INFORMACE O ALBU

Emka miluju už skoro čtvrtstoletí a vlastně až teď si uvědomuju, jak jsou staří. A to je v kontrastu s tím, jak energickou a svěží muziku (písně!) stále tvoří. O letošní desce jeden nejmenovaný kolega rouhavě prohlásil, že je nudná. Hned jsem mu chtěl liščit, ale v podstatě ho chápu (a taky byl mimo fyzický dosah, což ho zachránilo). Zvolnění je občas patrné a občasné lehké bezcílné djentování pozornost ukolébá.

Zajímavým zvykem MM je nasadit v úvodu většiny desek největší bombu. A zase. "Coming From The Dark"! S Noisym vypichuji samozřejmě "Towers" a "Unity". Naopak třeba "Cold Hard Rain" či "Here And Now" vnímám jako příčinu zmínky o nudě (jenže na konci druhé uvedené Agnete vypálí další své vrcholné číslo a nuda je fuč). Ale to už záleží na posluchačově rozpoložení a hlavně, zda je již dávno naočkován staršími alby, které nedovolí povolit pozornost od první do poslední vteřiny (vše rozpětí let 2002-2016).

Když je milujete, není co řešit. Pod osm vyloučeno.

Tak som si do pomyselného zápisníčka poznačil prvý naozaj skvelý album v tomto roku. Takzvaný výročný, rebríčkový. Energický škandinávsky sever, podmanivý bluesový americký juh a nad tým všetkým Agnete s jej úžasným hlasom. Veľká spokojnosť s takýmto začiatkom metalového roka 2024.

Když jsem před téměř dvaceti lety udělil desce "Deadlands" absolutorium, tedy 10/10, bylo to po důkladném vychutnávání si tohoto díla. A i dnes si za tímto hodnocením stojím, možná trochu i z nostalgie, ale je to zkrátka dílo, které přesně sedlo do mého tehdejšího vkusu, a vyhovuje mi i dnes. MADDER MORTEM prostě měli a stále mají velmi specifický rukopis, jejich hudba je nezaměnitelná v hudební kompozici i provedení, ale hlavně po emotivní stránce, kterou umocňuje charismatický vokál paní Agnete. Aktuální "Old Eyes, New Heart" je albem pestrým, možná až překvapivě často plujícím v klidnějších vodách, kde síla typicky důrazných postupů známých z minulosti tolik neburcuje posluchačovu pozornost. Ale i zde MADDER MORTEM dokazují svou šikovnost a schopnost tvořit emotivní songy. Přesto zde stoupá do popředí singl "Towers", který svým drivem a silnou melodickou linkou atakuje to nejlepší, co kdy Norové stvořili. Hitovka jako hrom. A vyzdvihnout si dovolím třeba i těkavě nervní "Master Tongue" či v první půli něžně rozvolněnou "Cold Hard Rain", která představuje onu novější vyklidněnou tvář skupiny. Slabší okamžiky se bohužel také najdou, ale i tak jde minimálně o lepší standard, což je pro mě v případě MADDER MORTEM víc než dost. Mám pro ně prostě slabost.