V pět mě probouzí trutnovská zima, ale dokážu s ní bojovat a nakonec jsem někdy kolem deváté v Kavce na kafi a v altánku za scénou pozoruji ranní cvrkot. Takže je možné vidět, jak někteří členové MORDLOCH pečují o své vlasy, případně o chrup. Místy o obojí současně. A vlastně právě oni jsou důvodem, proč jsem tu tak brzo. Před nimi ještě musí člověk přetrpět BELLY ERROR a k těm lze říci snad jen to, že se i u goregrindu stává, že kapela je zábavná. A tohle tedy nebyl ten případ. A ani plastové zástěry a umělé lidské končetiny na scéně tento fakt nezměnily.
K domácím MORDLOCH lze zase konstatovat, že se může stát, že plesnivý death metal ve středních tempech může znít pěkně debilně a nezáživně. A tohle opět nebyl ten případ. Kuba s decentně nahalovaným vokálem pouští z huby solidní peklo, riffy jsou práchnivějící pocta kapelám jako AUTOPSY. Hutný zvuk, vlasové mlýnice se točí naplno a jediné, co vyznívá poněkud neohrabaně a nechtěně vtipně, jsou chvíle, když chce někdo přes ten hall v mikrofonech cokoliv sdělit publiku. Nerozumím ani pípůl. Jinak si můžeme udělat další čárku do kategorie death metalových talentů.
Po nich jdou na plac AARGH FUCK KILL. V příbalovém letáku píšou něco o tom, že se čtyři kamarádi z Hamburku, kteří se setkávali v krámu s deskama Fischkopp, rozhodli udělat spolu kapelu. To zní jako ta nejhorší reklama na kapelu ever a tak jsem měl v úmyslu si udělat volno a dát si svačinku. Ale to by byla chyba. Už jsem dlouho neslyšel nasranější úvod nějaké kapely. Hudebně pravověrný dbeat kolovrátek, ale ta energie zuřivých neúnavně štěkajících dobrmanů, co z toho šla do všech stran, mě bavila jako máloco. Zpěvák má přímo za opaskem mikrofon strčenej do šlapacího efektu, kterej má na pevno přidělanej ke stehnu jako kolt, ale vlastně žádnej efekt nepotřebuje. Úplně by mně stačil výraz jeho ksichtu, protože už ten je sám o sobě sprchou z nabroušených žiletek.
Pátek měl pověst nejslabšího dne. Slyšel jsem to ze všech stran, ale zatím jsem celkem spokojen a ani další kapela mi nedovolí odklusat na oběd. Belgická TRAVøLTA je punkem a přímočarým grindcorem říznutý powerviolence. Těch PV kapel je letos fakt poměrně mnoho. Belgičané si rozhodně zaslouží minimálně cenu sympatie za to, jak se do hraní pokládají. Hlavně pak bubeník, kterému během hraní přejde přes obličej snad každý myslitelný výraz. Současně mají úplně skvělej a vtipnej merch, kterému nelze odolat. Krom designů na téma Travolta, případně ruky s háknkrojcem v mlýnku na maso, pak vinyl obsahuje i malůvky dětí z bubeníkovy třídy, který je učitelem na základce. A v merchi mají i skejty.
Díky tomu, že upaluji hodit merch do auta, mi utíkají norští thrash metalisté INCULTER a vracím se až na BASTARD ROYALTY. Německý crust, dbeat a hardcore, namletý pěkně dohromady. Přímočará hudba, zpěvák Rossi, kterého podle obličeje znám z Obscenu už drahně let, si hraní náležitě užívá a kapela za ním hobluje s neúnavnou vervou. Ale stejně jako následující Argentinci, nic co by se mi výrazněji zarylo do hlavy. Metalová diva Brenda je v popředí kapely CAHNALET, jež rozjíždí další celkem přímočarou rychtu, tentokráte poskládanou z crustu a death metalu.
Program pokračuje a dále vytahuje kapely, které pocházejí ze zemí na jih od Spojených států amerických. Tentokráte je to Mexiko a kapela UNIDAD TRAUMA. Trojka kamuflovaných hudebníků nakládá celkem solidní death metal křísnutý grindem a na scéně jim patologická témata pomáhají rozvíjet tři další „tanečníci“, kteří nejprve třímají nafukovací zvířátka, pak se někteří z nich snaží dělat trhané pohyby jako zombíci, případně jinak povzbuzovat publikum, kterého bohužel není příliš mnoho.
Turecko-dánská HYPERDONTIA zůstává v přísně death metalových přístavištích, byť hodně sází na instrumentální pasáže. Ty jsou ale naskrz nasáklé hutnou temnou atmosférou. V sestavě lidi, co prošli kapelami jako je PHRENELITH, BURIAL INVOCATION nebo UNDERGANG. Bohužel vedro trvá a HYPERDONTIA hlomozí do poloprázdna. Death metal s trachu utopeným zpěvem a riffy, které zavánějí apokalypsou mi vlastně do toho vyprahlého odpoledne celkem seděl. Ještě aby v okolí byl sladký zápach nějaké rozkládající se mršiny a bylo by to dokonalé.
