Dvojice truchlivých věrozvěstů Stevie Floyd a Rob Shaffer se nám hodlá po dvou letech připomenout a zároveň potvrdit renesanci doom metalu, jak ji v posledních letech pozoruhodným způsobem předvádějí hlavně zámořské kapely. Duo DARK CASTLE (podobnost s DIMMU BORGIR čistě náhodná?) pocházející z prosluněné Floridy dokazuje na svém druhém albu, že ani diskuse o tomto metalovém subžánru se nemusí omezovat pouze na vzpomínání zašlé slávy.
Devítku značně truchlivých a těžkých manifestů byste už asi sotva řadili někam ke dřevní klasické doomové škole, ale úcta k pevným kořenům a letitému řádu tady stále je. Fundamentální důraz na pomalá a valivá tempa, celkově neradostná atmosféra a zoufalý vokální projev, působící jako poslední sténání před nevyhnutelným koncem. Tohle skutečně nevěstí žádnou odlehčenou selanku, ani dávku svěžích letních hitů.
Tomu odpovídá i obhroublá, leč nikterak přehnaně „zprasená“ produkce. V osobě Sanforda Parkera má „scéna“ nového workholika a zdatného zvukového mistra zároveň. Americké dvojici se v první řadě povedlo velmi slušivým způsobem podchytit onu kýženou atmosféru beznaděje a zmaru. Mohutné údery bicí soupravy odpočítávají poslední minuty a za masivního zvuku kytar tak vzniká vskutku svérázný umíráček. Chumelenice hutných kytarových riffů občas prostoupí „melodičtější“ motiv, který je však ve výsledku jen trochu vlídnější variací nemilosrdného kytarového stroje, jež jej pohání.
DARK CASTLE však rozhodně nelze řadit do skupin ultrapomalých a hnilobných doomových spolků typu SKEPTICISM. Na to je v jejich hudbě ještě stále dost různorodého života. Hned úvodní a zároveň titulní kompozice prozradí, že stejně tak, jako na svém debutu, se i nyní duo nehodlá vzdát lákadla v podobě silné inklinace ke sludgemetalové hrubosti. Na letošním albu lze sice registrovat silnější příklon k doommetalovým náladám, ale pevné pouto ke v zámoří v současnosti populárnímu stylu kytarového drhnutí zůstává zachováno.
Velice dobrým příkladem spojení výše jmenovaných tahů je šestiminutová záležitost „Heavy Eyes“. Chorobně pomalý rytmus je zde doprovázen dvojím zápřahem dvojice kytar, z nichž jedna plní roli zvráceně melodickou a ta druhá nekompromisně devastující. Vzniká tak dojem výslechu tajnou policií, kde si vás podává jeden zdánlivě hodnější a druhý zcela bez skrupulí nepříjemnější policajt.
Oproti dva roky starému debutu lze „Surrender To All Life Beyond Form“ popsat jako po všech stránkách vyspělejší a dotaženější. DARK CASTLE se kromě hrátek se zvukem dokázali i s velmi dobrým výsledkem popsat s výslednou náladou nahrávky. Záměr přinést zhudebnění neutěšenosti, nejistoty a smutku je v podstatě primárním cílem celého žánru, do něhož jejich tvorba víceméně spadá, ale oproti klasickým nahrávkám vzývajícím duchy ze záhrobí, je tato nová podoba doom metalu mnohem záludnější a nevyzpytatelnější.
Není lehké důkladně nastudovat toto album. Samotní DARK CASTLE vám to tedy rozhodně nehodlají nijak ulehčovat, ale i přesto je příliš lákavé přistoupit na jejich formu hry a tomuto nepřístupnému dílu nechat chvíli čas. Potenciál k tomu, aby vám jej v podobě těžce sdělitelných zážitků dokázalo vrátit, mu určitě nechybí.
