Sousloví „česká funeral doomová scéna“ nepatří zrovna mezi ta nejužívanější. Jak by také mohlo, vždyť hudební seskupení spadající do zmíněného ranku by se klidně dala spočítat na prstech jedné jediné ruky. V tomto případě za vším stojí jistý Vlad, který pod hlavičkou MISTRESS OF THE DEAD stvořil za poslední tři roky neskutečných jedenáct demonahrávek (nějaká ta splitka nepočítaje), což je jistě úctyhodný výkon, který však z pochopitelných důvodů svádí k myšlenkám o převaze kvantity nad kvalitou. Nehodlám ale spekulovat, kromě demáče se vše vypovídajícím názvem „Martyrium“, je počin „Cryptic“ (který společně s nahrávkou „Buried“ vychází ve velice pěkném digipaku u Epidemie) teprve mým druhým setkáním s tímto jednočlenným projektem…

…a setkání je to poměrně příjemné (samozřejmě jen pokud jste fanoušky ESOTERIC). Skutečně se jedná o maximálně extrémně pojatou a stejně tak provedenou muziku s nelidským vokálem, jejímž jediným cílem je snaha srazit vás na kolena a hodně pomalu ničit. Prim zde samozřejmě hraje atmosféra, která se místy podobá prvním nahrávkám  zmíněných britských mistrů, především pak určitým „ambientním“ pasážím známých z jejich desek. Muzika tedy nečerpá jen z dřevního doom metalu – struktura skladeb se vzhledem k cca čtvrthodinové délce každé z nich postupně proměňuje a je doplňována pestrou škálou hluků a zvuků, počítaje v to takové chuťovky, jako je burácení bouře, lomoz kostelního zvonu, různé „záhrobní“ sbory, apod. Výrazně zpestřujícím prvkem je pak v tomto případě třetí skladba „The Sadest Autumn“ s doprovodnými zvuky klavíru a varhan, jež dodávají atmosféře příjemnou melancholii a nahrávku dosti oživují. Jako bych poslouchal zcela jinou kapelu.

Bodové hodnocení je v tomto případě z pochopitelných důvodů poměrně ošemetné. Více než kdy jindy totiž závisí na aktuálním duševním rozpoložení, avšak po dostatečném množství poslechů mohu konstatovat: jakožto fanouška žánru mě toto album baví a určitě si jej budu pouštět i v budoucnu, nicméně až přílišná repetitivnost mu místy škodí a občas také  dokáže nudit. Chápu, že tomuto se lze ve zmíněném hudebním ranku vyhnout jen s obtížemi, nicméně i to je uměním mistrů. Pokud bych však měl hodnotit jen snahu zajít do maximálního extrému, nemohl bych nahrávce vytknout zhola nic.