Zbylé tři díly ze zajímavé hororové ságy Phantasm si probereme v následujícím textu. Začneme slavnostní premiérou druhého dílu a skončíme mým zamyšlením nad ságou jakožto celkem.
Phantasm III
Jen těžko fanoušci rozdýchávali přeobsazení jedné z hlavních rolí, byť to nejtvrdší jádro zůstalo rozjeté sérii věrné, na rozdíl od kritiků, kteří Phantasm II roznesli na kopytech. Premiéra, na kterou v pohřebním voze dorazil i do kostýmu oděný Angus Scrimm, dopadla skvěle, ovšem nuzné tržby zadupaly poslední zbytky nadějí do hlíny. Ani parádní práce kameramana Daryna Okady nedokázala zvrátit neodvratný pád. Těžko říct, jak by výsledek dopadl, kdyby studio režisérovi neházelo klacky pod nohy. Vystřižení několika krvavých scén a časté zásahy do scénáře degradovaly režiséra do pozice obyčejné loutky, která na place poslouchá příkazy shora. Utržených sedm milionů dolarů znamenalo jediné. Pro Dona Coscarelliho se dveře Hollywoodu definitivně uzavřely. Pod hlavičkou společnosti MGM natočil ještě svou unylou labutí píseň Boj o přežití (1989), ale to byl opravdu poslední pokus tonoucího jedince, jež marně hledá stéblo uprostřed vodní hladiny.
Roky si plynuly spokojeně dál a Don Coscarelli vstřebával hořkou prohru. Nad vodou ho ovšem držel neutuchající zájem skalních fanoušků. Stovky doručených dopisů na svých křídlech nesly takřka identické depeše: „Jak to bude dál a vznikne někdy třetí díl?“ Hezké, leč komplikované přání. Coscarelli musel nejdříve vyřešit jeden podstatný problém. Získat zpět práva ke značce, kterou stále drželo Universal Pictures. Po komplikovaném jednání s vedením studia přišel na přetřes kompromis. Coscarelli si ponechá práva, ale Universal Pictures nebude třetí díl financovat a zajistí pouze skromnou distribuci. Jakmile projekt nabral svou původní nezávislou podobu, mohl režisér opět povolat „ztraceného“ kamaráda a amatérského herce Michaela Baldwina, jež si měl zopakovat roli Mika. Nebylo kam spěchat. Devadesátá léta nechala předešlou dekádu za sebou, Coscarelli v klidu pracoval na novém scénáři a Angus Scrimm začal oprašovat svůj černý šat.
Příběh již tradičně navazuje na události z předchozího dílu. Zdánlivě poražený Tall Man je zpět, neboť z mezigalaktického portálu vyleze jeho identický duplikát. Po ostré konfrontaci zůstane Mike v bezvědomí a Liz Reynolds je zabita (to víte, okaté blondýnky s mimořádnými schopnostmi už v devadesátkách nebyly „in“). Na konci napínavé potyčky v nemocnici je Mike unesen Tall Manem a Reggie neví, jak dál. Naštěstí je tu duch Jodyho, jehož duše je uvězněná do jedné z levitujících koulí. Jody funguje jako rádce, zpovědník a navigátor, který Reggieho navede správným směrem. Odvážný zmrzlinář se slabostí pro něžné pohlaví vyrazí na záchranou misi a po cestě nabere několik užitečných spojenců. Cílem je obrovské mauzoleum, kde Tall Man drží Mika.
Coscarelli nashromáždil z úspor, půjček a honorářů za předchozí díly dva a půl milionu dolarů. Tedy o pět set tisíc menší rozpočet oproti předešlému dílu, který byl dotován studiem. S penězi bylo potřeba nakládat obezřetně, přičemž režisér se občas zdráhal získat úřední povolení a na několika místech natáčel takříkajíc načerno. K dobru mu přišly i vřelé vztahy s několika důležitými hráči. Dvojice tvůrců speciálních efektů Greg Nicotero a Robert Kurtzman, kteří pracovali na trikových sekvencích u druhého dílu, nabídla režisérovi své služby takřka zadarmo. Chlapci si založili společnost KNB EFX zabývající se vývojem efektů a náročných latexových masek. Firmě se dařilo více než dobře, a tak nebyl problém prokázat starému příteli menší laskavost. Kamery se chopil začínající Chris Chomym a komponování hudby si vzal na starost opět Fred Myrow. Ten měl nyní k dispozici hudebního producenta a parťáka Cristophera L. Stona zodpovědného za audio mix u druhého dílu. Napnutý rozpočet bohužel stačil pouze na několik minut nové hudby.