INTO SICKNESS je mi trochu líto. Mexická kapela, která pomáhala se středoamerickou verzí festivalu, hraje opět do velmi sporadicky zaplněného areálu, který díky vedru nemá příliš energie kapele cokoliv vracet. Jako by slunce vysálo z lidí všechnu sílu. Hudebně jde o death-grind s velmi solidním tahem na branku a jižním temperamentem. Američtí brutalisté ANIMALS KILLING PEOPLE mají o poznání plněji. Jejich set se vyznačuje hlavně techničtější instrumentací a mnohem větším tlakem. Místy až chaotické propletence mají potřebnou drtivost a současně i nadhled, který se u podobně přísně hrajících kapel moc nevidí. Velmi příjemný set, po kterém si dělám poznámku, že se s tvorbou kapely musím trochu víc seznámit. Jejich kytarista po koncertu nescházel téměř v žádném pitu.
Fullhouse ohledně audience si mohli připsat portugalští SERRABULHO. Happy grindová taškařice, která na publikum vytasila pěnové dělo, ten den rozhodně udělala nejvděčnější párty dne. Nafukovací hračky braly areál útokem a za tancovačkového rytmu a prasečích vokálů se všichni brodili po kolena v pěně, aby následně vběhli do největšího circle pitu, co kdy festival viděl. Circlepitilo se vlastně kolem celého areálu. Hudebně si vlastně asi nic nepamatuju a podle mého to ani nebylo důležité. Naprosto živě si ale vybavuji tu rozjařenou atmosféru, která byla prostě neopakovatelná. Jedna z kapel, která rozhodně potřebuje lidi na podiu, aby vás to zajímalo. Koncert zakončen hromadným happy birthday pro nějakého kamaráda kapely, kterému říkali Kerby. Velkolepé.
GUTSLIT měli tu nevýhodu, že hráli po nich. S brutal death metalem vystavěném na zbytcích pěnové párty a lidech co drží nafukovací zvířenu to máte prostě těžké. A co u GUTSLIT nového? Skoro nic, stále skvělý death metal se sikhským basákem Gurdipem s nepřehlédnutelným tradičním keshem na hlavě a karou na ruce, který kapele šéfuje. Snad jen, že se do kapely vrátil zpěvák Aditya Barve a zpěvák shodil vlasy.
DISGORGE mají trochu zvláštní počátek a když už se zvuk nějak umoudřuje, lovím něco k snědku. Vracím se až na CYTOTOXIN a furt si nejsem jistý, co je tady špatně. Technický moderní death metal, který kombinuje všechno možné, obsahuje velmi solidní hudebníky, má frontmana, který šplhá na všechno a po všem jako opice, což z toho místy dělá takový cirkusovější THE DILLINGER ESCAPE PLAN. I tentokrát zpěvák Grimo leze na připravené barely, pokouší se šplhat na stage, sedá si i na odposlech za bubeníka. Nevím, jestli je to tou image nebo čímkoliv jiným, ale nějak mě to nemá šanci vtáhnout a to jim dávám příležitost už po několikáté. Možná prostě jen nemám rád kapely ve stejnokrojích. Na lidi to ale fungovalo a pit ani nepotřeboval značku kruhového objezdu, kterou Grimo většinou povzbuzuje publikum.
Velký návrat INGROWING v původní sestavě. Přiznám se, že jsem ani nezaregistroval, že se kapela rozpadla. Bude to znít krutě, ale myslel jsem, že se na ni prostě jen trochu zapomenulo. Na počátku dost nesedí zvuk, hlavně v rychlejších pasážích kapela vyznívá dost nečitelně, ale postupem času a valivějšími a riffovějšími songy se to lepší.
INTERNAL BLEEDING jsou pomalejší, hutnější a houpavější ale jejich zvuk řeže Trutnov na malé plátky. Groovy death metal na hranici slamu naprosto nemilosrdně chytil pit za pačesy a začali jím smýkat ze strany na stranu. Naprosto přísný set při kterém se na vyzvání kapely několikrát zaplnila scéna lidmi. Shodou okolností jsem seděl u stejného stolu, když kytarista Chris McCarthy přes hlasitý odposlech někomu nadšeně vyprávěl, že takový festival ještě nezažil. INTERNAL BLEEDING dokázali svůj čas zužitkovat naplno a užili so to plnými doušky.
Což se tedy nedá říci o italských BULLDOZER. Začínají s dvacetiminutovým zpožděním, což jsem snad ještě na Obscene Extreme nezažil. Nebo jsem to vytěsnil. A.C. Wild, oděn v upírský plášť, neustále hází nespokojený pohled a mám pocit, že ta kapela spíše vysává energii, než aby ji dávala. Možná to dělá ta vampírská image. Zvuk je opravdu trochu zvláštní, zpěv je podivně zrnitý, ale neházel bych to jen na aparát. Synchronizaci BULLDOZER neprojevili ani v jednoduché hej hej hej pasáži.
PYREXII jsem odfotil a pak bohužel prokecal, ale slíbil jsem si, že rozhodně zůstanu ještě na japonský powerviolence FUCK ON THE BEACH, kteří chystají splitko s domácími SKIPLIFE. Ti předvedli nejzběsilejší a nejútočnější koncert festivalu. Co na tom, že si basák a kytarista před koncertem rozladili dříve poměrně ladící nástroje. Pankáči prostě neladí. Jejich koncert dal festivalu úplně novou dimenzi. Ladění neladění, tohle byla továrna nepolevující energie a jestliže BULLDOZER energii spíše vysávali, tady jsme měli možnost zažít nukleární výbuch. A pro dnešek stačilo. ANTIGAMA promine, staré kosti jdou spát.
