Progresivní indie punk poprock, takto divoce a značně nestandardně bych zkusil označit album „Set Sail The Prairie“ oregonských KADDISFLY. V jejich hudbě je totiž možno najít bouřlivou progresi stejně jako poprockovou pohodu. KADDISFLY si hrají s různými hudebními výrazy a v jistém ohledu se projevují i jako další z nespoutaných napodobitelů THE MARS VOLTA. Vyslovit se dá i jméno THE FALL OF TROY, pokud bychom k němu přimíchali i hitový odér MY CHEMICAL ROMANCE. Instrumentální kudrlinky většinu času kontrastují s příjemně klidnými vokálními linkami, které jako by se snažily nasadit svéhlavě se řítícímu stroji srozumitelnou tvář. Ale ani zpěv se v konečném důsledku nespokojuje s klasickou formulkou hudebního standardu a brouzdá i po vypjatých linkách a výškách, ze kterých zamrazí asi stejně jako u zmíněných THE MARS VOLTA nebo vokálně ještě extrémnějších CIRCA SURVIVE.
KADDISFLY nás na „Set Sail The Prairie“ zvou na výlet prostorem a časem, prostorem různých koutů severní polokoule a obdobím celého jednoho roku, když je vlastních 14 skladeb koncipováno jako 12 měsíců doplněných o dva slunovraty. A přesně v duchu tohoto proplouvání časem se nad námi rozprostře modrá obloha horkého letního dne, slunce zastíní bouřková mračna přinášející dusnou nervozitu, na hlavu se nám spustí těžká záplava podzimního lijáku, zafičí meluzína zimní sibérie, ale také nás zaplaví jarní křepčení k životu probuzeného ptactva. Začínáme letním slunovratem a zaskotačit si můžeme při veselé „(Junio) Campfire“. I z „(July) Waves“ jako by dýchala nálada horkého letního dne s jeho příjemně dlouhým a vlahým večerem, který láká zůstat venku v přírodě a prostě si jen tak užívat. „(Agosto) Harbor“ je pohoda pozdního léta. KADDISFLY jsou zde hraví, přesto jako by se zjevoval i jistý nervózní podtón, připomínající, že dny se již začínají krátit a léto prchá každým okamžikem. Protivný i melancholický podzim propluje v chladivou zimu a dočkáme se i tvrdě kytarové „(Desember) Snowflakes“, která koketuje s metalovým soundem a opravdu silně kontrastuje s následným křehkým úvodem „(Janvier) Via Rail“. Je to jako zlom z rozbouřené oslavy Silvestra do smutných a krátkých lednových dnů. Živočišné jaro je pak tím nejlepším možným finálem.
Hudbu KADDISFLY je možno charakterizovat i jako oceán zvuků, se kterými si skupina hraje. Prvořadou se jeví čitelnost, nástrojová vyváženost a zvýraznění vibrujících a poletujících harmonií, které většinu času přináší ve výškách brouzdající kytara. Pod tím hravá rytmika, která vytváří skvělé předivo základních struktur, nad kterými pak není těžké tvořit vyšperkované kreace. Ty mnohdy působí i jako samovolné improvizace. Tím se skladby dostávají do polohy přirozeně se převalujících motivů a právě příjemná přirozenost je asi tím hlavním aspektem, který zásadně odlišuje KADDISFLY od THE MARS VOLTA, neboť ti jsou bouřliví snad i za cenu určité nestravitelnosti. KADDISFLY jsou v tomto ohledu vstřícnější k posluchači. Na druhou stranu je však „Set Sail The Prairie“ bujnějším počinem při srovnání s minulým „Buy Our Intention, We´ll Buy You A Unicorn“, který byl méně divoký a snad i mnohem kompaktněji spojoval progresivní hrátky s příjemnou až punkrockovou melodikou. „Set Sail The Prairie“ je výraznější, prvoposlechově více burcující, místy až neuspořádaně. Nabízí ale i mnoho kontrastů, neboť navzdory častým roztříštěným pasážím zde najdete až vtíravou „(Junio) Campfire“, která je asi nejhitovějším kouskem, co kdy skupina stvořila.
KADDISFLY jsou jednou z vln, která by se v stylovém hudebním proudu neměla ztratit, a to i přes skutečnost, že podobně zaměřených partiček se v poslední době urodilo opravdu hodně. KADDISFLY totiž kráčí vzhůru a sekundují i zmíněným THE FALL OF TROY.