Phantasm III: Lord of the Dead (1994). Celkem vznešený název pro ryze béčkový počin. Po rekapitulaci předchozích událostí, což je vskutku otravná televizní berlička, začíná třetí Phantasm přesně tam, kde skončil druhý díl. Nutno podotknout, že režisér drží nastavený kurz, který si osahal pod křídly velké společnosti. Trojka je opět svižná (většinou), místy humorná a sází na přímočarou cestu vpřed. Coscarelli však tentokrát nezapomíná ani na své kořeny. Výsledek tak nabízí vyvážený mix starých a nových ingrediencí. Odlehčená zábava, špetka surrealistických výjevů a solidní porce akce korunovaná přítomností čtyřhlavňové brokovnice, která zde dostane podstatně větší prostor. O čistokrevném hororu už nemůže být řeč. Phantasm III je zvláštním hybridem mezi road movie, komedií a akčním filmem ozvláštněným přítomností sci-fi prvků. Strašidelnou atmosféru dokáže vyvolat jen majestátní Tall Man, procházející se po chodbách obrovského mauzolea. Každý hororový záporák má zkrátka své oblíbené hřiště. Jason Voorhees miluje tábor Crystal Lake, Michael Myers hledá kořist na předměstí, Freddy Krueger řádí ve snech a mimozemský otrokář dává přednost chrámu smrti.
Asi první, co diváka praští do očí, je vizuální stránka věci. Film totiž vypadá, jako kdyby vznikl v první polovině osmdesátých let. Chudší příbuzný svého o šest let staršího bratříčka, dá se říct. Osobně mi takový staromilský přístup nevadí. Tempo vyprávění sice občas hapruje, ale Coscarelli dává k dobru několik nových informací, díky kterým získáme trochu jasnější představu o mytologii okolo Tall Mana a jeho vražedných koulí. Zajímavé jsou i nové postavičky na šachovnici. Krvavá verze Kevina McCallistera jménem Tim (Kevin Connors) a dvojice bojovnic. Drsňačky Rocky (Gloria Lynne Henry) a Edna (Cindy Ambuehl) disponují kromě bojových schopností i krásou, a kde je krásná žena, tam je Reggie Bannister. Ten si opět krade spoustu scén pro sebe a spolu s Angusem Scrimmem tvoří palivo třetího dílu. Technická úroveň mi přijde trochu slabší (kamera, střih), občasná vata na dobrém zážitku zrovna také nepřidá, ale je fajn vidět staré známé tváře na jedné palubě. I přes mírný kvalitativní sešup jde o solidní, celkem zábavný filmeček s obligátní dávkou krve, akce, fantasy a sci-fi tématiky. Tentokrát navíc pod plnou kontrolou duchovního otce celé série.
Phantasm IV
Třetí díl se na plátna kin dostal 6. května 1994, i když ta zmiňovaná „plátna kin“ musíme brát se značnou rezervou. Nepříjemný spor mezi režisérem a Universal Pictures zapříčinil, že se film promítal pouze ve dvou amerických městech. Konkrétně v Saint Louis a Baton Rouge, a to po dobu dvou týdnů. Jaká škoda, neboť návštěvnost byla velmi slušná. Po uplynulém termínu putoval Phantasm III rovnou do videodistribuce. Fanoušci jej přijali s otevřenou náručí. Přísun nových informací a Reggie Bannister, který má skvělý komediální timing, nenechal nikoho na pochybách. Phantasm byl konečně zpět! Myslím, že za Reggieho by byl vděčný i Miloš Forman, neboť takový přirozený talent z lidu se objeví opravdu jen jednou za dekádu.
