Poslední tažení švédských náladotvůrců z CARELESS, kteří s sebou rovnou vezou pohrobky, doplnili německý emotivní uragán PAAN a britská písničkářka CHUCK SJ HAY. Večer, který v plzeňském Andělu nešlo minout. Ovšem venku hezky první kvítí voní, sluníčko svítí, chápu, že na koncert se nikomu moc nechce. Nakonec se hraje plichta, tedy zhruba stejný počet v týmu platících a stejný počet v týmu kapel, ale rozhodně to stojí za to.
ÄR DÄRFÖR VI BYGGER STÄDER znám podle obličejů z Fluffu. Banda kluků, ze kterých to nadšení jde přímočaře a čistě. Navíc půlka členů je z CARELESS, takže to snad špatný být ani nemůže. Před koncertem se uvedou, že jsou ta kapela s dlouhým nečitelným názvem, a pak už se jede. Kytara, basa a zpěv. Vyřvat ze sebe frustraci. Dva členové CARELESS zběhli na punkovější stranu screamo síly. Řev se tu a tam proplétá s melodickým vokálem. Tohle je upřímná ryzost žánru, nic objevného, dobře uchopené řemeslo, nic víc, nic míň.
Krátce nato tahá z futrálu elektroakustiku CHUCK SJ HAY. Britská holka, co o sobě tvrdí, "narozena s vagínou, dospěla s koulema". Flanelka, kšiltovka, vysoký, pevný boty. Vizáž "butch" lesby nejde přehlídnout, stejně jako jiskřivé oči a temperament, který vydá za čtyřčlennou kapelu. Tahle holka hraje neskutečně a to nejen, že tu kytaru drhne jako špinavou podlahu, do toho i tapuje, vypráví historky, mluví, zpívá, tancuje. Tahle holka je neuvěřitelný živel a s klukama, co hrají před ní i po ní, si v energii nezadá.
Na PAAN jsem se těšil. Zvukově nejtvrdší kapela večera plná hudebních zvratů a barev. Bubeník, co hraje jakoby zdrhnul z nějakého splašeného grindu, a basák, co se už musel narodit s dredama. PAAN v sobě mají něco z emo violance, screama, post-hardcore a něco i z math rockových neuróz. Miluju kapely, co vás živě rozbijou a PAAN jsou přesně takoví.
CARELESS jsou jednou kapelou ze švédské emo vlny, čítající mezi sebe SUIS LA LUNE, případně DISEMBARKED. Tedy mladí, neklidní a kurva dobrý. Emo chaos pohlcující prostor i čas. Najednou jsme v jiném světě, ve kterém se čas dělí mezi post-rockově působící plochy a návaly bezbřehé zuřivosti, které se nemohou krotit. U CARELESS do toho vstupují i pěkné melodie, takže občas mám pocit, jako bych poslouchal staré PIANOS BECOME THE TEETH, jen to v sobě má ty švédský koule. Skvělá kapela. Škoda že končí.
