadek nějakému padouchovi, k osobnímu příběhu Milese, který po celý film objevuje svoji novou identitu. Přes velkolepě a vtipně zpracované akční scény se tu tak drtí i emoce a to dělá tento animák naprosto bravurně. Přesně víte, kdy se která postava jak cítí a můžete s ní tyto emoce sdílet. Viděl jsem v kině ubrečené táty od rodin, kteří svoje synky vzali na animák a to mluví za vše.
Co tu ale opravdu hraje prim, je způsob animace. Výtvarné přístupy se velmi často mění, ale film stále drží pohromadě. Jednoznačně odkazuje na to, že jde o komiks. Používá „bubliny“, dělení obrazu, ale i typ nešvary tisku. Vše je navíc použito chytře a nápaditě. Nic takového jsem před tím neviděl. Ten film je po výtvarné a vlastně i po hudební stránce umělecké dílo. Svým stylem současně předkládá tu nejvyšší jakost a odkazuje na neduhy starých komiksů. A to až to té míry, že jsem po filmu zaznamenal dotaz, zdali omylem nepustili 3D verzi.
Nový Spider-man je, podobně jako Logan před rokem, blesk z čistého nebe. Komiksový experiment, který vyprášil kožich Aquamenovi, jenž šel do premiér ve stejném týdnu. A nejen Aquamenovi. Dle mého i všem předchozím Spidermanům a většině současných Marvelovek z expandovaného universa. Komiksový svět filmu možná právě teď našel cestu z poněkud zatuhlých šablon, které ho poslední roky škrtí.