Nastalo obligátní ticho po pěšině. Otevřený konec volal po dalším pokračování a Don Coscarelli nechtěl čekat dalších šest let, nehledě na stárnoucího Anguse Scrimma, kterému táhlo na sedmdesát let. Třetí díl sice s vypětím sil pokryl své náklady, ale příliš jmění nevydělal. Režisér se tak vlastně „vrátil“ na začátek kariéry a musel znovu zápasit s tíživou finanční nouzí. Opravdovou chuť do práce mu dodal až scenárista, režisér a především obrovský fanoušek série Roger Avary. Ten napsal rozsáhlý scénář navazující na třetí díl s pracovním názvem „Phantasm 1999 AD“. Příběh plný akce, postapokalyptických panoramat a scén vyžadujících náročnou přípravu sice za stávajících okolností neměl šanci na realizaci, ale Coscarelli z něj několik fragmentů použije pro závěrečnou část ságy. O tom ale až později. Důležité je, že neutuchající zájem fanoušků přiměl režiséra popadnout tužku, papír a napsat další část zdánlivě nekonečného příběhu.
Ačkoliv se v závěru třetího dílu potvrdilo, že Tall Man opravdu nemá rád led a mrazivé prostředí všeobecně, dokázal naše hrdiny znovu převézt. Reggie zůstal obklíčen armádou smrtonosných koulí, malý Tim byl s největší pravděpodobností zabit a chudák Mike prchá do pouště s koulí, kterou mu do hlavy voperoval samotný Tall Man. Bezvýchodná situace ovšem přinese nečekaný obrat. Reggie je znenadání propuštěn, přičemž Tall Man mu ještě oznámí, že závěrečná část hry právě začíná. Nejtvrdší zmrzlinář na světě, vedený duchem kamaráda Jodyho, se vydává hledat Mika, který utápí smutek v dávných vzpomínkách a čím dál více pomýšlí na skoncování s vlastním životem. Tohle bude závod o čas.
Coscarelli psal scénář od počátku s vědomím nízkého rozpočtu. Ostatně, pracně sehnaných šest set padesát tisíc režiséra doslova nutilo k pečlivému promýšlení každé scény, každého záběru a časté improvizace přímo na place. I na rok 1998 šlo o titěrnou sumičku, která příliš prostoru k manévrování nenabízela. Aby například mohl režisér natočit krátkou pasáž z občanské války, oslovil skupinu nadšenců zabývajících se rekonstrukcemi válečných konfliktů. Spousta kouře, pár stanů, několik dobových uniforem a vzdálené zvuky střelby. Co více si za směšných dvě stě dolarů přát? Obdobným způsobem vznikla i scéna s Tall Manem kráčejícím liduprázdnou ulicí uprostřed L.A. Natáčela se na Den díkůvzdání v časných ranních hodinách. Když si nemůžete dovolit uzavřít ulici, počkáte si holt na ideální čas. Pomocné lano režisérovi opět hodili chlapci ze společnosti KNB EFX a s realizací několika scén pomohlo i tvrdé jádro nadšených fanoušků. Bez nadsázky projekt vydupaný ze země, který byl natočen za pouhých třiadvacet dní. Výsledek?
Phantasm IV: Oblivion (1998) je jiný. Výrazně jiný. Tento fakt pramení jednak z extrémně nízkého rozpočtu, a také z odlišného způsobu vyprávění. Valná většina děje se odehrává ve vyprahlé poušti Death Valley, což ještě znásobuje pocit prázdnoty a vylidněných měst, která za sebou Tall Man zanechává. Životy Reggieho a Mika jsou roztrhány na kusy a tak hrdinům nezbývá nic jiného, než zoufalý pokus slepit je zase dohromady. Don Coscarelli prokládá stopáž nepoužitým materiálem z předchozích filmů a snaží se nám vše polopatě vysvětlovat. Jakoby se doslova pokoušel dohnat ztracený čas. Kromě jedné potyčky se zombie policistou a podezřelou ženou v nesnázích Jennifer (Heidi Marnhout) nenabízí čtvrtý díl prakticky žádnou akční pasáž. Daleko podstatnější je volné tempo a zmatená změť odpovědí, jež sebou přináší ještě více otázek. Škoda, že se tak děje poněkud doslovným, mnohdy nudným způsobem.
