VLOŽIT DISKUSNÍ PŘÍSPĚVEK

Klasika v danom obore. 10/10

Chápu, že v dnešní době se tohle prostě jednoznačně doporučit ani nedá, ale tak to z tvého textu ani nevyznívá. Naopak jsi to dilema hezky popsal. A u mě je to takový trochu zásah do vlastního života, protože jako kluk jsem běžně pomáhal u domácích zabijaček, zabíjení a kuchání prasete přihlížel, míchal krev a plnil jitrnice. S dědou zabíjel a stahoval králíky. Tehdy běžný kolorit života na vesnici a je ještě dost lidí, co podobně fungují i dnes. A příliš to nikdo neřeší. Já už dnes jsem jinde, zabít myš co mi vlezla do dílny jsem nezvládl. Ale pokud to někdo dělá běžně, zřejmě už to ani jako nic brutálního nevnímá a nevšiml jsem si, že by to okolí nějak moc řešilo. Ale stačí tohle jednání natočit na kameru, a najednou to budí šílené pohoršení. Možná trochu zvláštní, jak ten svět funguje.

Noisy: Čoveče to fakt netuším. Psal jsem článek tak, aby to nevypadalo, že film vyloženě doporučuji. Kanibalové se doporučit prostě nedají.

Na netu se válejí hlavně verze, kde schází krátká scéna s nosálem. Nechápu proč zrovna nosál, ale je to tak.

Kombinace té působivé hudby s kucháním zvířat je strašně zvláštní. Vnitřně víš, že to funguje, ale zároveň si člověk uvědomuje, že to není úplně v pořádku.

Když jsem si teď film v rámci rešerší připomínal, u těch inkriminovaných scén jsem po očku čuměl do telefonu :)

Jinak dík.

Skvělé čtení. Já si pamatuju, že jsem tenhle film kdysi nedokoukal. Ne proto, že bych to nezvládal, ale koukali jsme na to někdy v roce 1991 na koleji na staré televizi z videa a byla to tak příšerná kvalita několikrát zkopírované VHS kazety, že se prostě nedalo :-) Pak už jsem to neviděl a docela by mě zajímalo, jak bych to dneska dával. Už podobné filmy fakt nemusím.

Niekoľko záberov kanibalskej hostiny začiatkom 80. rokov vyšlo v časopise 100+1 ZZ medzi fotografiami v reportáži o Yamomamioch z venezuelsko-brazílskeho pohraničia, keďže autori ich považovali za autentické. Kanibalizmus, ktorý sa v súvislosti s touto skupinou kmeňov spomína, bol v skutočnosti úplne iný a spočíval v konzumácii popola zosnulého člena v banánovej kaši ako vyjadrenie úcty (a v rámci príjmu viacerých minerálnych látok, ktorých je v pralese nedostatok).