Reggie a Mike zde zastupují dvě paralelně plynoucí linky, k jejichž protnutí dojde až v závěru. Reggie hledá Mika a ten, pohlcen vizemi a sny, pátrá po původu Tall Mana, který se ho v zásadě snaží dostat na svou stranu. Mike se s Tall Manem ale paktovat nechce a raději skočí do záhadami opředeného portálu, skrze nějž se dá cestovat časem. Tím dojde ke spuštění nejzajímavější scény celého filmu. Konečně máme možnost vidět, kterak se z vlídné postavy, známé pod jménem Jebediah Morningside, stane obávaný Tall Man. Démonický Angus Scrimm díky tomu dostal jedinečnou příležitost zazářit v docela jiné herecké poloze. Skvělé! Nepoužitý materiál plní svou funkci (záplaty na děravý děj) celkem dobře, neboť doba, kdy vystřižené scény začnou tvořit standardní vybavení každého Blu-Ray disku, byla ještě hudbou vzdálené budoucnosti. Škoda té nudné vaty okolo. Finální produkt připomíná spíše mozaiku náhodně propojených příběhů a značně zestárlé herecké obsazení ještě znásobuje dojem ze ztracené energie, která dříve tvořila nedílnou součást každého dílu. Alespoň, že závěr přinese potřebnou dávku emocí. Phantasm IV je filmem určeným pro skalní fanoušky, jehož vratké kvality bez znalosti předešlých částí jen sotva kdo docení.
Phantasm V
Jakmile 13. října 1998 Phantasm IV vyšel, putoval rovnou na video. Jelikož film na konci nedisponuje vyloženým cliffhangerem, který by diváka zaháčkoval a lákal na další díl, nabízela se logicky otázka, zdali jde o definitivní tečku za celou sérií. V průběhu dalších let se na herce a režiséra snesl bezpočet dotazů o případném pokračování. Odpovědi byly spíše vyhýbavé, případně mystifikační. Třeba lišák Angus Scrimm na jasnou otázku pro jeden menší fantasy magazín odpověděl s humorem sobě vlastním: „Vzkažte fanouškům, že jsem své koule na hřebík ještě nepověsil.“ Roku 2002 natočil Coscarelli pod hlavičkou menší společnosti Vitagraph Films vtipnou hororovou komedii Bubba Ho-Tep, ve které kromě Reggieho Bannistera vystoupil i kultovní herec Bruce Campbell. Šlo o jasný vzkaz vypovídající o tom, že režiséra chuť do natáčení ještě zdaleka neopustila. O to větší překvapení způsobila informace, že poslední díl údajně nebude točit on, ale bude se angažovat pouze v roli producenta a spoluscénáristy.
Že nešlo o fámu, potvrdil definitivně rok 2014. Po řadě nepodložených informací předkládajících údajný restart série či spin-off, který by zkoumal život Mika, vyšlo najevo, že film s názvem Phantasm V: Ravager (2016) byl natočen v klidu a tajnosti. Následný rok probíhaly dokončovací práce a hledání vhodného distributora. Hudební náplň si vzal na starost osamocený Cristopher L. Stone, jelikož Fred Myrow zemřel krátce po uvedení čtvrtého dílu. Za scénářem stál tedy opravdu Don Coscarelli a pomocný scenárista David Hartman, přičemž oba pánové do krajně zmateného příběhu zakomponovali několik fragmentů z nikdy nerealizovaného scénáře „Phantasm 1999 AD“. Režijní stoličku obsluhoval zmiňovaný muž mnoha řemesel David Hartman a distribuci přislíbila společnost Well Go Entertainment. Tehdejší natěšení fanoušků se ani nedá slovy popsat, o to horší bylo jejich smutné vystřízlivění. Alespoň u většiny z nich.
Finální dobrodružství, jehož start se začal odvíjet před sedmatřiceti lety (!), doplácí na překombinovaný scénář a mizerné technické zpracování. Za tak odporné CGI efekty by se nestyděla ani produkční společnost Asylum se svými Žraločími tornády. Phantasm nikdy nebyl o velkých rozpočtech, ale vždy si s penězi dokázal poradit a chytře je využít ve prospěch celku. Chci zpátky „levitující“ koule zavěšené na vodicích provázcích! O digitální hnusy, jaké v počítači s příslušným programem vymodeluje každý druhořadý grafik, opravdu nestojím. S příběhem to není o moc lepší. Ravager sází na ověřenou logiku snů a prvků surrealismu, kdy se vnímání reality odvíjí od subjektivního pohledu jednotlivých postav. V prvním filmu byla tato technika aplikována na Mika, ale poslední film vkládá veškerou pozornost na bedra Reggieho. Děj sledujeme pouze z jeho perspektivy, a není to moc hezký pohled. Reggie touží po definitivní odplatě stejně jako divák. Bohužel je již značně zestárlý a jeho mysl vykazuje známky značného opotřebení.
Děj skáče dozadu i vpřed a divák sledující hned tři časové roviny naráz, má co dělat, aby ten bordel stačil vstřebat. Jednou se nacházíme v minulosti, podruhé sledujeme úseky z apokalyptické budoucnosti, v níž Tall Man ovládl svět, a vůbec nejhorší jsou scény mapující přítomnost, kde starý Reggie hnije v domově důchodců a jeho hlavu rozežírá stařecká demence. Naštěstí je tu spousta dovysvětlujících podzápletek a zvláštní logika, která nás alespoň částečně udržuje v orientaci uprostřed divokého příběhového oblouku. Napůl šílený Reggie je stále motivován závazkem vůči Mikovi, nehledě na sžíravé vize z budoucnosti. Ve hře je tentokrát opravdu hodně. Tall Man si přeci náš svět nesmí podrobit.
Odvážný zmrzlinář tedy vyráží na poslední bitvu. Cesta je lemovaná scénami, které nemusejí být skutečné, což zvyšuje nejen dezorientaci Reggieho, ale také tu naši. Přes divnou kameru, zfušované efekty a fádní dialogy, které nabírají na síle pouze tehdy, pokud se obracejí do dávné minulosti, přináší poslední díl jen těžko popsatelnou katarzi a vlnu omračující nostalgie. Tall Man tu sice zbytečně moc kecá, ale vidět v závěru skvadru postav, s nimiž celá sága ožila, je opravdu dojemné. Kruh se definitivně uzavřel. Ostatně, smrt téměř devadesátiletého Anguse Scrimma, který nás opustil krátce před uvedením filmu, nedává prostor k dalším polemikám. Ravager je nedotaženým paměťovým cvičením testujícím znalosti svých fanoušků. Pro zaryté příznivce předchozích dobrodružství jde asi o důstojné rozloučení, ale náhodný pozorovatel nemá šanci do komplikované mytologie proniknout.
Závěrečné shrnutí a zamyšlení
Pojďme si ojedinělou ságu, jejíž rozsah pokrývá několik dekád, trochu shrnout. Na počátku stála myšlenka mladého filmaře, který byl znepokojen tím, jak USA nakládá se zesnulými těly spoluobčanů, respektive fakt, že do této procedury příliš neviděl. Zasazení příběhu do prostředí hrobů, bledých umrlců a pohřebních ústavů tedy dává v tomto ohledu smysl. Primárním tématem filmu Phantasm je ovšem strach mladého člověka z budoucnosti kombinovaný s nadpřirozeným děsem. Odtud vlastně pramení i název „Phantasm“ evokující představivost či pouhou iluzi. Jistě není bez zajímavosti, že režisér si slovíčko vypůjčil od Edgara Allana Poea, neboť v jeho díle se v různých obměnách poměrně často vyskytuje. Kultura smrti se ve snímku Phantasm střetává s neuchopitelným tajemstvím, jež smrt odmítá jako přirozenou součást života. Produktem záhadných sil však v tomto případě nejsou nemyslící zombie, ale deformování zlí trpaslíci, odsouzení k otročení na cizí planetě. Výstřední padouch Tall Man pak není ničím jiným, než iracionální obavou ze smrti.
Třináctiletý Mike věří, že Tall Man je mimozemšťan, který plení hřbitovy v malých amerických městech a zotročuje mrtvé. Coscarelli sám přiznal inspiraci filmem Útočníci z Marsu (1953). I zde je příběh vyprávěn optikou chlapce zmítaným přesvědčením, že mimozemšťané unesli těla jeho rodičů. Mike o rodiče rovněž přišel. Zůstal mu jen rodinný kamarád Reggie a starší bratr Jody. Ten však pomýšlí na útěk, protože chce starý život nechat za sebou. Dospívající Mike, konfrontovaný s nedávnou smrtí rodičů, je na pochybách. Jeho největším strach vyvěrá z oprávněného pocitu, že jej bratr opustí. Jistým hybatelem děje je rovněž sex. Jodyho kamarád je zavražděn tajemnou ženou při sexuálních hrátkách na hřbitově (samozřejmě za tím stojí Tall Man). Ta samá žena se později pokusí svést i Jodyho, ovšem milenecký pár je vyrušen Mikem, čímž bratrovi nevědomky zachrání život. Děsivým historkám o zvláštních trpaslících Jody nevěří a považuje mladšího bratra za blázna. Teprve předložený důkaz dokáže trojlístek postav stmelit a vypravit na osudovou misi.
V tomto okamžiku rozehrává Coscarelli naplno hru s náznaky a stahuje diváky do světa, kde je těžké rozlišit realitu od iluze. S pomocí Jodyho a zmrzlináře Reggieho se Mikovi podaří zavřít portál a uniknout ze spárů Tall Mana, ale opravdu k tomu došlo? Mají nám četné náznaky říkat, že se celý děj odehrává ve snu či v barvité představivosti Mika? V závěru se Tall Man znovu objevuje na scéně, přičemž je Mike skrze rozbité okno stažen odpornými pařáty do temnoty noci. Klasický šok, kdy zlo učiní závěrečný výpad, je standardním hororovým klišé, které téměř doslovně zopakuje i Noční můra v Elm Street (1984). Myslím, že Wes Craven vděčí filmu Phantasm za mnohé.
To, že Tall Man opravdu existuje, je v pokračování Phantasm II bráno za samozřejmost. A ano, velmi to rozbíjí původní atmosféru a mystifikační opar stanovený prvním dílem. Díky financím velkého studia získává film podobu přímočarého dobrodružství, které svou osobitost staví na drahých speciálních efektech a líbivě zpracovaných sekvencích. Strukturálně lze Phantasm II brát jako akční film okořeněný o prvky sci-fi a hororu. Výrazný časový skok nám umožňuje vidět staršího Mika, pro kterého je stávající výlet za Tall Manem příslovečnou zkouškou z dospělosti. V prvním díle před strachem utíkal, zde mu jde naproti, odhodlán vymýtit zlo v jeho samotných základech. Stává se ochráncem telepatické teenagerky, zatímco Reggie je z pozice vedlejší postavy přechýlen do úlohy akčního frajera, který spoléhá na selský rozum a navzdory občasné smůle dokáže vyřešit každou výzvu. Tedy až na trampoty s něžným pohlavím, kde vždy tvrdě narazí. Vzhledem k relativně vysokému rozpočtu je Phantasm II nejakčnějším dílem v sérii. Zároveň však nejméně přispívá k rozšíření mytologie.
Zbytek série sice připomíná roztahanou road movie, ale Coscarelli konečně rozvíjí mytologii světa o nové informace a zesiluje prvek chlapáckého přátelství, které je pro všechny díly směrodatné. Srdcem snímku Phantasm III je zvláštní vztah mezi Mikem a Tall Manem. Proč jej mimozemský funebrák nechce nikdy zabít, proč jej chce mít u sebe? Když Reggie vyhrožuje s granátem v ruce, že nechá vyhodit Mikovo znehybněné tělo do povětří, Tall Man podrážděně pronese: „Nechci ho mít na kusy.“ Kromě tohoto zajímavého prvku, nabízí třetí díl i zjištění, že se Tall Man dokáže replikovat a především nám film dává možnost pochopit princip levitujících koulí. Zlatá koule s laserem je vševědoucím okem Tall Mana, kdežto ve slabších stříbrných koulích jsou drženy zotročené duše jeho obětí. Mike zde prochází dalším progresivní změnou. První Phantasm je tom, jak se vyrovnává s dětským strachem, druhý díl je jeho zkouškou z dospělosti a v tom třetím se jakožto zralý dospělý člověk dostává do přímé konfrontace se smrtí. Na to, že jde o levné filmy vycházející z pokleslého hororového žánru, je takový chytrý přístup nevšední. Notabene u třetího filmu v řadě.
Phantasm IV nechává Mika s implantovanou koulí v hlavě rozpolceného vnitřním bojem. Zlomený hrdina se vydává do pouště za vlastním sebepoznáním. Odvážný Reggie svádí boj se zombie policistou a uniká před vražednou kráskou (ten chlap má na ženský prostě smůlu), kdežto Mike podniká barvitý výlet, který by mu záviděl i hipík na tripu. Díky opětovné přítomnosti abstraktních vjemů a četných flashbacků můžeme poznat laskavého vynálezce, který sestrojí vesmírnou bránu určenou pro interdimenzionální cestování. Jebediah Morningside se po prvním výletě vrací jako Tall Man, nadpřirozenými schopnostmi obdařený „bogeyman“, jež část své moci předá Mikovi. Osudy obou protagonistů se prolínají. Mike vidí apokalyptickou vizi budoucnosti, v níž se Tall Man prochází vylidněnou ulicí uprostřed Los Angeles. Vesmírný deratizátor tak divákovi odkrývá jasné kontury svého plánu. Jeho motivace je konečně jasná, aniž by ztratil cokoliv ze své tajemné aury, která jej obklopuje. Mike si uvědomuje nově nabyté schopnosti a také zbytky svobodné vůle. Jeho dějový oblouk je uzavřen opětovným poznáním o vlastní smrtelnosti a také zjištěním, že Tall Man je v důsledku synonymem pro smrt a smrt se zabít nedá.
Kvalitativní kolísavost série padá na vrub Dona Coscarelliho, který má zřejmé režijní limity. Vlastně si ani nemyslím, že jde o zdatného vypravěče. Jeho hororová sága je ojedinělá především rodinnou soudržností, permanentně kočírovanou vizí a fascinující mytologii, kterou si podobně jako George Lucas režisér sám vymyslel. O takové sevřenosti si jiné hororové ságy mohou nechat jen zdát.
Tall Man je dokonale uhrančivým monstrem. Ovládá telekinezi, může na sebe brát různé podoby, má abnormální sílu, trousí zlidovělé hlášky („Boooy!“) a disponuje armádou oddaných posluhovačů. Svůj objekt zájmu nemusí nutně zabíjet, jelikož si libuje v trýznění a tajuplných hrátkách. Jasné motivace a plány z něj činí komplexní postavu. V jeho podstatě se snoubí dva světy. Podoba staromilského pohřebáka v černém fraku, která ostře kontrastuje se sci-fi představou o mimozemském návštěvníkovi z dalekých světů. Protipólem je Reggie. Dobrák se srdcem na dlani, milovník hudby, žen a zároveň ikonická postava, jež se z vedlejší úlohy dokázala propracovat do vůdčí osobnosti. Mike je akcelerátorem veškerého dění, drahocenným zbožím, o které se Reggie a Tall Man neustále přetahují.
S letmou opatrností vám sérii Phantasm doporučuji. Ani zdaleka jsem v tomto článku neprobádal hlubokou mytologii, jakou je radost objevovat na vlastní pěst. I přes nepřehlédnutelné technické problémy, haprující logiku, dějovou rozháranost a vyloženě podprůměrné momenty, jde o jedinečnou možnost proniknout do fascinujícího světa, kde se sny mísí s realitou. Do světa, který nabízí různé časové roviny a cestování napříč dimenzemi. Herecké obsazení, jež s každým dalším dílem doslova stárne před očima, dokáže navíc přírůst k srdci. Phantasm, to je opojná smyslová zkušenost. A taková zkušenost stojí z mého pohledu za vyzkoušení.
